(Dazul) Každý, kdo aktivně se skautským oddílem pár let pracoval, ví, že letní tábor je nevyhlášené finále pravidelné celoroční činnosti. Na táboře se zpravidla projeví vše, co se v oddíle daří či nedaří během školního roku dosáhnout. Soudě dle toho, co jsem před táborem, na puťáku i během své krátké návštěvy na stálém táboře ŠESTKY na vlastní oči viděl a mimosmyslově vnímal, mám za to, že to finále vypadá pro oddíl velmi dobře.
Protože Irča přebrala na 2 roky vedení oddílu, dohodli jsme se doma, že když bude mít ona oddílovou akci, já budu doma hlídat našeho nejmladšího Kubu. Tábor ŠESTKY (puťák + stálý tábor) trvá i letos celkem 23 dnů. Je taky potřeba napsat, že PUŤÁKU se tradičně účastní jen ti aktivnější členové ŠESTKY starší 12 let, což v praxi znamená cca 1/4 až 1/3 účastníků stálého tábora. Jsem proto nesmírně rád, že můžu s „puťákem“ oddílu pomoc, protože mám možnost na něm strávit několik dnů s „výběrem z hroznů“ členstva. Letos prvně byly síly mladých koňů vyrovnané se starým hřebcem – vůbec jsem se nemusel nutit zpomalovat chůzi : -(
V době, kdy jsem byl na PUŤÁKU, hlídala Kubu Irča, na EXPEDIČCE babička a v době TÁBORA jej mám na starosti já. Ale na víkend jsem si i s Kubou na tábor odskočil.
Vyrazil jsem s Kubou už v pátek, abych pomohl Pípovi a Burákovi s položením chybějících dvou plechů a hřebenáčů na střechu nové „táborové kuchyně“. Kubu v době, kdy plechy na střechu pokládáme, hlídá Irča a zbytek přítomných, který poctivě hlásí, že je Kuba právě v potoku atd.
V roce 2025 pořádá JUNÁK – ČESKÝ SKAUT rekordních 1270 táborů, kterých se účastní kolem 35 000 dětí a 10 000 dospělých dobrovolníků. Kateřinická ŠESTKA je jen jedním z těchto 1270 nahlášených táborů. Délkou trvání celého tábora patří k těm nadprůměrným. Podle dostupných údajů k táborům z roku 2018, pořádaly tehdy skautské oddíly jen 8 táborů, které trvaly déle než tábor ŠESTKY, podle aktuálních dat od Ještěra (pomohl nám naše tábořiště zakoupit) se délkou 23 dnů letos dělíme o 7. až 17. místo (jedná se o tábory, které jsou hlášeny jako jedna akce). Je potřeba říct, že dříve byly třítýdenní tábory standardní, ale doba se mění tak, že ne každý z vůdců skautských oddílů je ochoten bezplatnému vedení třítýdenního tábora věnovat celou zákonnou dovolenou (zpravidla na úkor rodiny) a ne všichni rodiče jsou ochotni pustit své děti na tak „dlouhý“ tábor.
Tenhle víkend bylo naplánováno SETKÁNÍ OLDSKAUTŮ NA TÁBOŘE ŠESTKY, podobně jako předchozí rok. Letos se nás díky nemocem dětí, nedobré předpovědi počasí i jiným aktivitám slezlo méně než loni. I když přísně vzato – ze 14 registrovaných členů 6. OS se nás tu potkalo 57% (Dazul, Hanny, Pad, Pípa, Danka, Radek, Pecka, Owain), což není žádný důvod k velkému smutku i když někteří OS v době setkání na táboře pomáhali : -)
Ti, kterým to okolnosti umožnily si pohodový víkend se svými dětmi užili – s Peckou, Owainem a jejich 5 dětmi jsme během pár hodin deskami zaklopili jeden štít „kuchyně“, podívali se do štoly WOODBOYS i k břidlicové chatě T.O. ČTVRTÁ MÍLE. Večer jsme spolu s ostatními poseděli i zazpívali u ohně a den zakončili „velkou“ potní chýší.
V pátek podvečer jsme s Pípou a Burákem připevnili dva chybějící plechy na „kuchyň“, které Burák z Rožnova dovezl – někde mezi poptávkou a objednáním se stala chybička a dorazilo plechů méně, takže se střecha nedala dokončit na Expediční jednotce.
Stany jsme si postavili za oddílovým tee-pee, které pro přenocování z pátku na sobotu využívaly vlčata a světlušky.
V sobotu dopoledne jsem začal připravovat rošt na zakrytování štítu kuchyně deskami. Na pár operací jsem potřeboval druhé ruce, které poskytl Uhlík a pak Raďoch.
V „podkroví“ kuchyně může vzniknout velký úložný prostor nebo místo na krátkodobé přespání za špatného počasí.
Dětem jsme ukázali kousek otevřené štoly Woodboys – psychicky nejnáročnější byla cesta přes částečně zatopený úsek. Katie si vyzkoušela, jak je voda studená : -)
Štola Woodboys je historický břidlicový důl, který se nachází v údolí říčky Budišovky, asi 1,2 km pod naším táborem. Těžba zde byla zahájena v letech cca 1850–1900 a pravděpodobně pokračovala až do roku 1945, kdy došlo k útlumu v důsledku odsunu německého obyvatelstva z regionu.
Sobotní večer byla naplánovaná ini-tipi. Při rozžhavování kamenů v ohni jsme si zazpívali a zahráli. Při ukulele zpívala Kika a Evička, Owain se doprovázel na čtyřstrunnou tenorovou kytaru (původní renesanční čtyřstrunná kytara byla předchůdcem dnešní klasické kytary a používala se v 16. století především ve Španělsku a Francii), Radek měl šestistrunnou kytaru a já dvanáctku s nataženými devíti strunami :- ) Ale hrálo nám to a zpívalo docela dobře : -)
Střecha táborové „kuchyně“ už je kompletní, bytelná, krásná a její životnost (a tím pádem i životnost celé kuchyně) bude minimálně 50 let. Materiál by stál cca 55 000 Kč, nám byl díky Nele nabídnut v rámci sponzoringu ŠESTCE za pětinu. Ale to je jiná kapitola, která tu bude zaznamenána asi na konci září, kdy plánujeme dokončení „kuchyně“.
Z tábořiště jsem sice s Kubou odjížděl před polednem (spolu s Padem, Peckou a Owainem – chtěli jsme do Muzea břidlice), ale to jen díky tomu, že v domácím prostředí bude Kuba klidnější a já mohu ve střehu trošku polevit : -)