(Dazul) Na konci května bývá tradiční přetlak aktivit, které bych chtěl zvládnout. Přesto, že v den, kdy se jezdí „Bystřička“ mají narozeniny naši synové i moje tchýně, nikdy jsem si tuhle akci nenechal ujít i když lilo jako z konve anebo byl letní pařák. Vždy se mi ta trocha nepohody v logistice před akcí i při samotné akci mnohonásobně vyplatila a měla blahodárný vliv na moje tělo i duši. Nejinak tomu je i letos.
Pátek, kdy mám naložit do dodávky rafty, pádla, vesty, helmy, házecí pytlíky a neopreny, se tradičně změnil v našlapaný den. Vstávání v 5:00, abych s plně naloženou dodávkou rozvezl zboží na sedm míst, s tím nejvzdálenějším v Hlinsku. Na jídlo nemám šanci se zastavit, protože bych to nestíhal do DBCB, které si na dnešek půjčila Irčina mamka, aby ve společnosti rodiny a svých kamarádů oslavila své sedmdesátiny. Oslava začíná sice v 15:00, ale to jsem pořád ještě v dodávce, naštěstí už cestou zpět. Ale po 17:00 už jsem v DBCB. Konečně oceňuju, že na každé pořádné oslavě je i jídlo, které mi právě dnes přichází velmi vhod : -)
Před 19:00 už mám v dodávce s pomocí Myšáka naloženy rafty, pádla, helmy, … Volám Rexovi, že mi nemusí jezdit pomáhat nakládat. Klíčový úkol před zítřejší akcí splněn : -)
Už mohu s klidným svědomím koštovat, chutnat, rozmlouvat s širokým příbuzenstvem a dokonce i doprovázet na kytaru harmonikáře. S tahací harmonikou hraju prvně a tak mi chvíli trvá než naposlouchám, že musím mít kapodastr na prvním pražci : -)
Sobotní ráno vyjíždím z domu dřív než se Myšák vzbudí, abych se vyhnul slzavému údolí, protože Irča nesvolila, aby letos na raft vyrazil taky – celou noc prokašlal a netřeba, aby onemocněl ještě víc. V 7:30 jsem už na parkovišti pod hrází. Protože vodu budou z přehrady odpouštět až v 9:00, není tu moc aut ani lidí. Můžu si vybrat místo na zaparkování dodávky a pak v klidném tempu vytahuji a rozbaluji oba rafty. Zkouším je nafoukat, ale chybí mi další ruce, které by držely hadici u ventilu raftu : -( Nedá se nic dělat, musím počkat až přijede Pípa s kompresorem, nebo někdo další, kdo mi s foukáním pomůže.
První přijíždí Vadym a Anželkou, naši ukrajinští přátelé, kteří u nás se svými dětmi půldruhého měsíce bydleli. Jsem moc rád, že mé pozvání vyslyšeli. Vezmu si je k sobě na raft, abych zamezil případným nedorozuměním v chybném překladu.
V 8:30 už máme rafty nafoukané a poté, co přijíždí Honza B., foukáme ještě jednu baraku. Je nás celkem 16 a tak kupuji od pořadatelů za 800 Kč „visačky – vstupenky“ pro všechny. Těch 50 Kč/osoba je přiměřený příspěvek za to, že zajistili odpouštění vody, organizaci na parkovišti, bezpečnostní hlídku s házecím pytlíkem na nejtěžším splavu, organizaci při nakládání lodí, …
V 9:00 začíná Pípa s obvyklou instruktáží pro všechny – povely (zaber, přitáhni, kontra), bezpečné sezení na raftu, možné krizové situace a jejich řešení, … Mimo Rózy, Anželky a Vadyma to všichni ostatní za ty roky už slyšeli několikrát, ale všichni víme, že opakování a připomenutí základních pravidel v takovéto situaci nikdy neuškodí.
Jsme rozdělení do posádek, každý je instruován svým kapitánem, kde je jeho místo a pokládáme plavidla na vodu. Vyrážíme mezi prvními, nad jezy se tedy netvoří občasné fronty. První jízdu se posádky sehrávají, druhá jízda je o poznání lepší a třetí jízda je jako ta první, protože 4 lidi se rozhodli nejet : -)
Co k akci, která zde byla v předchozích letech popsána do posledních detailů ještě napsat? Snad jen, že počasí dneska vyšlo 100% a posádky na 101%.
Všem zúčastněným děkuji : -)
A pár slov k akci poslala i Anželka : -)
(Анжелика) Павле, дякую за такий класний досвід! Завдяки тобі ми отримали сьогодні масу нових емоцій ! Круто поплавали, адреналін отримали! Було мокро і дуже весело! Наступного року обов’язково повторимо!
Pár fotografií z letošní BYSTŘIČKY – převážně od Bobiny:
