(Uhlík) Všichni známe ten pocit, čekáme na Dazula před svým domem, s věcmi v rukách a říkáme si „Hej, já tu dnes zapustím kořeny“. Ano, takhle dnes vypadalo ráno.
Všechny mé věci jsem nastrkal do auta a konečně jsem si sedl. Jízda byla plná konverzace a občas jsem měl problém se přestat smát. Dazul, když viděl knihobudku, tak hned říká moment, podívám se jestli tam není něco zajímavého. Cituji: „Můžou tam být klenoty, klenoty!“.
Přijeli jsme na místo, kde budeme jezdit. Z okénka vypadalo všechno v celku dobře, ale ve chvíli, kdy jsem vystoupil, už to tak nebylo. Takový vítr, taká zima. Hej, já myslel, že jsem někde na severním pólu. Tento pocit jsem měl celou dobu.
Dazul zkoušel kite jako první. Ve chvíli, kdy jsem to viděl, bylo mi jasné, že to bude na tom snowboardu velice zajímavé. Po Dazulově jízdě jsem si to začal zkoušet já, bez snowboardu jenom jsem zkoušel dělat osmičky.
Pak jsem si dal snowboard a jel jsem. Páni, ten pocit, ten byl úžasný! Po první jízdě šla Kika. A té to šlo velmi dobře.
Já jsem v mezi čase přidělával na přilbu 360° kameru. No samozřejmě, že to nešlo podle plánu, ale zvládl jsem to.
Pak jsem jel. Tentokrát mi připadalo, že jedu rychleji. No, ale to by mi nesměl spadnout kite. Zkoušel jsem všechny možné věci, asi pět minut jsem tam řval na kite ať se zvedne, a ono, kdo by to čekal, se fakt zvedl. Ale já to nečekal, takže jsem hodil hubu.
Tak celé od znova. Pak už jsem jel k autu. Dojeli jsme domů a já šel spát. Musím uznat, že SNOWKITING je úžasný!
(Dazul) Zima v plném proudu a mně se v novém roce už podařilo jet na běžkách, skialpových lyžích, sjezdových lyžích, skibobu, plout na mořském kajaku a plachtit s katamaránem, ale ještě jsem nestíhal snowkiting.
A tak v pátek dopoledne posílám do WhatsAppové skupiny vsetínských RS info: „Kdo má zájem si vyzkoušet snowkiting, ozvěte se Dazulovi – kdo se dřív ozve, má místo v autě jisté :- )“
Vyjíždím v sobotu po 8:00 od nás z domu, v autě jeden cvičný oddílový kite a dva moje normální kite, dvoje lyže, dvoje lyžáky, dvě termosky s čajem. Se mnou sedí v autě Kika, Myšákova starší sestra z Brna, která tam vede dívčí družinu Koalek. Jedeme k Uhlíkovi, který nakládá do auta svůj snowboard, lyžáky, bágl nacpaný technikou na filmování a sebe.
Míříme na Veselský kopec u Oder (557 m n. m.), který je vyhledávaný snowkiting spot v Oderských vrších. Ideální terén pro zimní kiting nejblíž od našeho domu, díky otevřenému terénu a dobrému větru. Je to jeden z největrnějších revírů v Česku, s častými podmínkami pro snowkiting i 5x týdně.
Sněhu tu není moc, ale na to dnešní začátečnické kitění (Uhlík i Kika ještě za kite nejezdili) to stačit bude. Ale docela dost fouká. Jeden z modelů predikoval v nárazech skoro 15 m/v, což už není na velký kite, který s sebou vezu. Ale ten cvičný, který se před lety do naší ŠESTKY pořídil, vytáhnout zkusím. Nejdřív jej otestuji já, a když to bude v normě, pustím na něj Uhla i Kiku.
Sestříhané (4:50) video z prvního snowkitingu Kiky a Uhlíka:
Teploměr auta hlásí – 4°C, ale tady na pláni, kde to hodně fouká, je pocitově ještě méně :-) Některé úkony nutno provést bez rukavic a tak to stojí opravdu za to.
Mimo větru je dnes na pytel i mizerná viditelnost. Pokud mi některý z roverů ujede do mlhy, ztratím absolutně vizuální kontrolu nad tím, zda nemají nějaký problém. A protože jsem si těch „drobností“ za ty roky, co na tenhle spot jezdím, zažil docela dost, nenechává mne bílá mlha klidným.
Za svištění větru vysvětluji základní pojmy jako je letové okno, jak se kite „brzdí“, jak se ovládá, jak se křižuje proti větru, atd. Snad z toho něco pochytili, a když ne, praxe je naučí.
Nejdřív zkouším kite bez lyží, abych jim ukázal základní ovládání a demonstroval sílu tak malého kite jako je ten cvičný oddílový, který v takovém větru, jaký právě fouká, dokáže utáhnout i mých 80 kg. Vysvětluji, že k vůli bezpečnosti dnes nebudeme 5x větší, normální kite vytahovat.
Dávám si jízdu za kite asi půl kiláku na jednu stranu, zpátky a čtvrt kiláku na druhou stranu. Po drobných peripetiích se mi daří i nakřižovat zpátky na start.
Předávám kite Uhlovi, který si jej zkouší nejdříve bez svého snowboardu. Na můj vkus mu to jde podezřele dobře. Říkám si sám pro sebe, že „první vyhrání z kapsy vyhání“, ale poté, co si nasadí prkno a Kika mu nahodí vrchlík kite, ten holomek se normálně rozjíždí a po chvíli mizí v mlze. Geny ani Uhlík nevyčurá : -)
Když později nahazuji vrchlík Kristýně, všímám si, že je roztržený :- ( Dobrá nálada klesá na polovinu. Díra je ve švu spodní části vrchlíku, u náběhové hrany, má zatím 30-35 cm. Dneska dostává kite pořádný záhul, a tak nárazy na nedokonale zasněženou zmrzlou pláň přinášejí své hořké ovoce. Vzduch z jedné komory při letu uniká, což brání stálému udržení tvaru vrchlíku a stability kitu. Šňůry i hrazdička jsou ale v pořádku. Protože tenhle cvičný kite stál před cca 10-15 lety oddílovou kasu kolem 4000 Kč, budu jej muset opravit. Může dobře sloužit ještě dalších 10 let. Šití ale nepřipadá v úvahu, ubral bych z okrajů „díry“ roztřepeného ripstop nylonu. Ale měl bych mít doma kus samolepícího Skytexu, takže až vrchlík vyschne, zkusím roztržený šev zalepit.
Slíbil jsem ještě jednu jízdu Uhlíkovi, aby si ji natočil na svoji 360 kameru umístěnou na helmě, takže bude muset oddílový kite ještě čtvrt hodinku vydržet. Snad se šev nerozpáře ještě více.
Tím, že Uhlovi šla první jízda obdivuhodně snadno, nepochybuji, že při druhé si to užije ještě víc a „uloví“ skvělý videozáběr jízdy z pohledu kitera. Hodlám z téhle kratochvíle sestříhat 4-5 minutové video a takový záběr se bude 100% hodit. Hlavou už mi běží první rýmy písničky, která by k dnešnímu „snoukajtění“ pasovala :- )
Uhel jezdí jako by to pro něj byla rutina. Pro nepolíbené snowkitery si dovoluji uvést fakt, že na cvičném kitu o velikosti kolem 1,5 m², jako je ten náš, se dá jezdit za vhodných podmínek, ale spíš lehce a krátce, ideálně pro lehké děti nebo začátečníky ve větru 5–10 m/s. Uhlík není svou vahou „lehké dítě“ a vítr tu fouká rozhodně více než 10 m/v. Takže to, co nyní předvádí on a před chvílí i Kika, patří fakt k dobrým výkonům.
Poté, co se Uhlíkovi podařilo zaznamenat svůj pád i několikeré samostatné zvednutí vrchlíku a nový start, zkušeně a bezpečně pokládá kite pár metrů od drátěné ohrady za kterou máme na vyasfaltované ploše kolem masivní věže vysílače zaparkované auto.
Přezouváme se z lyžáků, balíme (spíše nacpáváme) naši výbavu a výstroj do auta, zapínám topení na maximum a startujeme domů. Rád bych tuhle akcičku zaznamenal na náš web ještě dnes, ale doma by nás měl přijet učit Tom K. dělat sushi (to nás tam bude i s dětma 14) a na 18:00 je u Pegeho indiánská potní chýše s koupelí v kádi s ledem, takže připouštím, že naťukat „článeček“ udělat nesestříhané i sestříhané video včetně nové písničky se v tomto limitu nemusí podařit. Ale protože se znám a vím, že když akci nenaznamenám do dvou dnů, už se k tomu později nedostanu, mám docela velkou motivaci. Ty stovky (spíše tisíce) úžasných akcí, které nikdo z nás neměl energii zachytit jsou pro mne zdviženým prstem : -)
Nesestříhané video (12:21) z téhle povedené akce: