(Dazul) Letošní tradiční víkend LOUČENÍ S PRÁZDNINAMI POD PLACHTAMI se od těch předchozích odlišoval hojnou účastí, dobrým počasím i množstvím druhů plavidel.
Před akcí rozesílám zprávu těm, kteří avizovali zájem:
Posílám informace k víkendové akci na Slezské Hartě.
Byl jsem na přehradě o víkendu – https://youtu.be/YlUTKlM0E0A?si=ezJB1djsvBdUUbkt – a při té příležitosti jsem zjistil, že se cesta z Bílčic k vodní nádrži, na asfaltku pod Strážným vrchem, opravuje a nedá se projet (stav v sobotu a neděli).
Takže letos vyplujeme z asfaltky za Roudnem – https://mapy.com/s/revofutode. Měl by v té době končit tamní tábor ostravských skautů, takže jejich flek bude ještě obsazený. Nám to ale v ničem nebrání.
Většinou poslední roky spáváme zde: xxx, a lodě co nejdou přenést a schovat za remízek (aby nebyly vidět z přehrady), kotvíme na noc v zálivu, kde jde jen málo vidět. Tábořit tam sice nebudeme, ale začínáme salašit až kolem šesté večer, neprovokujeme živým ohněm, vaříme si na vařičích. Pokud budeme bivakovat tam, není ani potřeba vozit všechny věci v loďáku po celý den s sebou – k zaparkovaným autům to budeme mít cca xx km po vyšlapané (na mapě neznačené) stezce, takže si loďáky můžeme při plavbě do zálivu přibrat, nebo si pro ně po zakotvení dojít.
Pokud by kdokoliv nechtěl spát na vytipovaném místě, může využít kemp v Leskovci nad Moravicí, nebo u loděnice naproti Karlovci.
Jídlo a pití si zajišťuje každý sám. Možnost nabrání pitné vody volně v přírodě u Slezské Harty není, takže vodu nebo dobrý filtr s sebou.
Podle stávajících informací by měly být k dispozici na vyzkoušení tyto plavidla:
• mořské kajaky (Fof) – https://youtu.be/Qv1-anqq0o4?si=nCqtwz76uUkp8yU0
• plachetnice třídy EVROPA (Pípa)
• katamaran MINICAT 420 (Dazul) – https://oldskauti.cz/2-8-2025-katamaran/
• paddleboardy s jednou plachtou – https://youtu.be/PCwEDNZNYao?si=cJ8rLpETIg85GJn8
• packraft
• mám možnost vzít i prkno s kite – https://oldskauti.cz/wp-content/uploads/2020/04/KRONIKA_2006-2012_www.pdf#page=325 – pokud by foukalo jako v sobotu, tak by to šlo. Pokud by chtěl někdo zkusit, dejte vědět, ať o netahám zbytečně
Já se budu snažit být na místě v 9:00, protože nafukování a nastrojování katamaranu mi trvá cca 3 hodiny. Potkáme se na výše vyznačeném místě u tábora – příjezd jak to komu bude vyhovovat. Po 12:00 bychom mohli vyplout – navrhuji do Nové Pláně a pak zpět – to ale domluvíme na místě, včetně toho, zda polujeme společně nebo jak každý bude chtít.
V sobotu (teplota až 21 stupňů) by mělo foukat dobře, v neděli (až 25 stupňů) málo. V neděli plánuji začít sušit a balit katamaran mezi 14:00-15:00, tak abych mohl od přehrady odjíždět domů v cca 16:00.
Dazul
Na přehradu sobotní dopoledne přijíždí Pípa s Uhlíkem, Martinem a jeho přítelkyní a plachetnicí třídy EVROPA. Já s Kájou, Myšákem a Nikem s nafukovacím katamaranem MINICAT 420 + třemi oddílovými paddleboardy (jeden je oplachtěný) + zapůjčeným packraftem. Ve svém voze přijíždí Pajtáš (veliký dík za dovoz i odvoz Myšáka a Nika). Doráží taky Liška s rodiči a jedním oddílovým paddleboardem. Z Brna přijíždí Pad s Kubou a Frantou. Fof, Babča, Edita, Zolo, Táňa a Lucinka přivážejí sedm mořských kajaků. Owai, Pecka, Katie, Rosa, Fabien a Lulu mají dvě oplachtěné kanoe. Jako poslední přijíždí Murza bez dětí. Pokud jsem na nikoho nezapomněl, bylo nás minimálně 27 s docela slušnou flotilou (16) rozmanitých plavidel. Slabší kusy přijíždí sice jen na jeden den, ale i to je milé. Minimálně si mohou vyzkoušet plavidlo dle libosti. Třeba na packraftu se doposud nikdo ze sedmadvaceti přítomných neplavil : -)
Čím člověk přiveze více odlišných plavidel, tím větší práce jej čeká. Zvláště pokud jsou všechny nafukovací : -) Ale zase mám novou zkušenost: do Škoda Yeti se mi skutečně vleze složený MINICAT 420, tři paddleboardy a jedna plachta k nim + packraft. K tomu čtyři plné lodní pytle a kytara. Ve finále se Kája jako spolujezdec nemusí vůbec tísnit : -)
K místu setkání přijíždíme s Kájou jako první. Závora je otevřená, protože se bourá tábor vodních skautů, odvážejí stanové podsady a všechno vybavení. Domlouvám se s vůdkyní oddílu, který si tábořiště pronajímá od Povodí Odry, že mohu s autem sjet po asfaltové cestě až k okraji vodní plochy, kde vyložím svůj náklad a auto zaparkuji nad závorou. Šetří mi to minimálně půlhodinu času na přenášení rozloženého katamaranu, paddleboardů a packraftu.
Když mám nahrubo nafoukané oba válce katamaranu a složený hliníkový rám s trampolínou, začínají se sjíždět ostatní. Přiznám se, že nejvíc energie věnuji na sestavení a nastrojení katamaranu. Na příjemné povídání mi nezbývá moc čas. Ten přijde až budou plavidla, které jsem přivezl, nachystaná k vyplutí.
Jako nejoriginálnější plavidla mi letos připadají dvě oplachtěné kanoe Owaina a Pecky – oni dva a jejich čtyři přítomné děti se budou na dvou plavidlech bezproblémově plavit do Nové Pláně, což je (tam i zpět) minimálně 9 km.
Fof přiváží na vozíku 7 mořských kajaků. Dva z nich jsou k dispozici na vyzkoušení. Mořský kajak (seakayak) je speciální typ kajaku určený pro dlouhé výlety na moři, větších řekách a jezerech. Má štíhlý, dlouhý tvar, díky kterému perfektně drží směr a umožňuje urazit i velké vzdálenosti (při své první plavbě jsem spolu s ostatnímu plul po moři dost přes 40 km za 1 den). Mořské kajaky jsou vybaveny vodotěsnými komorami pro uložení bagáže a jsou doplněny o kormidlo, které se ovládá pedály s táhly – to usnadňuje ovládání kajaku v náročnějších podmínkách. Mořský kajak je konstruován pro maximální výkon a pohodlí při delších plavbách. Měří přibližně od 3,9 do 5,3 metrů. Nejčastěji jsou kajaky vyráběny z odolného plastu (polyetylenu) nebo lehčího kompozitu. Mořský kajak dobře poslouží nejen na moři, ale i na Slezské Hartě : -)
O plánovanou akci MOŘSKÝ KAJAK (příští rok) projevili zájem Uhlík a Liška, takže jsem moc rád, že si přijeli vyzkoušet jak, se takové plavidlo ovládá. I když to je samozřejmě jiné na klidné hladině přehrady a jiné na moři při metrových vlnách : -)
Pokud by se chtěl někdo z roverů přidat, bude mít možná poslední příležitost (dorazí-li Fof a spol s mořskými kajaky) si to vyzkoušet příští rok, poslední prázdninový víkend opět na Slezské Hartě – viz ZVADLA.
