(Harka) Je sobota 7:45 ráno a 6. zbor skautov a skautiek Púchov vyráža za ich bratmi z Kateřinic na splav rieky Bystrička. Zatiaľ nevedia čo ich čaká, takže z oboch aut cítiť napätie a výfukový dym. Už po príchode na miesto sa začínajú prejavovať prvé príznaky skvelého výletu. Dobrá nálada sršala všade okolo nás. Privítali sme sa s našimi českými a ukrajinskými bratmi a spoločne sme nafúkli rafty.
Naša prvá jazda dopadla…nuž dopadla tak, ako by sa dalo od prevažne začiatočníckej posádky očakávať. Keď sme chceli počkať na druhý čln, podcenili sme silu prúdu rieky a po neúspešnom pokuse zachytiť sa o konár stromu sme sa prevrátili a takmer všetci, ( ja nie :-) ), spadli do rieky. Obávam sa, že náš zborový vodca Juraj omylom prehltol tunajšiu zlatú rybku, keďže odvtedy ju tam vraj nikto nechytil. Alebo sa len rozhodla presťahovať na pokojnejšie miesto, kto vie.. Keď sa všetci dostali naspäť na raft, snažili sme sa pokračovať v splave, avšak jeden čln pred nami mal s nasledujúcou perejou trochu problém a my sme mali zase problém vyhnúť sa mu. Čľup. Zdalo sa mi, že mi na hlave pristál celý Titanik! Nakoniec to však bol iba náš kormidelník Bršo. Zvyšok plavby prebehol celkom v poriadku. Juraj sa síce rozhodol ešte dva krát vykúpať, ale zvyšok posádky ho našťastie nenasledoval. Druhá plavba prebehla absolútne hladko, dokonca sme sa chvíľami aj nudili prehovárali sa navzájom, či nechceme skúsiť znovu zastaviť pomocou konára.
A tretí splav, síce prebehol bez akéhokoľvek prevrátenia, ale boli sme už dosť unavený trochu nesynchronizovaný a dezorientovaný, keďže sme si pred plavbou vymenili strany v člne. Nikomu sa našťastie nič vážne nestalo. Po poslednej plavbe sme boli všetci mokrý unavený, ale zároveň šťastný a plný pozitívnej energie, ktorú sme si odniesli až domov.
(Dazul) Tradiční akce proběhla i letos jinak než jindy : -) Především jsem zde byl ze ŠESTKY úplně sám (dle úsloví „doma není nikdo prorokem“), ale naplnili jsme 2 rafty. Jednak po létech přijeli naši skautští bratři a sestry z Púchova v počtu 10, dorazili i naši ukrajinští přátelé s dětmi v počtu 7 (z toho jeden kojenec, který neplul). Každopádně byl můj raft s mezinárodní – česko-slovensko-ukrajinskou posádkou : -)
Protože jsem tu byl z našeho společenství snad prvně úplně sám (Murza a Pípa jsou marodi, Fanta jede automobilové závody, Zub jde pochod kolem Ratiboře, děcka z ŠESTKY jsou na Bařince, …), bylo na mně abych vše „nějak“ zvládnul. Ale jak říká klasik „léta dřiny a odříkání přinesla ovoce“ a tak žádný průšvih dnes nebyl : -) Jen pár těch drobnějších : -(
Šikmá haluz přes celou šíři potoka nevěstila nic dobrého, a mé tušení bylo, bohužel správné :- ( Tady se projevil fakt, že jsem vždy jel raft s některým z dlouholetých bardů, se kterými si v takovýchto situacích není potřeba nic říkat a každý přesně ví, co má dělat, abychom vše bezproblémově zvládli. Prokoučoval jsem ten okamžik, kdy jsem si uvědomil, že to není „jako vždycky“ a že tady musím vydat jasně a rychle povely. Chtělo to pár vteřin k dobru, které jsem propásl. A tak jsme najeli na šikmou větev taky šikmo, já na zadáku nestihl srovnat raft tak, aby šel dostatečně daleko od „srážecí výšky haluze“, a poté co byla Natalie sražená na Vadyma a Vadym se svalil na mne, byl jsem navíc natvrdo sundaný olšovým kmenem do vody i já. Sice jsem nevypadl z raftu, protože jsem měl nohy zaháknuté v popruhách, ale nedokázal jsem se z vody zvednou, neboť Vadymových sto kilo jsem nepřetlačil. A tak jsem si vychutnával pár minut chvilkama nad hladinou, chvilkama pod ní, spočítal jsem zády a hlavou 27 šutrů (ještě že helma i vesta dobře tlumila) a až pak se mi podařilo vytáhnout Vadymem přisednutou nohu a odpoutal jsem se od našeho plavidla. Věděl jsem to, ale stejně mně překvapilo, že potok, který má v těchto místech normálně maximálně 30 cm vody, mi dneska sahal nad ramena a nebyl jsem schopný ustát na místě, protože mne proud nekompromisně strhával dolů. Raft se všema ostatníma pasažérama jsem byl schopný přitáhnout ke břehu až po té, co jsem se dokázal jednou rukou držet kmene vrby a druhou rukou pomalu tahat naše plavidlo. Tak tohle to se mi dodnes ještě nepodařilo : -(
Při poslední jízdě jsem zlomil hrušku na pádlu : -( Ale protože jsem předchozí jízdy buzeroval ostatní, když si nechali své pádlo uplavat, nebo zapíchlé mezi kameny v peřejích, neodvažoval jsem se požádat o výměnu pádla s někým, kdo byl na méně exponované pozici, a dojel to bez hrušky. Stát se mi to před třiceti roky, asi bychom se cvakli, ale dnes se zúročila zkušenost z desítek předchozích průšvihů. Po té, co jsem první záběr „promáchl“ díky špatně natočenému listu pádla, udělal jsem bleskurychle korekci a další záběry byly víceméně OK. Ale nadřel jsem se jak hornický kůň : -(
Od hráze k soutoku Bystřice a Bečvy se nám dnes podařilo splout cca čtyřkilometrový úsek 3x. A kdybychom chtěli, asi bychom stihli i čtvrtou plavbu. Ale jak se říká – v nejlepším je dobré přestat.
Naložili jsme náš raft do dodávky, rozloučili se s bezvadnýma púchovskýma skautama, a vyrazili s Vadymem vyložit výstroj a výzbroj do šopy v DBCB. Doma ještě opláchnout použité neopreny a pak už jen podvečerní grilování : -)
Video ze splouvání potoka Bystřice: