(Dazul) O našich (rozuměj PAPUČÁŘSKO-OLDSKAUTSKÝCH) plavbách po polských řekách jsme si v roce 2019 vydali sami pro sebe „knihu“ 1000 KM PO POLSKÝCH ŘEKÁCH S PAPUČAMA. Ale plavba po Male Panwi (i když já s Myšákem a Kájou jsme ji jeli letos po třetí) tam zachycená není, protože jsme ji splouvali až po vytištění publikace. Nicméně jsou obě předchozí plavby zaznamenány ve 4. dílu KRONIKY OLDSKAUTI.CZ (která se právě tiskne) na stranách 2432-2413 a 2477-2490 + zatím i na tomto webu : -).
Specifikum této tradiční akce je, že není každému je umožněno se jí účastnit, že ne všem, kdo se jí někdy účastnili vyhovuje a tak zvolna odpadli, kdo projevil zájem, byl pozván, a z rozličných důvodů nakonec nevyrazil, už zpravidla znovu zván nebyl, … Protože s dospěláky vyplouvají i malé děti, je účast na naší plavbě po polské řece i výsledkem manželského či partnerského konsenzu. A tak o naší účasti vždy rozhoduje Irča : -). Takhle se to za těch 12 let, co se tahle akce koná, vyvrbilo. To jen na vysvětlenou, proč není zvadlo na ni vyvěšeno na >>>
1. den – pondělí 7.srpna 2023
V Irčině sedmimístném Jeepu s námi pojede i Roman, takže jsme totálně plní, že i kytaru jsem musel nechat doma. Je to paradox – na loď by se mi vlezla, ale do auta ne. A to jsme si konečně pořídili i 500 litrový box na střechu auta : -( I druhou baraku nám museli vzít do auta Benovi (děkujeme!)..
Trochu jsem doufal, že dnes už konečně přestane pršet, ale nestalo se tak. Včera, když jsme nakládali auto, museli jsme nakonec zajet do stodoly, aby nám nepršelo za krk a neměli jsme místo střešního boxu pojízdnou vanu. Přesto nastupujeme do vozu v 7:55 za hodně vydatného deště.
8:28 je v autě naložený i Roman, který bude dělat Irči (a porcelánům Káji a Kubovi) na barace zadáka.
10:10 už sedíme v KFC u benzinky v Antošovicích, kde máme sraz s ostatními auty, abychom společně překročili státní hranici s Polskem a pokračovali až do Krupskeho Mlyna, odkud hodláme letos vyplout.
10:36 jsme téměř všichni a čekáme na poslední vůz s Benovou rodinou. Zvláště naše rodina je trochu nervózní, protože nám vezou druhou baraku, bez níž bychom nemohli na plavbu po Male Panwi vyrazit. Když jejich vůz dorazil, viditelně se nám ulehčilo : -)
12:50 už foukáme baraky a pálavy na pravém břehu Male Panwe v Krupskem Mlyně. Nás pět řidičů nechává zbytek výpravy na pospas osudu a odjíždí do Ozimku zaparkovat auta, abychom se nechali odvézt dodávkou zpátky do Krupskeho Mlyna. Za parkování všech aut na čtyři dny (tři noci) a odvoz 780 Zlotých (cca 4240 Kč). My bychom se sice bez takového servisu obešli, ale netřeba trhat partu.
15:25 jsme už zpátky z Ozimlu v Krupskem Mlyně (50 + 50 km) a baraka s Irčou, Romanem, Kubou a Kájou je už na vodě, připravena vyplout. Naše říční flotila čítá 9 lodí. pokud mne paměť neklame, více nás nikdy nevyplulo. Stejný počet plavidel byl jen na Drwęci v roce 2018.
15:44 konečně vyplouváme – čeká nás víc než 47 km až do Ozimku. Sice neprší, ale tušíme, že může každou chvilku začít. Na nějaké velké dobrovolné koupání tahle plavba nevypadá. To ale nemění nic na tom, že si ji hodláme i tak užít. Břehy Male Panwe jsou zde ohraničeny hustou hradbou olší, lip, kapradí a roztodivného šáší.
16:01 už regulérně prší. Pláštěnky, ponča ani celty zatím nevytahujeme, protože věříme, že to brzy přejde.
16:54 kotvíme na pravém břehu, pár set metrů od místa, kde jsme prvně tábořili před třemi lety. Než doplují ostatní lodě, kmitám po břehu asi tři čtvrtě kilometru spolu s proudem, zda tam nebude ještě lepší tábořiště než to, u kterého jsme zakotvili. Prodírám se kopřivami, hustým kapradím a travinami borovicovo-březového lesa. Vhodných míst k zakotvení a postavení stanů nacházím několik, ale žádné není o tolik lepší, že by stálo za to dát pokyn k přesunu. Volám Klamerce (předpokládám, že Irča má právě starosti s naším Kubou), abych jí tuhle informaci předal, ale ta mne totálně ignoruje, a tak sázím na jistotu a stejně volám Irči, která informaci předává ostatním. Než se vrátím zpátky, už mohou začít vykládat bagáž a stavět stany, protože je jen otázkou času, kdy zase začne pršet.
17:05 jsem trochu zadýchaný, ale zpátky u ostatních. Vykládám naši baraku a hlavně nejtěžší 20 kg lodní pytel, kde mám stan pro naši šestičlennou rodinu (ten samotný má 8 kg). Stavím jej mezi borovicemi vyrůstajícími z husté trávy. Zemina je tu písčitá a tak se dobře zapichují stanové kolíky : -)
17:55 mám čistou loď, postavený stan i pověšenou normální a trojúhelníkovou hamaku, ve které si hoví Nik. Ostatní stany už taky stojí a všichni začínají vařit večeři. Nechávám Irču vařit a vyrážím do lesa stíhat našeho Kubu, který si vyšel na procházku. Jeho bezstarostnost mne dojímá. Pár set metrů od nás, dál v hustém lese, jsou okopy chráněné sklady firmy NITROERG, jednoho z největších výrobců výbušnin a iniciačních systémů pro civilní použití v Evropě. Ani bych se nedivil, kdyby bylo tohle místo v hledáčku záškodnických dronů.
18:50 už sedí všichni čtyři naši nejmenší na trávě pod stříškou z celty a večeří chutné noky se zelím a uzeným. Pokouším se na písčité plážičce rozdělat oheň, abychom si k němu mohli po setmění sednout, poklábosiť a něco okoštovať. Všecko dřevo kolem je mokré a tak přiznávám, že si trošku pomáhám plynovým vařičem : -)
19:55 jsme všichni zalezlí ve stanech protože zase docela dost prší. Já s Nikem spíme v předsíňce a zbytek ve spací části našeho velkého stanu. Kuba sice ještě neumí mluvit, ale o to víc ho je slyšet. Nedaří se nám jej utišit. Je evidentně přetažený a než se jej podaří uspat, bude trvat hodně dlouho. Po dvou hodinách řevu konečně usíná, aby se kolem půlnoci znovu probral a zopakoval své (tentokrát naštěstí kratší) extempore.
2. den – úterý 8.srpna 2023
7:20 je Kuba už hore, a leze ze spací části stanu k nám do předsíňky.
7:48 většina našeho ležení ještě spí, ale Kuba už se prochází po lesním tábořišti a okolí. Snažím se mu být neustále v patách, ale není to tak snadné, jak jsem si představoval. Mám radost, že neprší a ranní slunko vzbuzuje naděje, že by během dne mohl přijít, navzdory předpovědím, mnou avizovaný pařák.
8:10 Kája fouká dno naší baraky, zatímco první ranní ptáčata začínají znovu hrabat písek a stavět z něj domečky.
8:25 už má většina posádek postavenou vodu na vařičích a my na šňůře sušíme náš stan.
8:45 jsou na písku skoro všecky děcka a malý Kuba se jim snaží bourat jejich stavby, zatímco mu ostatní staví jako zábranu do cesty hráz tvořenou ze svých těl.
9:45 sbíráme ze šňůry prádlo, které v noci stejně neuschlo (pršelo) a balíme lodní pytle.
10:20 si děcka hrají na písku a naše baraka je naložená lodními pytli a připravená k odplutí.
10:45 je k odplutí připravena i Hanýskova loď a ostatní alespoň přinášejí bagáž ke stále ještě vytaženým barakám.
10:55 jsme na vodě a čekáme až se položí na vodu poslední loď a budeme moci odrazit. Je mírně slunečno, neprší a ranní chlad ustoupil.
11:00 vyplouváme. Do Ozimlu, našeho cíle, to máme cca 43 km.
11:20 kotvíme na pravém břehu u nádherné písčité plážičky, kdy by se dalo taky tábořit. Nik má nasazené nalezené sluneční brýle a dělá parádu.
11:36 kolem proplouvá poslední baraka s Jardou a Markétou, a tak se naloďujeme a plujeme za ostatními.
12:03 kotvíme u dřevěného mola, prázdného privátního tábořiště s velkým dřevěným přístřeškem (cca 10×5 m), kde hodláme poobědvat. Tábořiště se nachází nad mostem u vesnice Kielcza. Natahuju mezi strom a roh přístřešku šňůru, abychom na ni mohli pověsit mokré věci. Než poobědváme a vyplujeme, uschnou.
12:58 větší část louky s tábořištěm tvoří pastvina pro krávy, které jsou od nás odděleny elektrickým ohradníkem. Děti hrají své nestrukturované hry a Kuba se vydal na procházku směrem k vesnici. Vůbec mu nevadí, že šlape bosky po ostrých kamenech. Stíhám jej tak tak, ač mám sandály a po šutrech se mi musí kráčet lépe než jemu.
13:15 se naloďujeme a vyplouváme. Pravý břeh Małe Panwe je lemován hustým rákosím, levý vysokou nažloutlou travou. Všude kolem klid, jen řeka tiše a neúprosně plyne. I kdybychom nepádlovali, nesla by nás rychlostí alespoň 3-4 km/h.
14:15 přenášíme u Młyn-THIEL, kde je kemp, malé lanové centrum hlavně a dominantní stavba historického vodního mlýna, který je v rodinném vlastnictví od roku 1864 (před třemi lety nám to vyprávěl majitel, když jsme si zde šli nabrat pitnou vodu).
14:52 pádlujeme stále úzkým kilometrovým kanálem vodního mlýna, než znovu vplujeme do Małe Panwe.
14:55 vplouváme zpátky do Małe Panwe. Soutok je ohraničený vysokým písčitým břehem porostlým borovicemi. Dneska jede na zadáku Myšák a Nik na háčku. Jde jim to nad mé očekávání skvěle, a tak v podstatě jen chválím. Tohle je velmi dobrá praktická škola dobrého vodáka : -)
15:29 podplouváme jeden z několika velkých padlých stromů přes tok řeky. Myšák na pozici zadáka skoro maturuje. Jde mu to. Mám z něj velkou radost. Já dnešní plavbu absolvuji v poloze ležícího střelce (ale na zádech) a sleduji modrobílou oblohu, která prosvítá mezi listy dubů lemujících oba břehy řeky. Je mi krásně : -)
15:42 zasahuji do debaty zadáka (Taťka nemá rád pivo“) a háčka („I z vína se můžeš ožrat“) slovy „Víno není alkohol, to je krev Boží : -)“ Opět míjíme pár obobrovaných stromů. Už ani nevytahuju mobil, abych si je vyfotil a zdokumentoval tak tradiční poznávací stopu výskytu bobra. Díky tomu, že dělám porcelán, mám volné ruce a mohu fotit a točit, abych naši plavbu dobře zdokumentoval. Moji ležící polohu na palubě baraky jsem Myšákovi a Nikovi vysvětlil tak, že si trénují přepravu raněného lodí do nejbližší nemocnice.
15:54 proplouváme kolem trochu bizarně poslepované stavby na břehu Male Panwe, se zřejmě ještě nedokončenou věží, s otvory pro okna zatím bez rámů a skel, která má na průčelí ručně vyvedený velký nápis GLORIA SANCTUS DEUS. Zaujala nás už minule. Stojí na jakémsi poloostrově, z části porostlém listnatými stromy. Zřejmě jde o místní svatostánek, s průčelím obráceným nezvykle k řece, ač se k němu přichází z opačné strany. Pohledem do mapy si ověřuju, že asi 1,5 km odsud, v centru města Zawadzkie je normální kostel. Takže tady se zřejmě jedná o privátní aktivitu na soukromém pozemku.
16:22 odrážíme po velkém přenosu u vodní elektrárny vedle města Zawadzkie – asi půl kilometru pod bizarní stavbou, kterou jsme míjeli před necelou půlhodinou. Bagáž znovu naložena a posádky naloděny. V hučení přepadající vody splavu najíždíme do půli mostu a v proudnici se necháváme unášet řekou, která obeplouvá město z prava. V hustém lese, kilometr pod městem budeme hledat místo na táboření.
