(Dazul) Pege, náš nejbližší soused na pasekách, čas od času pošle SMS typu: „Zítra sauna v 7.“ Saunou nazývá ini-tipi, neboli indiánskou potní chýši, kterou má trvale postavenou nad svým domem. Je to vylepšená potní chýše, protože ji vyhřívá nikoliv žhavými kameny, tak jak to známe z našich táborů či silvestrů, ale jakousi modifikací „afrických kamen“.
Je křupavo, odhaduju tak -5 stupňů. Vím, že minulou sezonu u Pegeho potní chýši začínali vlezením do ledové vody a pak teprve zalezli do ini-tipi. Nejsem si úplně jistý, že se mi chce začínat ponorem mezi kusy ledu. Loni jsem tam vlezl jen proto, že tam lezly i holky, ale teď je nás tu pět chlapů, tak to snad ani nebude potřeba …
Kousky třícentimetrového ledu vyházené z nádrže, které se ve svitu Mirisovy čelovky objevují na trávě, povrzují mé očekávání, že je dneska v kádi fakt ledově. Nakonec do ní stejně lezu. Ale jako poslední a během deseti vteřin jsem zase venku. S nelichotivými slovy, kterými častuji sám sebe, zalézám do roztopené potní chýše. Nejvíc trpí mé chodidla, na které jsem, po trapné omrzlině ze stráže na vojně, docela citlivý. Ale nahříváním promrzlých tlapek nažhaveným sudem (Pegeho vylepšení) se mi daří nepříjemnou bolest zahnat.
Tady uvnitř už je dobře. Tělesná teplota začíná stoupat a čela i ostatní části našich těl nejenže oschla, ale začínají se lesknout potem. Vnitřek kopule mírně osvětluje plamen ohně, z netěsností topeniště afrických kamen. Odvod kouře má Pege vychytaný komínem vyvedeným mimo kopuli ini-tipi, takže něco jako štiplavé oči tady nezažíváme. Sedíme pohodlně. Pan domácí má vnitřek potní chýše vychytaný, třeba tím, že se tu nesedí na zemi, ale na dřevěných lavicích, do ohniště může přikládat zevnitř, je tu výrazně větší prostor než u té největší táborové ini-tipi, kterou jsme kdy měli postavenou.
Navíc má celou kopuli nadstřešenou a ze střechy sbírá dešťovou vodu, kterou svádí do nádrže umístěné hned u východu z potní chýše. Pár metrů od chýše má udělané velké dřevěné lehátko, na které si může lehnout vedle sebe minimálně šest lidí, aby zde po výlezu z ledové kádě chvíli relaxovali pod hvězdnou oblohou, které v tento čas dominuje souhvězdí Orion.
Nahříváme se pár desítek minut, Pege občas poleje horké kameny na sud a specáelně upraveným ovívátkem rozežene horkou páru po celém prostoru. Nával horka nás vždycky probere z letargie i zanícené diskuse, kterou po celou dobu vedeme.
Potní chýš opouštíme postupně v intervalech rovnajících se ponoření kádě se zatoulanými kousky ledu, důkladnému vyčváchání se a vylezení ven. Po minutě se ozve další mohutné šplouchnutí, když do vody skočí další rozehřátý z nás.
Čas, který trávím pod vodou i ve vodě po hlavu ponořený, je několikanásobně delší, než jsem zde setrval před vstupem do ini-tipi. Řekl bych, že je to i několikanásobně příjemnější :- )
Po té, co osušení zvolna a pohodlně zchladnem, lezem do potní chýše znovu. Pegeho úprava má tu výhodu, že horké šutry nevychladla a žhnout stejně jako před deseti minutami. Není potřeba je vytahovat a dávat místo nich další nažhavené kameny.
Třetí kolu už nedávám. Ne, že bych jej nevydržel, ale nemám chuť. Místo toho pozoruji jasnou zimní hvězdnou oblohu. A taky díky tomu můžu udělat pár fotek, zachycující dnešní dvouhodinovou návštěvu Pegeho potní chýše : -)
U nás doma čeká na Mirisa Danka a Natka, které besedují s Irčou. Společně pak ještě hodinku splknem, probereme nejpalčivější problémy světa i deagrofertizace a ve 22:00 vyráží Miris i jeho ženský doprovod do mrazivé noci, aby se nějak dopravili na protější paseky.