27.5.2017 – Bystřička

(Dazul) Na tuhle akci se sjíždí vodáci skoro z celé republiky a my ji máme skoro za humny. To by byl hřích ji nevyužít. A tak „odpouštění vody z přehrady Bystřička“ využíváme už od doby co byla ŠESTKA založená. Ale takovou účast, jaká byla letos, jsme z řad ŠESTKAŘŮ a jejich rodičů ještě nezaznamenali (určitě nás bylo víc než 32).

Zcela určitě za to může skutečnost, že vedení ŠESTKY se rozhodlo relativně dobře zajištěnou oldskautskou akci využít i v rámci 6.K (6.koedukovaného oddílu). A mimo to, že byla akce náležitě zpropagována v ŠESTÁKU (strana 3), cvičilo se i na oddílovkách – soudě podle nafoukaných pálav v kůlně u klubovny.

Na úvodním brífingu, kde jsme vysvětlili všem přítomným jak bude naše akce probíhat, odkud se bude vyplouvat a kde přistávat, jak se budou nakládat plavidla pro převoz zpátky na start, základní bezpečnostní pravidla, elementání povely (kontra, přitáhnout, …), vybrali drobný peníz na účastnický poplatek hlavním organizátorům z TJ Sokol Bystřička a zodpověděli všechny dotazy.

Hlavní organizátor téhle krásné akce na svém webu v předstihu zveřejnil nezbytné, léty ověřené instrukce. Nečiní nám samozřejmě žádný problém je respektovat:

Důležité pokyny ke sjíždění řeky a další organizační pokyny :

sjezd každý podniká na vlastní nebezpečí. Obtížné jezy jsou vyznačeny na mapce i na řece výstražnou značkou.
použití záchranných vest a přileb je povinné !
doporučení pro méně zkušené – prohlédněte si jezy předem nebo loď přeneste
sjezd je doporučen pro gumové čluny typu Pálava , RIO, Orinoko a menší rafty. Kajaky vzhledem k obtížnosti jen pro vyspělé vodáky
sjezd pevných lodí je možný jen ve spodní polovině trati
ke sjezdu na raftech pro zájemce bez vlastního vybavení se přihlaste v předstihu na tel. 775 076 042 – cena 180,- Kč/osobu.
v případě nouze se obracejte na pořadatele na startu, u hlídek na nebezpečných jezech, v cíli nebo v ústředí akce – recepce parkoviště Pod hrází.
základní zdravotnické ošetření bude poskytováno na startu – recepce parkoviště Pod hrází
pro zájemce bude (za úplatu) organizována doprava lodí a osob z cíle na start
řidiči vlastních dopravních prostředků jsou povinni dbát pokynů pořadatelů na startu i v cíli (soukromé pozemky)
naloďování a vyloďování mimo start a cíl je (kromě nutných případů) zakázáno – soukromé pozemky.

Jsem trochu víc zavalen běžnými organizačními starostmi a tak se přiznám, že nestíhám počítat přesné složení našeho kontingentu. Ale mám pocit, že byla výrazná převaha dívek a cérek nad chlapci a ogary. Nevím, zda to je jen praktický aspekt statistické převahy žen nad muži či skutečný odraz reality. Zajat stereotypy bych na takovéto mírně adrenalinové akci očekával spíše mužskou převahu. Ale třeba jsou opravdu dnešní mladí mužové trochu zženštilí a mladé dámy mnohem tvrdší a odolnější než dřív. Ostatně můj legendární parťák v časech vedení ŠESTKY často takovéto situace vtipně glosovat slovy: „To je žena! Za pluhem i v boji obstojí! :-)“

