(Dazul) Když mne Irča požádala, abych na připravované PARAWESTERNIÁDĚ postavil tee-pee, chytře dodala až po mém souhlasu, že asi budu muset udělat i tyče, protože těch 80 ks, které jsme před jedenácti lety v DBCB chystali, je už převezených na tábořiště oddílu u Budišova a nebo je návštěvníci DBCB zmarnili : -(
Ještě že mám od souseda povoleno udělat mu prořezávku v jeho lese a vytěžené kmeny si ponechat pro svoji potřebu. Už jsem tam před pár týdny řezal asi 80 kůlů pro oplocenku kolem sazenic dubů a tak by těch 13 tyčí na týpí neměl být problém. Že mi to vezme alespoň 13 hodin, je jasné. Ale po podvečerech, jak se vrátím v 17:30 z práce, by to mělo být zvládnutelné.
Protože je les na prořezávku od našeho domu cca 1,7 km, nakládám na pracovní čtyřkolku motorovku, olej, namíchaný benzín, pořez, sekeru, rukavice a přejíždím na místo. Šetřím tak minimálně 20 minut při cestě tam a 20 minut při pozdější cestě zpátky. No a za 40 minut už skoro dokážu zpracovat jednu tyč. Čas mne totiž docela tlačí. Pokud budu vědět, že tyče nezvládnu vytěžit a zpracovat sám, budu muset pořádat někoho z ŠESTKY nebo OS o pomoc. A protože vím, že jsou všichni buďto řádně vytížení, nebo se jim do práce moc nechce, rád se vyhnu tomu, abych musel kohokoliv přemlouvat, prosit, přesvědčovat, … Takže, dokud bude existovat reálná šance, že to zvládnu sám (den má přece 24 hodin), budu na tom také sám hárovat : -)
Při prvním podvečeru (pátek 20.5.2022) za 1,5 hodiny se mi daří jen uřezat pět stromů, nahrubo je odvětvit, vytáhnout je z brutálně hustého lesa, vyrobit dvě podpěrné trojnohy, uložit do nich jeden kmínek a téměř jej načisto opracovat. Sečteno a podtrženo, dnes jsem udělal jen jednu jedinou tyč na týpí : -(
Ale abych se trochu ospravedlnil, fakt to byla hodně náročná robota, protože v hustém lese musím dělat ve staré fleesce s kapucí (abych neměl vlasy plné jehličí), která mi kryje paže a předloktí (v tričku s krátkým rukávem to fakt v takovém prostředí nejde dělat). Proti krvavým škrábancům jsem sice dobře ochráněn, ale už při kácení druhého stromu jsem zpocený jako myš. Pot se dá sice vydržet, ale jeho kapky mi stékají do očí a to se déle než čtvrthodinu vydržet nedá, protože chvilkami ztrácím oční kontakt s listem motorové pily. A řetěz motorovky při nechtěném styku s lidským tělem dokáže udělat pěknou paseku. I montérky, které mám právě na sobě, na první pohled dávají jasný důkaz o tom, že řetěz se neptá, ale koná : -( Naštěstí se i tehdy ukázalo, že mne má pánbůh rád a teklo jen velmi málo krve. Dnes tady ale makám sám, v kvalitním hustníku, nikdo tady neprojde jak je rok dlouhý, tady se mi nesmí přihodit žádný úraz! Takže zastavit pilu, prodrat se na volné prostranství, sundat fleesku, otřít si důkladně pot z čela a očí. Alespoň 5 minut přestávka, abych se „odpotil“ a znovu do rachoty. Čím déle se v hustníku plácám, tím se prodleva mezi nucenými přestávkami zkracuje : -( Utěšuju se tím, že i motorová pila si potřebuje odpočinout a schládnout : -)
Podruhé vyrážím na „tyče“ už ráno (sobota 21.5.2022). V rámci hlídání dětí s sebou beru i nejmladšího Kubu a Káju. Před osmou už jsme na místě. Ale řezat motorovkou si netroufám, protože bych ztratil oční i zvukový kontakt s naším malým diverzantem a jeho neméně kreativní opečovávatelkou. Nevadí, budu odkůrovat další kmen, který jsem včera porazil. Během necelé hodinky zvládám opracovat na čisto jednu tyč a další tak ze tří čtvrtin. A pokračoval bych ve svižném tempu dále, jenže Kájiny dotazy typu „Kdy už půjdeme domů?“ zvládám s klidem komunikovat půl hodiny (během ní otázka zazní asi 6x), pak si sám uvědomuji, že při svých odpovědím už úplně v klidu nejsem. A tak po cca 50 minutách jedeme domů. K ospravedlnění Káji musím uvést, že se těší na to jak dnes přijede Zlatka. Její maminka Anželína bude totiž slavit své narozeniny a ještě v době, kdy u nás bydleli, se s Irčou dohodly, že je přijede oslavit k nám na kopec. Zase se uvidíme s celou rodinou našich ukrajinských přátel, ugrilujeme, cosi okoštujeme, popovídáme si a bude nám zase fajn.
Využívám čas do oběda k tomu, abych vyčistil motorovou pilu, nabrousil všechny tupé řetězy a neúspěšně se pokusil odšroubovat nože oddílové bubnové sekačky, abych je nabrousil po jejich střetu se skrytým kamenem v trávě. Zbytek dne proběhl v podstatě pohodově – návštěva Anželíny s rodinou i Petra H. s rodinou, ježdění dětí na čtyřkolce, grilování, … Jen ten večer se nějak zvrtl. Nedošlo mi, že ovečky ještě nejsou zvyklé na takové množství dětí a když jsme je šli nakrmit a vyměnit vodu, zděšeně se prodraly elektrickým ohradníkem a zmizely v lese. Všech devět. Po těch letech už vím, že se jehňata v takových případech vždycky drží „mamy“. Následná hodina a půl se nese ve znamení hledání a marného nahánění stáda. Ještě že má každé jehně i stará na krku svůj zvoneček! Vzal jsem si na pomoc čtyřkolku, abych po lesních cestách (těch se stádo zpravidla drží) navedl zpět do ohrady. Marně. Za šera odvolávám manévry. Při odchodu mi Petr říká: „Tys tu bojovku s ovcama stejně naplánoval, že?“. Nenaplánoval : -( Ovce dnes budou nocovat někde v lese a zítra se zřejmě samy vrátí.
Třetí akce „tyče na týpí“ se koná v neděli (22.5.2022) odpoledne. Vyrazil bych i dřív, ale nejdříve bylo potřeba dostat stádo ovcí do ohrady. Ráno mne totiž Irča budí slovy „Vstávej, ovce jsou u baráku, Kája je viděla!“ Takhle jsem naposledy vstával na vojně při ostrém poplachu. Ale marně. Ovce nikde : -(
Za pár minut další informace – stádo je na cestě v lesíku před domem! To už kooperujeme celá rodina – rozdělujeme se, abychom stádo obešli a pak jej nahnali do otevřené ohrady. Jenže svoboda ovcám zachutnala a tak probíhají mezerou mezi námi a mízí v lese, směrem do údolí, k hájence. Tam se na čtyřkolce nedostanu, nevede tam žádná pěšina a les je hustý… Raději líčení tohoto ranního dramatu zkrátím – za hodinu či dvě je už celé stádo u Pegeho v ohradě. Našlo si cestu do svého původního domova. Domlouváme se, že naše tři jehňata necháme u Pegeho a za pár dnů, až jej přestanou bolet záda, je převezeme do ohrady k nám. Jeho šest ovcí už je tím pádem opět doma a tak je nemusí v naší ohradě chytat a převážet k sobě. Tenhle konec nahánění stáda bych fakt nevymyslel.
Na tyče se dostávám až odpoledne, po té, co se mi podařilo nabrousit nože na oddílové sekačce, pomoc švagrovi naložit štěpku na pile, zkontrolovat vlaštovčí hnízdo v příštřešku pro ovce a vyzkoušet Myšáka z angličtiny. Beru s sebou Kubu. Snad si v lese sám zahraje – občas i hodinku nepotřebuje moji přítomnost, jak je zaujatý objevováním a hledáním skrýší.
Když po cca půldruhé hodině s Kubou odjíždím, můžu s uspokojením konstatovat, že jsem na hotovo udělal čtvrtou tyč a pátou z půlky rozdělal. Příště s sebou budu muset vzít motorovku, abych mohl nařezat zbytek tyčí!
V úterý (24.5.2022) sice taky makám na tyčích pro tee-pee, ale to se nepočítá – tyhle tyče nejsou pro ŠESTKU, ale pro LVÍČATA – o tom učiním záznam později.
Ale ve středu (25.5.2022) ruším nově zavedené pravidlo, že jezdím z práce domů na kole. Zdrželo by mne to 2 hodiny. A tak díky tomu už od 18:00 řežu zbývající tyče pro náš oddíl. Rozhodl jsem se, že nebudu dělat nic jiného než kácet, odvětvovat a vynášet potřebných 9 tyčí z lesa na travnatou lesní cestu. Trvá mi to za mírného deště skoro 2 hodiny. Ale mám vše, co jsem si umínil. Vracím se promočený, špinavý, ale šťastný, že nyní už budu „jenom“ opracovávat vytěžené smrkové kmeny.
Ve čtvrtek (26.5.2022) jako každý týden hlídám Kubu, protože má Irča družinovku s Benjamínky. A dnes jej hlídám tak, že jej beru na opracování tyčí na týpko : -) Během dvou intenzivních hodin se mi daří opracovat 4 tyče. Už se to chýlí ke konci : -)
K dalšímu opracování tyčí se dostávám až v sobotu (28.5.2022), po návratu z Bytřičky. Irča s dětma je na školení pěstounů a tak mne dnes nebude nikdo zdržovat : -) Přesto se mi daří během téměř tří hodin opracovat jen tři a půl tyče : -( Ale premiérově zkouším transport tří hotových tyčí přivázaných k rámu čtyřkolky, po téměř dvoukilometrové trase k nám domů, odkud je snad zítra odvezu v dodávce do Dětského bezbariérového centra Březiny.
Je neděle 29.5.2022 před obědem a já mohu s hrdostí konstatovat, že část „tyče na tee-pee“ je dotažena do konce, protože čtrnáct odpracovaných tyčí jsem před pár minutami poskládal pod střechu u srubu v DBCB. A nemusel jsem s tím nikoho obtěžovat : -) V lese mi dnes „pomáhala“ Kája s Kubou, ale přesto jsem to zvládl. Jsem na sebe hrdý : -)
A taky mi se skládáním tyčí v DBCB výrazně pomohl Myšák, byť byl schopen samostatně unést pouze dvě chlopňovky a dvě další tenké tyče.
Odpoledne ještě vyrábím kolíky na sepnutí tee-pee a na připevnění obvodu plachty k zemi. Ještěže lískový hájek není daleko od našeho domu. Ale i tak to je další půldruhé hodiny než mám na spínacích kolících oba konce zašpičatělé, ořezanou kůru a na zatloukacích kolíkách vysekané hroty.
No a teď už jen aby se v sobotu na PARAWESTERNIÁDĚ vydařilo počasí a hlavně se mi dopoledne podařilo dobře postavít to velké oddílové tee-pee : -)