(Dazul) Suchý oblek do vody je nepromokavý oblek poskytující komplexní ochranu před vlhkem a chladem, při vodních aktivitách jako je kajakování, potápění, rafting, jachting nebo i záchranných operacích hlavně na divoké vodě. Že existuje jsem zaregistroval před čtvrt stoletím, při shlédnutí jakéhosi americké akčního filmu. Při cenách pohybujících se v rozmezí 18 – 70 tisíc Kč, jsem si vyhodnotil, že jej vlastně nepotřebuju. Ale při srovnávací jízdě katamaránů měl na sobě Zolo vrchní díl a zdálo se mi, že se mu ve vytrvalém dešti plachtilo výrazně komfortněji než mně. Tím byl červíček pochybnosti nasazen.
Vidina, že bych mohl jednou za rok vyplout na plachty i v zimě (na nafukovacím katamaránu přece podnikli i expedici v Grónsku) mne ale nahlodávala čím dál tím víc, a bez suchého obleku by to bylo zbytečné trápení. Poučen našimi rovery jsem začal hledat na internetu, zda přece jenom neexistuje cenově přístupnější varianta jak suchý oblek zakoupit. A vyplatilo se to. Pomohla informace z médií, že se snad od nového roku chystá citelné zdražení nákupů na čínských e-shopech. A tak si nechávám s Asie poslat za 4235 Kč kajakářský suchý oblek.
Skutečně přichází a když si jej nedočkavě zkouším, zjišťuju, že mne po oblečení gumový límec suchého obleku hodně škrtí. Jinak je vše v pořádku. Coudy z 1.CH mi potvrzuje, že límec musí být hodně těsný a že se na to dá za čtvrt hodinky zvyknout. Zolo ale prozrazuje klíčovou informaci: „Já mám neoprénový límec. Pokud máš latexový “komín” tak ten se ořezává na míru. Čím víc toho uřežeš, tím to bude volnější. Ale musíš řezat fakt ostrým řezákem bez zubů…“
V mezičase si Zolo pořizuje ze stejného zdroje také jeden kousek celotělového suchého obleku a domlouváme se, že je půjdeme společně otestovat na přehradu.
Večer před testováním odstříhávám z límce cca dvou centimetrový pruh a zkouším, zda po oblečení je přijatelně těsný a dýchání bezproblémové. Postupuji opatrně, nejdřív stříhám po obvodu límce jen centimetrový proužek a po ověření, že se mi pořád dýchá ztěžka, odstřihuji ještě jeden.
Se Zolem se potkáváme na přehradě v 9:00. Teplota by měla být kolem 6-7 stupňů Celsia a skrze šedé mraky se prodírá sluníčko. Zolo s sebou vzal paddleboard a ten foukáme nejdřív, abychom se v suchých oblecích nemuseli při foukání zbytečně potit.
Zolo i já máme stejný typ suchého obleku, lišíme se jen barevným provedením. Já mám černý komplet a Zolo červeno-žluto-šedý, který bude v případné krizové situaci lépe a rychleji na vzduté hladině identifikovatelný.
Zolo na tom svém kompletu ještě nemá ustřižený límec, a tak tahám ze své peněženkové KPZ nůžky a stříháme rovnou dva centimetry.
Operace se zdařila, límec už neškrtí, a tak se začínáme soukat do obleků. Zolo dává naspod neopren, já chci vyzkoušet oblek bez neoprenu a jako zateplovací vrstvu oblékám jégrovky které s sebou beru do záhrabu, a na ně lehké turistické kalhoty. Teplé ponožky si dávám dvoje.
Oblékání suchého obleku není záležitost na dvě minuty. Nováčkům to prý trvá i 30 minut, zatímco zkušení to zvládnou pod 15 minut.
Podle cedulky z výroby, která je na Zolově obleku pořád připevněná, tuším, že se ani on nemůže považovat za extra zkušeného „oblékače“.
Mně se nedaří úplně do okraje zatáhnout hlavní zip, mám obavy, abych jej neurval. Chybí mi cca 5 milimetrů k dotažení. Silikonový sprej na promazání tady nemám, proto ponechávám tu mini štěrbinu tak jak je. Zolo mi ještě ukazuje, jak přehnout volnou část obleku na břiše přes sebe a dotáhnout ji suchým zipem.
Nazouvám si lehčí (surfové) neoprenové boty, do kterých bez velkých obtíží dávám svoji tlapku s dvěma teplými ponožkami navlečenými pod suchým oblekem. Oblékám levou 5 mm tlustou neoprenovou rukavici a pravou ruku zatím nechávám volnou, abych mohl pohodlně fotit a točit mobilem.
Oblečeni se přesouváme od zaparkovaných aut asi 60 metrů k břehu vodní hladiny, na plážičku. Tady přidáváme na paddleboard ploutvičku.
Pořizujeme ještě společnou fotografii, která vůbec nevypadá, že je pořízena den po Mikulášovi – 7. prosince. Já pak upevňuju mobil na malý stativ a pouštím nahrávání, abychom měli zaznamenány ty okamžiky ostrého testování ve studené vodě.
Nasazuji pravou neoprenovou rukavici. Jde to ztěžka, protože je potřeba ji jemně přetáhnout přes těsně přiléhající latexový límec rukávu a pod neoprenový okraj, který jej překrývá. A na levé ruce už nasazenou rukavici mám. Samozřejmě by bylo nejrychlejší porosit Zola, aby usazení okraje rukavice doladil on, ale v rámci tréningu to chci zvládnout sám.
9:51 vyplouvá Zolo na paddleboardu a já vstupuji do mělké vody abych zažil ten pocit, pro který jsme tu dnes jeli. Rozdíl tepelné pohody v chodidlech je znatelný okamžitě, i když mám ponožky dvoje :-) Ale je to naprosto v normě, není to žádná velká zima, kterou by šlo snášet s obtížemi.
Postupně se nořím do vody hloub a hloub. Když jsem v ní po prsa, cítím na levé straně břicha větší chlad než na ostatních částech ponořeného těla. Okamžitě mi je jasné, že skrze pár milimetrovou nedotaženou škvírku zipu se dovnitř suchého obleku dere voda. Oznamuji tu nemilou zprávu Zolovi, ale ten tvrdí, že on je suchý. Aby ne, když pořád stojí a pádluje a paddleboardu a doposud ve vodě nesmočil ani podrážku.
Cítím, jak se chlad velmi zvolna rozlévá po břiše horizontálně. Ale vyrazil jsem testovat, takže pokračujeme! Zkouším plavat a nafouknutá část obleku funguje jako plovací vesta. Měl jsem obavy z ohebnosti, když budu napasovaný v obleku, ale mám pocit, že mne to omezuje stejně jako bych byl v neoprenu.
Zolo skáče z paddleboardu do vody a jeho první reakce je, že jeho suchý oblek těsní, že necítí žádnou vlhkost. Zatímco Zolo plave k druhému břehu, já plavu jen pro jeho paddleboard, který se volně houpá pár desítek metrů ode mne na hladině. Když si na prkno stoupnu, pádlování se mi nedaří tak elegantně jako Zolovi. Troufám si napsat, že se mi nedaří skoro vůbec, a tak se už po pár desítkách metrů nechtěně poroučím pod hladinu. Alespoň zkouším teplotu vody na holém ksichtě. Ještě že mám krátké vlasy, ty mi uschnou rychle : -)
Když mi chlad stéká do obou nohavic, vylézám na břeh. Těch necelých 10 minut ve vodě bylo relativně v pohodě, pominu-li špatně utěsněný suchý oblek.
Na břehu vypínám nahrávání videa na mobilu a sundávám přístroj ze stativu, abych mohl nafotit a natočil Zola, který už se vrací od druhého břehu zpátky.
10:02 bereme naše věci a jdeme zpátky k autům. Tam začne „nejobtížnější“ část dnešního testování – svlékání se ze suchého obleku.
Já nejdříve kontroluji nedotažený zip a porovnávám jej s tím Zolovým. Zolo má sice taky „škvírku“, ale jen cca milimetrovou, kdežto já cca pětimilimetrovou. Jemu voda dovnitř nepronikla mně ano.
Roztahuji na zem celtu a pokládám na ni svlečené mokré věci z pod suchého obleku. Jsou navlhlé výrazně víc, než jsem pocitově předpokládal.
Na mém icebreakerovém tričku zřetelně vidím, kde všude voda pronikla. Kdybych plaval tak dlouho jako Zolo, měl bych triko mokré až po krk.
Ukládám do paměti závěry dnešního testu a domlouvám se Zolem, že se potkáme za týden na druhém testování a já s sebou vezmu taky paddleboard, abychom obepluli celou přehradu. Do té doby mi oblek určitě uschne a já namažu silikonem zip tak, aby se dal uzavřít celý :- )
A nevylučuji, že až napadne sníh a bude příhodný vítr, vyrazíme (asi v půli ledna) vyzkoušet zimní plavbu na katamaránu – na Slezkou Hartu :- )