17:38 právě zvládl zadák Myšák s háčkem Nikem a mnou jako porcelánem projet největší vlny peřejky pod železničním mostem za městem Zawadzkie. Před třemi lety jsme kousek odsud tábořili, ale hluk projíždějícího vlaku nás budil. Jsme domluveni že zatáboříme níže po proudu.
18:02 už vykládáme bagáž za dalším ohybem řeky, kde je předpoklad, že sice vlak uslyšíme, ale nebude natolik hlučný, aby nás budil ze snu. Kotvíme na písčité pláži a o dva metry výš je rozlehlá písčitá a částečně porostlá travou rovinka, na které stavíme stany. Je příjemné podvečerní slunce a tak toho využíváme a dáváme rychle sušit vše mokré.
18:45 máme všichni stany postavené a vaří se večeře, umývají lodě, děcka už mají postavenou půlku města z písku a hloubí díru do Austrálie.
19:10 mi už hoří oheň, který jsem se pokoušel rozdělat, abychom měli u čeho večer posedět. Přiložil jsem dlouhou silnou větev, kterou bude stačit jen posouvat až ji kus uhoří. Šedobílý dým dokresluje všeobecnou pohodu na tábořišti.
19:15 večeříme vrtule s kousky masa a boloňskou omáčkou. Chutná to dobře, skvěle to zasytí a i vizuálně to je hezké.
21:05 sedíme znovu u ohně od kterého nás před cca hodinkou vyhnal prudký déšť, popíjíme víno, povídáme si a posloucháme várku vtipů, kterýma nás zásobuje Monika. Jak je mým dobrým zvykem, nezapamatoval jsem si ani jeden, byť jsem si byl v tu chvíli jistý, že minimálně ty dva nejlepší nemůžu do smrti zapomenout : -(
1:28 odcházím zalehnout do stanu, abych se prospal než mne za 5-6 hodin Kuba probudí.
3. den – středa 9.srpna 2023
8:45 máme sbalené spacáky, karimatky a jsme po snídani. Děcka pokračují v hloubení jámy do Austrálie.
8:50 si odskakuju položit kabel a pořizuju při tom romantické fotografie písčitých zátočin Malé Panwe s krásnými pryskyřnatými borovicemi v mechových ostrůvcích. Na práci místních bobrů narážím na každém kroku, většina obobrovaných stomů padla podélně s tokem řeky – asi to jsou fakt dobří dřevorubci.
10:02 lepím odchlípnutou záplatu na dně naší baraky, protože mám pocit, že se dno přes noc odfouklo víc než obvykle. A taky naši loď dofukuju, aby se kormidelník zbytečně nenadřel.
10:46 naše loď vyplouvá, ostatní se připojují. Zadáka dělá opět Myšák a Nikolas jede na háčku. Já se obětovávám a uléhám do lodi a s tím, že dnes si ogaři natrénují převoz mrtvého muže.
11:01 prší a některé lodě vytahují pláštěnky či ponča. Můj zadák i háček tento luxus odmítají, ale já se přikrývám starou oddílovou celtou, kterých jsme v roce 1998 nakoupili 50 a do roku 2005 jsme je dávali na naše podsady než jsme je nahradili áčkovými stany. Ale vysloužilé celty stále dobře slouží třeba na našich plavbách jako improvizovaný přístřešek na lodi. Když jsem pod celtou, kapky deště buší v pravidelném rytmu a uspávají mne.
11:20 mne už nebaví jen tak ležet v celtovém hrobečku a tak si na pravoboku dělám okénko, kterým pozoruji šplouchající Myšákovo pádlo, ubíhající kmeny ve vodě, ostrůvky rákosí a dubové větvě sahající občas až k hladině. To vše zahaleno v dešťových šňůrkách.
Je mi příjemně teplo a radím Myšákovi i Nikovi, pokud jim je zima, že mohou zvýšit tempo pádlování a určitě jim bude tepleji. Tempo se nezvyšuje, ale ani nijak nepolevuje.
11:58 stojím na můstku pro kola i chodce a pozoruju zbytek našich lodí, které kotví na levém břehu. Přejdeme na pravý břeh a využijeme velké otevřené přístřešky se stoly a lavicemi, abychom zde mimo dosah deště poobědvali.