Dnešní akce je skvělá i v tom, že jako zadáci a kapitáni na raftech jedou mí praťáci z dob, kdy jsem vedl „normální“ oddíl. Pípa (můj zástupce a pozdější vůdce vsetínského 4.chlapeckého oddílu Líčata) a Radek (můj zástupce i nástupce ve vední kateřinického 6.koedukovaného oddílu ŠESTKA). Uvědomuju si jak je to úžasné, že si nemusíme navzájem nic zbytečně říkat a můžu se na ně 100% spolehnout. A píšu-li 100%, myslím tím skutečně 100%. Nejsem naivka, abych žil v přesvědčení, že se na takovéto akci (tahle voda není pro úplné začátečníky) nemůže nic stát. Ale vím, že pokud by se něco skutečně stalo, stalo by se to i kdybych na místě Radka nebo Pípy byl já. Ne, že by mne to zbavovalo odpovědnosti, ale uznávám, že si z tohoto důvodu nepřipouštím možnost jakéhokoliv problému, byť se jede „na vlastní nebezpečí“. A nevyslovená důvěra v mé parťáky mi umožňuje se zbytečně nestrachovat a dnešní „vodu“ si bezstarostně užívat.

A ještě jedna „drobnost“ mne úžasně těší. Když jedu na lodi s kýmkoliv, ptám se jako zadák odpovědný za loď, na kterou stranu se mému háčkovi lepší pádluje. Přizpůsobuju se mu, protože já „jezdím pod obojí“. Neskutečně mne těší, že současný vůdce ŠESTKY – Fanta – se ptá svého háčka Rexe (rádce Šneků) na totéž a odpovídá mu podobně (i když jinými slovy), že on je „oboustranka“. Holt, vůdce musí zvládat „pod obojí“ i „oboustranku“. Jiná slova, ale stejné činy :-)

První tři jízdy pluji na „barace“ – s Keckou, Honzou a pak s Danem. Všichni naprosto špičkoví háčci, všechny splavy splouváme bezproblémově. Tedy vyjma jednoho případu, kdy si necháváme dostatečný rozestup od malého červeného raftu, ale nepochopitelný manévr zmatené posádky ponechal plavidlo ve válci. Namísto aby se čtyři chlápci snažili dostat z válce ven, natáčí svůj raft o 90 stupňů a regulerně nám tarasí cestu. Příď baraky se boří pod příď raftu, náš člun se nepředvídatelně vychyluje z trasy, záď nám zalévá vodopád vody, Dan se na háčku nebezpečně naklání do válce a v zápětí vypadávám ze zatopené zádi do válce já. Dan to záhadným způsobem přežívá v lodi, vrací se do obvyklé polohy a pádluje jako ďas. Amatérům na raftu se daří vyplout z válce, mně také – pádlo instinktivně držím pořád v ruce. A Dan maká jako šroubek, aniž by si všimnul, že přišel o zadáka….

Před největším splavem se s Danem vyměňujeme. Svěřil se, že by to rád na zadákovi také vyzkoušel. Zatím jel vždycky jako háček. Není lepší příležitosti si to vyzkoušet než na tomhle skoro dvoumetovém skoku. A já si to jako háček pořádně užiju. Dávám tomu 25% procent, že se cvakneme. „Pořádně to rozjeďme“. „Jó. A budu držet příď pořád rovně ….!“ Vše další zaniká v hučení vod. Válec prorážíme snadno a všichni. Dan to zvládl na jedničku! Tak to není až tak normální, napoprve sjet nejobtížnější úsek takhle vzorově.

Jedu právě svoji dnešní čtvrtou jízdu. Nostalgicky vzpomínám jak jsem jel tenhle úsek prvně. Psal se rok 1988, vrátil jsem se tehdy z vojny a začalo mé „vodácké“ období. Pochopitelně jsem do něj vtáhl i „svůj“ oddíl, na jehož vedení jsem se opět začal podílet. Tady se jezdila „vodácká jízda zdatnosti“. V bílých peřejích byly nataženy slalomové tyčky a rozhodčí ze břehu hodnotili jak která loď projela jednotlivé branky. Nejdříve jsem fungoval jako jeden z mnoha rozhodčích a pak si za odměnu mohl také jednou sjet. Jeli jsme tenkrát na laminátových double kanoích „letman“, které jsme si sami postavili. Pevnou rukou nás cepoval nestor valašských vodáků Jarda Česnek zvaný též Pavouk. Díck o tom tehdy napsal skvělou povídku „Jak jsme stavěli lodě a neb Fetujeme v Tělovýchovné jednotě“ (kdo pracoval s laminátem, jistě ví odkud se vzal název povídky). Jeden z tehdejších „letmanů“ je dnes na stojanu u kůlny v našem DBCB a čeká až jej opravíme a zase spustíme na vodu :-)

