(Dazul) Tak jsme vyrazili na akci S TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT už po čtyřiadvacáté. Neklame-li mne paměť, spluli jsme za ty roky (i několikrát) Sázavu, Vltavu, Ohři, Čierny Váh, Biely Váh, Váh, Belou, Poprad, Dunajec, Pilicu i Oravu. Letos prvně byla i první vlaštovka „vnoučat“ – Libi vzal s sebou zetě Michala i s vnukem Štěpánem : -)
Ale stručně k průběhu akce samotné. Plavba po Váhu od Červenéko Kúta do Borové Sihoti nevyšla, protože teklo málo vody a museli bychom rafty často přetahovat. A tak jsme se hodinu vraceli zpátky a ubytovali se v autocampu Trusalová, s tím, že druhý den splujeme Oravu.
Suma 200 Eur za ubytování 14 účastníků ve vlastních stanech za 2 noci (tj. cca 180 Kč/osoba/noc ve vlastním stanu) mi přišla docela vysoká, ale protože je tato akce jediná v roce, kdy nocuju v kempu, strávil jsem ji.
Na naše tradiční místo za potokem už dávno před námi dorazil slovenský mladík, se kterým jsme se samozřejmě seznámili, poklábosili, zahráli si na kytary (Miro hraje výrazně lépe než my), pojedli jeho živáňskou, náš guláš a popili různé druhy tekutin. Miro dělá u filmu, díky jeho speciálnímu stabilizátoru na kameru (steadicam za půldruhého milionu, si jej najímají tuzemské i zahraniční produkce, takže se potkává se spoustou zajímavých lidí.
Spát jdeme až hodně po půlnoci a na Oravu v sobotu vyrážíme až v deset. Rafty foukáme v Párnici, u hodně blátivého vstupu do řeky. Než jsme obě plavidla nafoukali, přeměnily se naše děti v malé černoušky : -)
Orava je v úseku Párnica – soutok s Váhem většinou taková jistota, že se nebude muset přenášet, hezky to teče a skály kolem tvoří hezkou romantickou kulisu.
Vypadá to na déšť, ale po celou dobu dvouhodinové plavby spadlo maximálně pár kapek. Pršet začalo až jsme nakládali nafouknuté rafty do dodávky.
Nevyjeli jsme do kempu na západ, ale vyrazili jsme na severovýchod proti proudu Oravy až k Oravské přehradě. Při skoro hodinové cestě se déšť změnil v brutální slejvák a pořádnou bouřku. A tak jsme se před prohlídkou přehrady zastavili ve stylové Zbojnické kolibě před Námestovom, a dali si jídlo. Jídlo bylo fakt chutné, ale bylo ho tak moc, že jsem se přežral a dalších 15 hodin nepotřeboval jíst.
Oravskou přehradu začali stavět na soutoku Bílé a Čierné Oravy za Slovenského štátu v roce 1941 a do provozu jí uvedli o třináct let později. Naposledy jsme se po ní plavili na puťáku v roce 2006, kdy jsme prozkoumávali nejsevernější část a přepluli do Polska. Pak jsme dva dny splouvali Oravu. Od té doby jsem tu nebyl. A tak mne překvapila existence Slanického ostrova v západní části přehrady, který vznikl jako pozůstatek zaplavené obce Slanica a zachoval se na něm kostel Povýšení sv. Kříže z let 1766-9. Příště si na něj dopluju – v nejužším místě je jen 700 metrů od břehu.
Dnešní noc v kempu jsme nehráli a já šel spát brzy, i když několik vytrvalců vydrželo do druhé hodiny ranní.
Nedělní ráno neprší a tak zvolna balíme stany, děláme na ohni tradiční „talíř“ a po jedenácté odjíždíme na stanoviště pltí pod Vrůtky.
Odtud plujeme tradiční úsek pod starým Strečnem k novému Strečnu – asi šestikilometrový úsek, který se pluje něco málo přes hodinku.
Mokré rafty nakládáme do dodávky o za pár hodin později je dáváme ve Valmezu do skladu na firmě, aby proschly a já je pak mohl sbalit.
Akce povedená, děcka spokojené – jako každý rok : -)
Nesestříhané video (17 minut):