12:27 přestává pršet
12:50 pořád neprší a tak vyplouváme, abychom si užili plavbu bez deště. Má to své pozitivní stránky.
14:40 přetahujeme u ostrova s vodní elektrárnou a velkými šroubovitými turbínami. Je zde kovový rým s válečky, který zajišťuje plynulý skluz pevných laminátových lodí, ale naše nafukovací baraky musíme trochu pracněji tahat, protože jsou širší.
15:12 zastávka u železničního mostu na úrovni vesnice Kolonowskie – čekáme na sebe a pak opět pokračujeme v plavbě. Do zvažovaného místa na přenocování pod jezem ve Staniszcze Male to je ještě cca 5,5 km.
15:40 zastavujeme a vylézáme na břeh za evropské peníze nedávno vybudovaném kempu, který je cca čtvrt kilometru pod železničním mostem, kde jsme před chvílí stáli. Většina vyráží asi kilometr do obchodu v místní části Fosowskie, aby nakoupila. Hlídám Kubu, ale protože ten chce jít za maminkou, vyrážíme s odstupem za nimi.
17:10 už zase leje jako z konve, ale my jsme zalezeni v otevřeném přístřešku a zpíváme „Voláme sluníčko haló, proč je tě na světě málo? Přijdi a rozežeň mraky ….“
18:05 je po dešti a protože jsme se rozhodli nakonec přenocovat v tomto luxusním kempu, máme už postavené stany a já stíhám Kubu, který se rozhodl prolézt všechny remízky a křoviska v blízkém okolí.
20:56 sedíme ve velkém otevřeném přístřešku na druhé straně kempu, kde nám povolili si zdarma postavit stany a přenocovat. Koštujeme Jardou čerstvě upražený popkorn ochucený jeho speciální směsí soli a chili, chutnáme víno, povídáme si … Do stanu zalézám až po té, co Kuba začíná řvát, brečet a Irči se jej nedaří uklidnit. Mně také ne : -)
1:04 vylézám ze stanu si odlehčit a pod přístřeškem se ještě čile debatuje.
4. den – čtvrtek 10.srpna 2023
8:03 je slibně vypadající ráno a já jdu opět dohlížet na našeho malého Kubu a stíhat jej v jeho průzkumných misích nejen po areálu kempu, ale i mimo něj.
9:05 začínám balit vše, co už sbalit lze a nepotřebuje uschnout.
9:54 suším na šňůře vnitřek i vrch stanu. Nevýhodou mého 100 litrového lodního pytle je, že jej začínám balit vložením objemného stanu a pak do něj teprve dávám spacák, karimatku, pončo, celtu, … Takže než budeme úplně sbalení, musím počkat až stan alespoň trošku oschne a budu jej moct sbalit. Stejně jej ale doma v podkroví rozbalím a nechám několik dnů důkladně proschnout než jej znovu pečlivě poskládám, protože jej budeme stavět s největší pravděpodobností zase až za rok. Než stan oschne, chvíli si poležím v hamace. Ostatní posádky snídají a začínají také balit.
11:20 je naše loď dávno plně naložená a připravená k odplutí. Ale máme snahu čekat na ostatní. Jen se ta naše nečinnost táhne …
11:30 nakonec vyplouváme – počkáme na ostatní pod jezem ve Staniszcze Male, kde se bude muset kotvit a přenášet nebo přetahovat. To je odhadem 5 km. Myšák jede jako zadák a na háčku má Jurku, Nikolas dnes jede na háčku s Klamerkou a Šárkou. Myšákovi s Jurajem to jde stejně dobře jako s Nikem. Jen výjimečně jim říkám, co by měli udělat, jinak vše zvládají samostatně.
12:05 po krátké zastávce na pravém břehu opět vyplouvám, bohatší o hromádku kukuřičných klasů, které při plavbě jíme. Oba malí loupežníci dobře pořídili v kukuřičném poli : -)
12:40 máme přenesenou baraku přes larsenový jez ve Staniszcze Male. Někteří nepřenášejí, ale přetahují přes kovovou konstrukci, která je ale dělaná pro pevné polské „kajaki“.
14:11 zadák Myšák zajíždí do rákosí a postaven na boku válce baraky, močí na hladinu pod heslem „Ani kapka do lodi!“ Náročný úkon se zdařil.