Neskutečně příjemně mne překvapují cérky. S odstupem 20 roků můžu potvrdit, že úspěch ŠESTKY pořád stojí na „ženském elementu“. Tahle parta vždycky přitahovala ty nejlepší „baby“. V dobách, když jsem ještě vedl oddíl, si pamatuju na podvědomou zásadu, která 100% fungovala – „chceš-li, aby se to povedlo, pověř tím spolehlivou cérku“. Platilo to počínaje mojí ženou, pokračujíc Anitou, Kikinou, Brumlou, Klíštětem, Fialkou, …. Proto mne těší, že se téhle náročnější akce s kuráží sobě vlastní účastní Lila, Marťa, Krenina, Šáša, … To, že Šáša sedá na háčka k Fantovi mne trošiličku překvapuje, ale jen na zlomeček vteřiny, protože vím, že zrovna s ní bych si to bez obav troufnul i já. Dnešní akce se přirozené síto skrz které propadá „ženský element“ na který bych si jako vůdce neváhal vsadit :-)

Že je tahle „voda“ opravdu náročnější a ne každý sváteční vodák na ní obstojí, je vidět z poměrně častých dvojic, které pod splavem v tišině vylévají svojí loď. Nebo taky na skupinkách, které se prodírají z rozdivočeného potoka Bystřice skrz husté větvě na břeh, aby přetáhly své rafty bezpečně po louce. ŠESTKAŘI ale nepřetahují, ŠESTKAŘÍ sjíždějí! Tohle je totiž doopravdy, tohle není žádná virtuální realita na tabletu či mobilu.

Dva nafouknuté rafty, dvě baraky, všechny pádla + cca 15 lidí (včetně minimálně 4 dospělých) se opravdu vleze do nákladního prostoru a kabiny dodávky, kterou dnes používáme pro přepravu plavidel od soutoku na start. Třetí baraku obětavě vyváží na střeše osobáku Bobina. Mimo to stíhá dobře fotit. Takhle spolehlivý support nemá každý kontingent.

Na téhle akci mi je mimo jiné sympatická i činnost Policie ČR. Je vidět, že nad ledacčím trochu přimhouří oči (především při přepravě lodí a vodáků od soutoku na start) – ku prospěchu akce. Osobně jsem za ty roky nezažil, že by policisté při těchto svátečních vodáckých dnech účastníky (specielně řidiče) zbytečně „buzerovali“. Když se nad tím občas zamýšlím, působí to na mne až jako příjemně nepřirozená symbióza. Tihle policajti u mne mají jedničku z hvězdičkou. A že to fungovalo – alespoň podle toho co jsem viděl.

Tohle byla opravdová voda, žádný olej na kterém družiny občas trénují u našeho Dětského bezbariérového cebtra Březiny. Tady to byla skvělá škola vodákova života. Každého, kdo jel prvně na háčku, to posunulo o level výš.

Dnešní splouvání Bystřičky (přesněji řečeno Bystřice – tak se ten potok jmenuje) se bezesporu zařadí mezi nejlepší ročníky – počasím, naší účastí i bezproblémovostí. Tak zase za rok !

Velmi dlouhé nesestříhané video (aby se každý viděl) je níže. Dokumentárně je velmi cenné, neboť v cca 13 minutě potvrzuje, že i vodácký instruktor a šestkař „Pípa je zas venku“ = může na nejobtížnějším splavu vypadnout z raftu: