(Dazul) Protože se mi neplánovaně podařilo vrátit z potulky po Malé Fatře dříve, vyrazil jsem dělat osobního dozorčího našeho Kuby, na výpravu světlušek a vlčat do valmezské VRTULE. Domlouvala to snad Fantík za vsetínský oddíl, a aby jich nebylo málo, přizvali i kateřinickou část ŠESTKY. Protože Kikina a Hanny vyrazit nemohly a Katka W. by to sama se svými ratibořskými vlčáky a navíc i kateřinickou smečkou nezvládla, jely pomoc Irča a Katka S., které jinak pracují s Benjamínky. A protože aktivity ve VRTULI si mohou užít i mladší děti, využila Irča své výsady, a vzala s sebou i Káju s Nikem. Cestovali do Valmezu vlakem, což je pro naše děcka samozřejmě zážitek. Já jel s Kubou samostatně autem.
VRTULE ve Valašském Meziříčí je dítko a vlajková loď turistického oddílu Zlaté šípy. Léta ji provozovali v patře jednoho z domů na náměstí, ale pak využili možnost ji přesunout do uvolněné historické budovy, bývalé radnice města Krásna. Pro neznalce připomínám, že Krásno bylo připojeno k Valašskému Meziříčí v roce 1924.
Oddíl Zlaté šípy (založen v roce 1968) jsem desítky let vnímal (když jsem vedl oddíl na Vsetíně) jako naši přirozenou konkurenci. Ale takovou tu pozitivní, která nás vždy dokázala inspirovat, se kterou jsme se měli tendenci porovnávat, která posouvala pomyslnou laťku výš. Někdy jsme k nim měli blíž (třeba s Tetřevem se asi ještě pořád poznáme, když se po mnoha letech náhodně potkáme), jindy jsme o sebe léta nezavadili. Každopádně patří Zlaté šípy po právu k „ukázkovým“ a mediálně známým oddílům ATOM (Asociace turistických oddílů mládeže).
Bývalá radnice městečka Krásna je renezančním skvostem z roku 1580! Při průjezdu Valmezem ji nelze přehlédnout. Když v ní před lety bývala knihovna, často jsem tam navštěvoval hudební oddělení : -) Ale po té, co je tam přesunutá VRTULE, jsem v ní ještě nebyl. Je to samozřejmě ostuda, protože kolem ní minimálně 2x denně projedu a stojí jen 700 m vzdušnou čarou od mé kanceláře. Ale dnes to napravím : -)
První příjemné překvapení mne čeká před „radnicí“. Ten dav světlušek a vlčat, právě křičící svůj pokřik, lahodí mému oku. Později mi Irča říká, že vsetínského i kateřinického potěru s doprovodem tu je snad přes 70.
Druhé překvapení mne čeká po vstupu, uvnitř. Hned proti mně je čtvercový vlez do bludiště, kde se dá pohybovat jen po kolenou a chodbičky se táhnou přes dvě podlaží. Později zjišťuji, že na několika místech tmavého bludiště (bez čelovky téměř nereálné prolézt) jsou umístěny infrakamery a tak lze na velké TV obrazovce v patře sledovat, zda tam někdo neuvázl.
Všude je koberec, protože ve VRTULI se chodí pouze bosky nebo v přinesených přezuvkách. Ve vstupní místnosti je popravici soustava ozubených kol, vyrobených ze dřeva, které se dají roztočit tak, aby poháněly tři vrtule umístěné pod stropem – dostatečně vysoko, aby nikoho nezranily. I dvouapůlletý Kuba okamžitě pochopil, co má dělat, aby metrové vrtule roztočil.
Proti dveřím je naprosto originální kasička, kde se sbírají kovové mince, na provoz VRTULE. Vedle ní velké prosklené bludiště, kterým je potřeba prohnat kuličku tak, že se bludiště naklání. A protože je fakt velké, nezvládne to jeden člověk, ale musí být dva. Fór je v koordinaci jejich pohybů.
Po stěnách, při chůzi do dalšího podlaží jsou umístěny prosklené obrazy s optickými klamy a jinými poťouchlostmi. A tak bych mohl popisovat metr po metru, tohoto úžasně upraveného prostoru. Ale stejně bych na spoustu věcí zapomněl. Lépe vidět na vlastní oči a vše osobně vyzkoušet.
Každopádně je můj dojem, s cca dvou hodin strávených ve VRTULI, skvělý, pozitivní, úžasný, … Návštěvu doporučuji každému, garantuji, že se určitě nebude nudit.
A ještě jednu osobnější noticku – pro mne je VRTULE i jakýmsi živým pomníkem Hopa – Jiřího Skočka, který loni tragicky zahynul. Vedl Zlaté šípy tuším od roku 1995 a (snad nekřivdím dalším hybatelům ze Zlatých šípů) byl od cca 2004 hlavním hybatelem a spolutvůrcem VRTULE. Hledal jsem v domě nějakou pamětní destičku či vzpomínku na něj, ale asi jsem ji přehlédl, protože mým hlavním úkolem bylo hlídat Kubu, a tak jsem nestíhal vyzkoušet ani polovinu hlavolamů, kvízů či interaktivních her. Pokud tam vzpomínka na Hopa není, třeba ji časem Zlaté šípy zváží.