14:27 projíždíme jedny z posledních peřejek – Myšákovi s Jurkou se to daří opět na jedničku. Mám radost spolu s nimi.
14:45 kotvíme na pravém břehu, abychom poobědvali. Tohle komorně upravené místečko v Krasijówu je hezky připraveno na výstup, je tu i stůl s lavicemi zastíněný stromy, lávka pro cyklisty a pěší + další silniční most. Dojídáme poslední své jídlo na letošní vodě. A děláme hromadnou fotografii účastníků na které chybí jen Kuba a já, protože jsme stáli na tom mostě ze kterého je fotka pořízena : -)
15:24 vyplouváme na posledních tři kilometry, které nám zbývají do Ozimku. Díky předchozí plavbě v roce 2021 víme, že ač lze Malou Panew splouvat až na Jezioro Turawskie, rádi si necháme těch posledních 6 km ujít, protože je to „hodně peněz za málo muziky“ a minule byla voda v jezeru tak zaneřáděná sinicemi, že jsem neměl odvahu do ní strčit ani nohu. A tak dnes budeme končit v Ozimku, kde taky máme zaparkovaná auta.
16:10 máme vyloženo a naše baraka je vytažena na břeh, přenechávám ji Myšákovi, aby ji umyl a dal sušit. Protože ostatní jsou nějací pomalejší a Kuba není k udržení, vyrážím cca 1,5 km k místu, kde máme zaparkované auta.
17:19 máme téměř nabalené auto, Irča dokončuje drobnosti a já střídám Šárku, která nám velmi pomohla tím, že hlídala Kubu.
Před 18. hodinou jsme se všemi rozloučeni a jedeme k domovu.
18:38 většina dětí spí
19:53 zastávka na jídlo ve slíbeném McDonalds
22:00 je Roman už pár desítek minut doma na Vsetíně a my přijíždíme na k našemu domečku na kateřinických pasekách – zdraví a spokojení : -)
Co si ještě poznačit na závěr téhle povedené akce?
Plně respektuji, že tuhle akci neorganizuji a tudíž ji beru se všemi plusy i mínusy. Nicméně, kdybych ji organizoval, vydal bych několik jasných pravidel typu: šéf akce si může vyslechnout názory jiných, ale v konečném důsledku rozhoduje výhradně on. Nebo: odplouvá se v 10:15 a kdo nevypluje spolu s ostatními, se dobrovolně odděluje, se všemi riziky, které samostatná plavba přináší. A taky: bez ohledu na rozdílné výchovné metody v každé rodině – když se staví stany a vaří večeře, jdou pomáhat úplně všechny děti (které jsou toho schopny) a společné hry se budou hrát až bude vše postaveno, a to přesto, že dospělí to zvládnou mnohem rychleji bez dětí. A ještě: …. : -) : -)
Roman, já i Hanýsek jsme několik let vedli nejen své oddíly, ale i celé vsetínské středisko Junáka (cca 300 lidí) a troufám si říct máme s organizováním všemožných akcí od skautské družiny po Valný sněm Junáka hodně zkušeností a můžeme-li se jakémukoliv organizování vyhnout, rádi tak učiníme. Umíme se podřídit a máme pochopení i pro individuální potřeby zúčastněných. Ale ne všem byla tahle zkušenost dopřána, a tak se domnívám, že při účasti 5 aut, 9 lodí, 25 zúčastněných = 13 dětí + 12 dospělých, by bylo vhodné ještě před začátkem akce zdůraznit pár bodů prozatím nepsaných pravidel, aby o nich i nově zúčastnění věděli a mohli se dopředu rozhodnout zda je chtějí nebo nechtějí či mohou nebo nemohou respektovat.
Za sebe jsem moc rád, že jsme jako celá šestičlenná rodina na letošní plavbu vyrazili, že si Myšák úspěšně vyzkoušel první malé peřeje jako zadák a Nik jako háček, že hoši dokázali pádlovat i v dešti, že jsem poznal nové i staronové známé, že akce proběhla bez komplikací a konfliktů, že nám spolu bylo moc fajn. Těším se na sobotu 16. září 2023, kdy proběhne tradiční AFTERPARTY s promítáním nesestříhané a necenzurované verze půlhodinového „filmu“ ze splouvání MALE PANWE a já se znovu uvidím (snad) se všemi účastníky téhle pohodové plavby : -)
Sestříhané pětiminutové video z plavby: