(Dazul) Když jsem v téměř půlročním předstihu plánoval Pomoc DBCB č.2, netušil jsem jaký exponovaný čas nastane. Během stávajících 10 kalendářních dnů mi v práci státní úředníci hodně překvapivě nahlásili 3 různé kontroly (sociálka, zdravotní pojišťovna – nepochybuji o tom, že si je dokáží „objektivně“ odůvodnit) a navíc je termín odevzdání daňových přiznání, což v mém případě znamená 4 přiznání pro firmy (máme v práci takovou na první pohled složitější organizační strukruru, která ale znamená prosté „každý za své“), roční zůčtovaní daní pro všechny zaměstnance + několik daňových přiznání pro zaměstnance, kteří mají souběh zaměstnání …. Nemůžu se ubránit dojmu, že se úředníci (ve službách státu) zlomyslně domluvili – za 20 let existence naší firmy zažívám takovýto extrém prvně. Holt – slovy klasika – asi se blýská na „všivé časy“ …
Příprava dnešní sobotní akce byla skutečně jen oddychovou aktivitou – když ještě prozradím privátní problém, že jsem před 6 dny na stavbě zjistil, že čerstvě instalované měděné trubky pro podlahové topení nedrží tlak = netěsní. To by samo o sobě nebylo až tak problémové, ale já v mezičase po večerech položil do všech místností, kterými trubky v podlaze vedou, dvě vrstvy polystyrenu ….
Záměrně jsem dal začátek akce na 7:45 s tím, že to většinu účastníků trkne a pokusí se přijít včas, ti vzdělanější účastníci jen v rozmezí bájné „akademické“ čtvrthodinky – logicky jsem přepokládal, že bychom pak naostro začali v 8:00.
Jsem prostý, ne příliš vzdělaný člověk, a tak nevím jaké vyšší vzdělání než „akademické“ existuje či jak se odborně takovéto vzdělání nazývá. Ale více než 90% účastníků dnešní akce takovéto vzdělání bezpochyby má, protože „akademická čtvrthodinka“ nedosahuje výše jejich intelektu ani atestovaného studia :-)
V cca 7:40 jsme do DBCB dorazili: Ferda (rádce Šneků – 18 let), Míša (zatím nečlen ŠESTKY – 2,5 roku) a já. Ferda dostal úkol nejprestižnější – narovnat vstupní dřevěnou bránu, do které nám nějaký dobrák či dobračka zřejmě nacouvali autem a jednu půlku brány téměř vyvrátili. Ferda studuje stavařinu a tak jsem nepochyboval, že by náročný úkol nezvládl. Kolem brány jezdí a chodí spousta lidí a každý si všimne, že vypadá jako na spadnutí. Nedělá nám to vůbec žádnou dobrou vizitku. Kdyby se dnes v areálu nic neudělalo a jenom se narovnala brána – všichni si toho všimnou. Je to nespravedlivé, ale je to tak :-(
Jsem dnes ve velké nejistotě. Ani si netroufám tipnout kolik lidí příjde pomoc s natíráním, montováním, kopáním, betonováním, uklízením, pálením, přenášením, řezáním, skládáním …. Účast přislíbilo 10 lidí (včetně mně). V naději jsem nakoupil jídla a pití pro 20 lidí, přesti si ale rozhodně si netroufán vsadit, zda povezu domu co zbylo či zda se vše sní a vypije.
Nikde nikdo, kromě nás tří – a tak odemykáme srub, pak kolňu a vytahujeme tři tyče na stavbu týpí. Ferda jimi bude fixovat bránu, kterou narovnáme. Pak kolem ní odkope hlínu, vyloží ji armaturou, kameny a zalije betonem. Zní to jednoduše, ale je to práce na celý den.
V 8:25 už v areálu Dětského bezbariérového centra Březiny Kikina uklízí srub, Dan natírá okapničky, Fialka dělá pořádek uvnitř srubu, Kecka s neteří a synovcem uklízí kolňu a pálí zbylé dřevo na ohništi, Karča s bráchou a maminkou sbírají nepořádek který tu návštěvníci zanechali, Ferda kope kolem brány, já přidělávám panty na odklápěcím přístřešku na popelnice a malý Myšák snaživě nosí a přetahuje kladívka s lopatama.
Po 9:00 dotáží i Tom, který oddílovou motorovkou řeže vybagrované stromy na metrové klády, Klíště (vrhá se na šmirhlování, natírání a umývání radiátorů) se svojí setrou Verčou (natírá zbylé parapety, rýny i svody) a synovcem Kristiánem (pálí dřevo a skládá nařezané metrové klády na hromadu),
Tuším, že kolem 10:00 přichází i Marta (pomáhá Verči natírat rýny) s dcerkou a Mája (uklízí klubovnu s čajovnou a fotí).
Před 11:00 přichází hodně vítaná posila – tři členové 1.Ch oddílu vedení Kubou a šest děvčat 1.D oddílu (Ještěrek) koordinovaných Štěpou. Devět lidí! Paráda!
To už jsem ale zpátky ze Vsetína odkud přivážím pytle betonové směsi na bránu (ve stavebninách v Ratiboři měli jako vždy zavřeno a potencionální majitelé cimentu z řad bývalých členů ŠESTKY byli na mobilu nedosažitelní) a otáčím to autem pro armaturu do betonu (na paseky ke stavbě našeho domu) a přivážím i horkých deset litrů valašské kyselice, kerou nám na oběd navařila Irča.
Při obědě přichází i Kája – přiděluju jí úklid kolem kolně. Při této příležitosti si uvědomuju i zajímavou drobnou zkušenost, dnes opět ověřenou v praxi – dostanou-li konkrétní úkol lidi, kteří neprošli ŠESTKOU, chodím je kontrolovat častěji a (bohužel) v 99% je výsledej jiný než znělo jasně formulované zadání (dříví není poskládáno, ale naházeno, papírky a vajgly nejsou vysbírány i když tam šli po sobě nezávisle tři (!) lidi daného oddílu, …..). Zadám-li obdobný úkol komukoliv, kdo ŠESTKOU prošel, mám 99% jistotu, že má kontrola je naoprosto zbytečná. Když Kája odevzdaně přijímá úklid kolem kolně, s ulehčením odcházím a vím, že si můžu tuhle práci „odškrtnout“ jako hotovou – aniž bych to musel jít kontrolovat. O to víc mne těší, že se Kecka dobrovolně hlásí na úklid kuních hovínek z půdy (ty mrchy neodradí ani drahé elektronické plašiče). Klidně bych to udělal sám (od doby, kdy jsem jako mladý „zobák“ na vojně za „komančů“ musel čistit holýma rukama ucpané záchody a krysy mi běhaly po loktech, vím, že žádná práce není nečistá), ale už jsem za ty roky pochopil, že značná část zbylých 25 lidí by svůj čas nevyužila dostatečně efektivně, proto je nezbytné, abych měl přehled a mohl je průběžně přesouvat na jiné, potřebnější práce.
Mám na jazyku spoustu dalších postřehů z dnešni akce, ale kdybych se moc rozepisoval, patrně bych ctěného čtenáře těchto řádků nudil. Omezím se tedy na stručná fakta: natřené okapničky, parapety a svody z rýn, spravený přístřešek na popelnice, narovnaná vstupní brána, úžasně uklizený srub, přišroubované urvané lamely na postelích, úžasně uklizená kolňa, pořezané, odnošená a naskládané dřevo, přeházená hromada šutrů na opěrnou zeď, narovnané bambusové tyčky u stovky nově vysazených keřů, vyměněné kování a mechanika zámku na vstupních dveřích i dveřích do krbovny, natřené desky na dveřích přístřešku pro podsady, uklizeno kolem kolně i srubu, vybraná hlína z drenáže pod opěrnou zídkou, dokončení obití boční stěny přístřešku, spálené zbytky dřeva, ….
Děkuji za milou účast malému Myšákovi, Ferdovi, Kikině, Danovi, Fialce, Kecce a jeji neteři se synovcem, Karči, jejímu bráchovi a mamince, Tomovi, Klištěti, Verči D., Kristiánovi, Martě a její dcerce, Máji, Štěpě, Jitce a dalším čtyřem Ještěrkám, Kubovi, dalším dvěma jednikářům a Káji. Dnes jsme udělali nefalšovaný velký kus práce! Na Dětském bezbariérovém centru Březiny nás pracovalo (každý podle svých schopností) 29!
Už dlouho jsem z obdobné akce neodcházel tak spokojen – a navíc za denního světla :-)