Já vyplouvám na katamaranu na první zkušební plavbu ještě pár minut před polednem. Beru s sebou Káju, která je trošku limitovaná svými schopnostmi a některé úkony (jako přitáhnutí kosatky) ji trvají neskutečně dlouho. A vítr nechce čekat až Kájinka dokončí nezbytný úkon, takže to při obratech katamaranu není předpisové a jako v instruktážním videu. Upozorňuji Káju, že kdybysme se díky tomu převrátili, že se má držet katamaranu. Převrácení sice není vysoce pravděpodobné (jede přece se mnou, a ne s Pajtášem), ale popravdě jej nemůžu úplně vyloučit. Asi jsem měl být více diplomatický (nebo lhát?), ale Kájinka začíná pofňukávat, že ona se nechce převrátit. Ubezpečuji ji sice, že já taky ne, ale je to marné.
Myšák se s paddleboardem a nafukovací plachtou vydal téměř na opačnou stranu, než budeme plout, takže v rámci cvičné plavby jej jedu zkontrolovat. Nechal se zahnat moc po větru a teď mu křižování nějak nejde :- ( „Křižování proti větru“ se používá pro plavbu proti směru větru. Paddleboard při křižování nemůže plout přímo proti větru, ale pluje pod úhlem přibližně 45° k větru, střídavě na levý a pravý bok, aby postupně postupovala proti větru v takzvané dráze ve tvaru písmene Z. Tento způsob manévrování je nutný, protože paddleboard nemůže jet přímo proti větru, a vyžaduje střídání bočních směrů plachty a řízení paddleboardu, včetně přehazování plachty na opačný bok prkna. Takovýto proces je fyzicky náročnější než plavba po větru a po osádce paddleboardu vyžaduje zvýšenou aktivitu a technickou zručnost. Nabízím proto Myšákovi, že jej vezmu do vleku. Přivazuji spining, který s sebou vezu k rámu na zádi katamaranu, obeplouvám paddleboard a táhnu lano co nejblíž Myšákovi, aby jej mohl zachytit. Napoprvé se to nedaří, ale při druhém obeplutí lano zachycuje a nechá se táhnout. Jenomže při tom klečí na přídi paddleboardu a zvadle nafouknutá plachta (s tou bych patrně moc nenakřižoval ani já) se mu zalívá vodou, která jej má tendenci strhnout z paddleboardu. Snaží se píďalkovitě posunout více na střed svého plavidla, ale sklouzává do vody. Protože není v této situaci schopen odvázat napružené lano z přídě paddleboardu, odvazuji jej já od katamaranu a křičím na něj, aby neplul s flotilou ke kostelu v Karlovci, ale plul zpátky k našemu „přístavu“ a zkoušel to v zálivu poblíž něj.
Pípova plachetnice třídy EVROPA je jednoposádková závodní loď, velmi oblíbená v České republice i na mezinárodní scéně od roku 1970. Má délku okolo 4 metrů a plochu plachet přibližně 7 m². Díky svým konstrukčním vlastnostem a trimu plachet je velmi dobře ovladatelná a fyzicky málo náročná. Plachetnice EVROPA je ideální pro závodníky od váhy 45 kg – což všichni přítomní dospěláci splňují : -) .
V čase, kdy většina flotily pluje do Nové Pláně a zpět, je EVROPA podrobována nejrůznějším pokusům těch nejzkušenějších přítomných. Co se přesně skutečně událo netuším, ale po našem podvečerním přistání mi několik jedinců s rozšířenými zorničkami koktavě sděluje cosi o pokusech s potopením plachetnice.
Ale to už je majitel EVROPY a jeho squadra na cestě domů – těžko říct zda z obav z nocování v dešti v lese, nebo vlivem utrpěných traumat : -)
Mimo EVROPY byly tvrdému testování od „těch, kteří nevypluli“ podrobeny dva mořské kajaky, jeden packraft a čtyři paddleboardy. Ve finále přežili všichni.
Zatímco slabší povahy se čvachtaly v zálivu našeho „přístavu“, ty otrlejší plují několik hodin proti větru 2,5 km na sever a pak kilometr na západ a poslední kilometr na jihozápad.
Kostel v Karlovci je dle mého asi nejhezčí místo, kolem kterého se dá na Slezké Hartě plout. Odsvěcený kostel v Karlovci se jmenuje „kostel svatého Jana Nepomuckého“. Stojí téměř tři sta let na kraji zaniklé obce Karlovec. Kostel byl postavený v roce 1727 a zasvěcený svatému Isidoru (nedohledal jsem, zda tomu ze Sevilly (asi 560–636) nebo z Madridu (asi 1070–1130) – jakožto křtěný protestant nemám v těch svatých potřebný přehled). Po 120 letech byl kostel opraven a po napuštění přehrady Slezská Harta (1998) zůstal kostel jako jediná stavba a svědectví o existenci kdysi živé obce. Nyní je odsvěcený barokní kostel v soukromých rukou. Tím, že je zapsaný jako kulturní památka nedovoluje zatím stávajícímu majiteli realizovat projekty typu přestavby na penzion či restauraci jako u novogotické kaple v Nové Pláni (tahle obec nezanikla jako celek, ale její původní podoba byla ovlivněna výstavbou přehrady a část obce byla zbořena).
Plachta se stěžněm na kanoi je oplachtění určené patrně speciálně pro kanoe. Je namontována k malému odnimatelnému stěžni, připevněném k trupu lodi. Takovéto oplachtění umožňuje efektivnější využití větru pro pohon kánoe, čímž se výrazně snižuje fyzická námaha při pádlování. Plachta se ovládá pomocí lanka, které umožňuje přitahování a povolování plachty, dle aktuální síly a směru větru.
Díky plné tonáži a ne ideálnímu větru, připlouvají oplachtěné kanoe Owaina a Pecky do přístavu v Nové Pláni s časovým odstupem, takže v porovnání s katamaranem či paddleboardem s plachtou to je méně svižné plavidlo, ale když by se sundala plachta a pádlovali dva zdatní padleři, handicap protivětru by snadno eliminovali.
Do našeho „přístavu“ u již plně zbouraného tábora připlouvá poslední loď kolem šesté odpoledne. Díky zvadlému větru je katamaran se Zolem, Táňou a Lucinkou k zakotvení střídavě tažen několika plavidly : -)
Stavovská čest by za takovéto potupné „připlutí“ žádala demonstrativní otevření soudku jamajského rumu nebo sebevraždu kapitána, ale nedočkali jsme se ani jednoho : -)
Packraft zkouším prvně v životě. Co do rychlosti patří k nejpomalejším plavidlům, které tu máme, ale v obratnosti se mu žádné nevyrovná. Na mnohadenní pěší potulku v tundře u severských jezer a řek to je ideální řešení.
Moje plavba na packraftu naprosto nezávisle u většiny dospělých vyvolávala asociaci „zeman“ (legendární plavby soudruha presidenta na rybníčku v gumovém člunu). Po té, co jsem jejich poznámkám a posměšným výkřikům na tu dálku porozuměl, uvědomil jsem si, že mi v jeden okamžik podvědomě probleskl v hlavě stejný obrázek : -)
Packraft je ultralehké, sbalitelné nafukovací plavidlo, které kombinuje vlastnosti kajaku a raftu. Je vyrobený z odolných materiálů, které odolávají slunci, písku, soli i mrazu, a přitom je velmi lehký (váha obvykle 2–6 kg). Díky tomu je snadno přenosný, vejde se do batohu a je ideální pro kombinaci turistiky nebo cykloturistiky s vodáckými výpravami. Packrafty jsou stabilní a vhodné pro různé typy vod, od klidné vody přes řeky až po divokou vodu s obtížností až WW IV, některé modely i WW V. Mají vysokou odolnost a jsou navrženy tak, aby vydržely i náročné podmínky. Bagáž se ukládá před nafouknutím do bočních válců (uzavřených vodotěsným zipem, podobně jako třeba aquazorbing), takže nesení zavazadel je vyřešeno velmi elegantně. Packraft je lehce ovladatelný, což z něj dělá oblíbenou volbu pro „dobrodruhy“, kteří chtějí mít svou loď vždy po ruce.
Plavba na kánoi s pomocí dlouhé tyče (alá gondola) není běžná technika. Tyč využívá Owain jako odrážedlo v nehluboké vodě. Vyžaduje to praxi a um, protože ne každý dokáže v kanoi stát a zároveň se odrážet, aniž by loď zvrhl. V praxi se takovýto způsob plavby používá patrně při proplouvání rákosím či chaluhami.
Protože tábořiště vodních skautů, od něhož jsme vyplouvali je už prázdné, využíváme toho a budeme letos spát na relativní rovince (tedy spíš mírném svahu) nad ním. Nemusíme přesouvat na noc lodě a máme to i blíž a autům, kdyby to byla potřeba.
Kdosi se mrkl na aktualizovanou předpověď počasí a rozhlásil, že kolem osmé má začít pršet. A přestane snad až kolem osmé ráno. Takže natahujeme stříšky z celt. Mně by se víc líbila hamaka, protože bych v noci nesjížděl ve spacáku z kopce dolů, ale Kájinka chce ležet vedle mne, takže se moje příprava na nouzové přespání obohacuje o snášení větších šutrů, které kladu do řady u nohou, abych se měl o co v noci zarazit.
Oheň samozřejmě nerozděláváme, jen si na vařičích s plynovými kartušemi ohříváme vodu na nudlové polévky a těstoviny, abychom se zaslouženě nadlábli.
Když máme uvařeno, pobízí mne Myšák, abych se šel rychle podívat k vodě, že něco uvidím. A taky, že ano. Úžasný západ slunka nad hladinou vodní plochy by obstál i na velkoplošné fotografii. Jen k vůli tomuto okamžiku, prožitému na vlastní kůži, stálo dorazit na tuhle akci.
Když začínají padat první kapky, přináší Katie celtu, kterou nepoužili, ale mají ji s sebou (Owain i Pecka s sebou v dodávce vozí fakt vše co mne kdy napadlo), stavíme tedy vysoký přístřešek, kde si budeme moc všichni večer společně posedět.
Po prvních třech čtyřech písničkách přichází jako téměř vždy Kája a chce, abych šel spát. Jsem si vědom, že mé hráčské a zpěvácké výkony mají své nevysoké limity, ale obtížně se dvanáctileté dcerce vysvětluje, že kompenzuji radostí ze zpěvu a patřičnou hlasitostí, a že by si mohla osvojit více taktu : -) Začíná obvyklá licitace, kolik že písniček ještě můžu být. Jako správný obchodník začínám na třiceti, Kája ale neoblomně trvá jen na třech …
Ráno vstávám až po sedmé – ještě pořád prší a hladina i obloha nad ní je šedá. Ale než si uděláme snídani a sbalíme se, třeba se trošku vyčasí.
Nevyčasilo se, jen trošku méně prší. Ale to nemůže takového mořského vlka jako jsem já, odradit : -)
Když si chci vyzkoušet paddleboard s nafukovací plachtou, zjišťuji, že když Myšák včera proti všem zákonům logiky musel v půli přehrady plachtu vyfouknout, vytrhl ventil a uzávěr pravděpodobně skončil v sedmdesátimetrové hloubce : -(
I když pořád ještě drobně prší, vyplouvám alespoň na katamaranu. Nefouká moc, ale krásně lze provádět „re“ i „halzu“. V jachtingu je „re“ obrat proti větru, kdy loď přetočí příď směrem proti větru a mění tak stranu plachtění z jedné strany na druhou přetažením přes větrný směr. Oproti tomu „halza“ je obrat po větru, kdy loď přetočí záď směrem do větru a ráhno během obratu rychle přelétává z jedné strany na druhou.
Proplouvám několikrát kolem našeho „přístavu“ a čekám až se objeví Fof, který si to chce zkusit, a ještě nikdy plachetnici nekormidloval, takže mu chci dát rychlokurs než si půjdu půjčit od Owaina jeho kanoi s plachtou.
Jsem rád, že si mořský kajak vyzkoušel i Nikolas, který se často při prvním nezdaru rozčílí a vzdává to. Teď tu za drobného deště brázdí záliv, jako by na něm jezdil naprosto běžně.
Silným zážitkem pro mne osobně byl taky nácvik eskymáckého obratu. Eskymácký obrat je záchranný manévr prováděný nejčastěji na kajaku po převrácení lodi. Spočívá v otočení lodi okolo podélné osy o 360° a návratu do normální pozice pomocí pádla a pohybu těla, přičemž člověk zůstává pod vodou a nikdy neopouští loď. Tento manévr umožňuje kajakáři dostat se z nebezpečné situace, kdy je hlavou pod vodou, zpět na hladinu bez nutnosti vylézat z lodi. Původně tuto techniku používali Inuiti (Eskymáci), odkud pochází i název, a dnes je běžnou součástí výcviku dobrých kajakářů, zvláště při jízdě na divoké vodě.
Doposud bravurně zvládám první část (zanoření pod hladinu) eskymáckého obratu, a nastal čas dopilovat tu druhou (vynoření zpět na hladinu). Když jej Zolo předvádí několikrát po sobě (nejen s dvojpádlem ale dokonce i ze singl pádlem), vypadá to jako sranda. Po asi deseti marných pokusech, kdy mne jistí Zolo a Owain, sice vylepšuji první část eskymáckého obratu k dokonalosti, a troufám si tvrdit, že estetický dojem byl na úrovni Zola, ale u druhé části tohoto manévru jsem nijak nepokročil : -( :- ( Třeba se zadaří příští rok :- )
Když si vyzkouší plavbu na katamaranu i Pecka s Owainem, začínáme kolem poledne vytahovat lodě na souš. Nejnáročnější je odstrojit, rozložit a uložit katamaran takže začínám jím. Instruuji Myšáka, aby s ostatními vyfoukl a sbalil paddleboardy a packraft a sám se soustřeďuji jen na katamaran.
Pajtáš mi pomáhá a jeho pomoc je významná, protože mu nemusím nic říkat, ví přesně jak postupovat, kde co patří atd. Než se mi podařilo katamaran sbalit, stihli Owain s Peckou své lodě naložit, uvařit oběd, pojíst a sundat improvizovaný přístřešek. Já oběd nestíhám, ale slíbil jsem Kájince, že se cestou domů stavíme cestou do obchodu, takže si tam koupíme nějaké pečivo.
Ti, kteří dorazili bez lodí postupně odjíždí, takže nakonec nás zůstává hrstka a společně nakládáme a přivazujeme sedm mořských kajaků na přívěsný vozík, dočasně zapojený za moje auto. Já bych měl projet terénní příkop tak, abych se dostal na asfaltovou cestu. Na ní vozík přepojíme za Fofův vůz.
Před druhou po poledni máme vše naloženo, uklizeno, zkontrolováno. Loučíme se a vyrážíme k domovům.
Závěr prázdnin se rozhodně povedl, takže zítra hurááá do školy : -) : -)
Moc díky za poskytnuté fotky a videa Lišce, Zolovi, Padovi, Martinovi, Pajtášovi a Pecce.