(Dazul) Tradiční odpouštění vody z přehrady Bystřička si našinec nemůže nechat ujít. A nepochyboval jsem ani v 5:15, když za okny lilo jako z konve. Bystřičku prostě jezdíme za každého počasí a trocha vody navíc nemůže uškodit.
Letos jsem si organizaci v maximální možné míře ulehčil – sraz jsem určil na parkovišti pod hrází v 8:00 a nemusel se tak trápit složitou logistikou s dopravou zájemců, kteři na poslední chvíli změní své odhodlání z „jedu“ na „nejedu“.
Už jsou za mnou doby, kdy jsem měl nutkání kamarády a známé přemlouvat či všelijak lanařit na takovýto typ akce. Už nevedu klasický skautský oddíl a tudíž si tento luxus mohu dovolit. I když bylo pár let náročné si odvyknout na své okolí neustále „působit“ :-) Tím, že mi je dopřáno priviligium využít na dopravu raftů firemní dodávku, byl vyřešen nejobtížnější úkol. Jako nucený správce Dětského bezbariérového centra Březiny rozhoduju i o využití páde, helem, vest, lodních pytlů i faftů a tak vybavení máme k dispozici téměř kdykoliv. Těmito dvěma faktory – dopravou a vybavením, je pak organizace takovéto akce výrazně ulehčena.
Včera mne hodně potěšil telefonát od Zuba i Pípy a mail od Kecky, kteří se nezávisle na sobě ptali, zda potřebuju s něčím pomoc – třeba s nakládáním raftů. Na základě toho dorazili v pátek 17:35 ke kolni v DBCB Zub s Peťkou a zásadně mi pomohli s označením pádel (máme jich aktuálně k dispozici rovných 23) a helem (těch máme aktuálně 16). Vesty (15x) jsem označil už v týdnu a 4 vesty, které si Pípa půjčil na Belou jsou zatím neoznačené (kdo ví, kdy se dokopu je označit). Napadá mne, že to je solidní výbava, když k tomu připočítám 2 rafty pořízené z pěněz EU a 1 raft našeho mecenáše LACHIMu + 3 pálavy.
Okamžitě se mi vybavuje historka z dávného táborového sjezdu Odry na tankobrodiště Barnov a závistivé pohledy vodních skautů, přes jejichž tábor jsme stěhovali lodě na cestu k odvozu zpět na náš „Ostrov“. Pokud se dobře pamatuju, tak to komentovali slovy: „Vy, že jste suchošlapové? Tak takové vybavení nemáme ani my, vodní skauti :-( „
Naposledy jsem seděl v lodi loni v srpnu, když jsme s OS TŮLAVÉ PAPUČE sjížděli poslskou Bobru a Kwisu. Není se proto čemu divit, když jsem od časného rána zažíval takové divné mrazení malinkaté nejistoty. Navíc ten Lubošův (kolega z práce a bývalý člen Trojky) sen, že se na téhle akci on, já i kdosi další utopil … No tak – samozřejmě, že nejsem pověrčivý, ale znáte to …
Podle kvalifikovaného odhadu by se nás mohlo sejít kolem 18 – což je na dva naložené rafty moc a tak v hlavě kombinuju jak to zorganizovat, kdyby se chtěl někdo mermomocí hodně vozit a nechtěl se vystřídat s někým, kdo ještě nejel. Pokud taková situace nastane, nezbyde využít toho, že budu na akci věkem nejstarší a z této pozice zasáhnout :-)
„Kdo z vás už jel na rafru?“ a sám zvedám ruku jako první, abych ostýchavce zbavil ostychu. Rychle počítám – slabá čtvrtina shromážděných. OK. „Pípa je kormidelník a vládce támhle toho raftu a já jsem neomezený vládce tohoto raftu. Se mnou pojede na háčku Dan a Milan. Čtyři z vás, kteří na raftu ještě nejeli a chtějí jet s náma, pojďte sem. S Pípou pojede na háku Zub, Peťka ….“
Vysvětluju velmi stručně s názornou ukázkou co to je kontra, přitáhnout, hodiny, háček, zadák, … Namátková zkouška, zda ti, kteří na raftu ještě neseděli, pochopili. Uff! Pochopili :-)
Pochmurné historky o tom jak jsme několikrát tahali pod z válce pod posledním jezem lidi i lodě si zatím nechávám na pozdější dobu. Až na druhou jízdu. Aby chlapci nezískali falešný dojem, že to všechno je tak snadné jak to na první pohled vypadá
Mojí starostí je těch šest lidiček, kteří jedou na mém raftu a Pípovou starostí je jeho šest lidiček. Jsem klidný – Pípovi věřím jako bych na raftu seděl sám – vede raft stejně dobře, spíše líp než já. Uvědomuju si znovu, jaká to je úžasná úleva když vím, že se můžu na někoho spolehnout. V toto chvíli mi stačí soustředit se a dávat bacha jen na nás. Těší mne, že zatímco předchozí roky jsme sjížděli tenhle úsek z 90% dospěláci, dneska to je cca 50:50. Je mi fajn, protože nepochybuju o tom, že hoši budou mít životní zážitek, který jim budou jejich spolužáci nepokrytě závidět. Blahořečím jejich rádci Ferdovi, že přinutil své Šneky tuhle akci napsat na papír a že díky tomu mi volalo cca 5 rodičů, aby se na akci informovalo.
Mirův taťka nechce sjíždět a je ochoten jezdit s dodávkou od startu k soutoku Bečvy a vozit nás i s rafty zpět na start. Další úleva, že nebudu muset složitě kombinovat kdo z dospěláků pojede na raftu a kdo bude šoférovat klíčové vozidlo. Jsem klidnější, když pojedu s osádkou na raftu.
Že by šlo fakt všechno tak snadno? Zůstávám ve střehu! Životní zkušenost a Murphyho zákon praví, že „může-li se něco pokazit, pak se to taky pokazí“. Navíc ten přiblblý Lubošův sen …
Vyjíždíme mezi prvníma. Pípa vysvětluje staré vodácké pravidlo, že se raft pokládá na vodu přídí proti proudu a sekýruje svoji osádku tak, aby konala přesně podle zásad. Osazenstvo mého raftu Pípovy instrukce vnímá a tak mám ušetřenou práci. Uvědomuju si opět jak je příjemné, když si nemusíme s Pípou nic říkat a ono to funguje. Vzájemně se doplňujeme a jistíme. I když to je pro nezasvěceného pozorovatele nezaznamenatelné. Jak říká klasik „A vo tom to je!“ :-)
První jez. „Zahákněte si nohy do upínacích popruhů raftu!“ Vidím jak si všichni kontrolují, zda jsou jištění. A teď to příjde – áááááá hop! „Nedržte ty pádla ve vzduchu! Zaberte ať jsme z toho válce pryč!“ Všichni zanoří pádla do zpěněné vody a viditelně hrábnou, raft znovu nabírá rychlost a vyjíždí do klidnějších vod. Paráda! Zvládli jsme to. Dostávám se do klidu, protože tuším, že s velmi velkou pravděpodobností už teďkom sjedeme všech zbývajícíh 15-20 splavů.
„Odedávna se vedou vědecké spory o tom, zda je teplejší voda z Bystřičky, po které jedeme, nebo voda z Bečvy, do které vplujeme. Proto už roky po vplutí do Bečvy testujeme na vlastní kůži, která teorie je pravdivější …“ A v duchu zavrhuju povídání o další teorii se soutokem Bielého a Čierneho Váhu, kterou jsem nesčetněkrát testoval.
Zvoní mi mobil. Je voděvzdorný (do 1m) a tak jej s sebou vezu v náprsní kapse své vodácké vesty. Zvoní neodbytně, využívám klidnějšího úseku a „beru“ hovor. Murzílek. „Kde ste?“ Vysvětluju, že nám zbývají maximálně 2 km k soutoku a Murza informuje, že se k nám dole připojí.
První jízda je za náma. Hošani jsou nadšení a mrmlají cosi o tom, že nějaká dovolená se může proti tomuhle zahrabat. Rozumím jim a plně chápu jejich euforii. A to ještě hošani neplachtili na „LaVoru“, naší plachetnici, kterou máme uloženou v kůlně Dětského bezbariérového centra Březiny! Pokud budou na táboře a budou si chtít zkusit ovládat dvě plachty a kormidlo, teprve poznají, co to je pořádný zážitek!
Murza jede při druhém sjezdu na Pípově raftu a hned po přistání mizí, takže třetí i čtvrtou jízdu si užíváme bez něj. Při třetí jízdě jdu na pravého háka a „ke kormidlu“ pouštím Milana – začátek rozpačitý, ale už po druhém jezu nemám žádnou obavu. Další, kdo může samostatně vést raft, v případě, že bychom příští rok měli tři osádky.
Dan zvažuje, že by si čtvrtou jízdu taky odzkoušel „na kormidle“, ale dostává od Kikiny zprávu, že jim domů dorazil bagr a tak hned po třetí jízdě jede spolu se Zubem, Peťkou a jejich kámošem z jujitsu domů. A tak jede na zádi opět Milan – a opět bezchybně.
Při posledním vplutí na soutok Bystřičky s Bečvou ogaři tradičně testují, zda je chladnější voda z přehrady nebo z Bečvy :-)
Teď ještě dobře umýr rafty od bahna a vrbového listí, vyčachtat neopreny, vyzkoušet vzduchovou bublinu pod raftem a jdeme naložit naše plavidla do auta.
Končíme akci – nikomu se nic nestalo (mimo mých rozražených úst zevnitř – při sjíždění dvoumetrového jezu), materiální škody jsou také nulové, nálada skvělá, počasí ideální. Tak příští rok zase … Navzdory Lubošovým pomateným snům!
No a na desetiminutové video z dnešního raftování se můžeš podívat i zde: