26.-27.4.2025 – Začínáme stavět táborovou kuchyň

(Dazul) Loni na oddílové radě padlo rozhodnutí, že konstrukce staré táborové kuchyně + nářaďáku + jídelny půjde dolů a místo ní se postaví něco bytelnějšího.

S přípravami jsme začali už v prosinci, kdy jsme místo trámů připravovali kulatinu, ze které konstrukci postavíme. Šneci a Žaby na svých družinovkách postupně kůly zbavovali kůry.

Bylo nám jasné, že sami dospěláci ze ŠESTKY i OLDSKAUTŮ stavbu nezvládneme a budeme muset o pomoc poprosit rodiče.

 

Když přijíždím s Myšákem a Pepou v 7:45 ke kolni v DBCB, je už Bourákův vozík plně naložený všem kůly. Prosil jsem včera po RS Slezině Uhlíka, který spolu s Bebi a Horkou nocovali v klubovně, aby byli v 7:00 připraveni pomoc naložit Bourákovi s Lišákem klády. Ale nečekal jsem, že to budou mít hotové dřív než dorazíme.

Pohled na prostor u kolně, kde byla 4 měsíce velká hromada smrkových kmenů, který je nyní prázdný, mne těší : -)

Z kolně nakládáme na vozík centrálu, kovové ohniště, vařič, plynovou láhev, další nářadí, … To všechno jistíme popruhy, aby něco cestou nevypadlo.

První zastávku děláme u nás ve firmě, ve Valmezu, kde mám připravené odpadní trubky a půjčený jamkovač s vrtákem. Protože trubky jsou dlouhé 5 m, netroufám si vézt na střeše svého auta a využívám Burákova vozíku s naloženými kládami, které jsou delší než 5 m.

Zatímco Burák s Lišákem připevňují trubky ke kládám, my se snažíme do našeho vozíku naložit jamkovač s vrtákem.

Není to lehké, protože jsme naloženi po okraj, ale po desíti minutách je úkol vyřešen : -)

Ve Valmezu Honza nakupuje pytle betonové směsi v UniHobby a Horka doplňuje proviant v Tescu. To už jsme ale na cestě k tábořišti.

Snažíme se držet za vozíkem s kládami, abychom byli na tábořišti stejně jako Burák s Lišákem, a mohli jim pomoc se skládáním.

Táborová louka už je porostlá patnácticentimetrovou travou, takže naše vozy po sobě zanechávají jasně znatelnou stopu.

Jako první začínáme vynášet podsady, skládat je chillroomu a zvolna rozebírat stávající konstrukci slepence kuchyně, nářaďáku a jídelny.

Podcenil jsem potřebu páčidla a vytahovadla hřebíků při rozebírání kuchyně. Ještě že Miris, nezávisle na mně přihodil mezi nářadí, které jsme ráno brali z šopy v DBCB, aspoň jedno. Těch vytahaných hřebíků z kůlů a desek totiž bude skoro plný kýbl :- (

V 11:15 máme teprve vyneseny ze staré kuchyně všechny podsady, krokve, rošty, a vše co tam s nimi bylo uskladněno. Tyče ze střechy staré stavby už jsou téměř sundány a aby se mohla konstrukce rozebírat, je potřeba ještě sundat desky z obvodu.

Burák zajistil 300 sazenic smrčků, které zatím odpočívají ve stínu v potoce, aby nám neuschly. Jakmile bude konstrukce kuchyně dolů a začneme vyměřovat a vrtat díry do země, bude vyslána skupinka sazečů stromků, aby „zalesnila“ prostor mezi loukou a polní cestou, kde nám po podzimních povodních a opravě cesty vykartili „živý plot“, který dělal přirozenou optickou zábranu kolem našeho tábořiště.

Na 12:00 Horka připravila oběd – kyselicu, kterou navařila Irča a přivezli jsme ji s sebou ve várnici.

Protože táborová kuchyň v tuto chvíli už skoro neexistuje, zvolila si Horka na přípravu jídla a jídelnu místo kolem slavnostního ohniště, kde jsou lavičky a dostatečný prostor.

Po chutně krmi trávíme a domlouváme další postup prací. Polední klid a odpočinek je vyhlášený do 13:00.

Nejoblíbenějším místem na relaxaci je asi větev u ini-tipi. Vždycky, když na ni někoho vídím, okamžitě mne napadne název vynikajícího filmu Juraje Jakubiska – „Sedím na konári a je mi dobre“.

13:20 už jsou na zemi všechny kůly a břevna staré konstrukce kuchyně a jídelny. Zatímco jsou odtahovány mimo místo, kde má nová konstrukce stát, začínáme s Pepou vyměřovat prostor 20×5 m, abychom mohli začít „kolíkovat“.

14:10 je vykolíkováno 27 bodů, kde se budou zapůjčeným motorovým jamkovačem vrtat 80cm hluboké díry, které se budou zpevňovat betonem a železným prutem. Všechny překvapuje převýšení mezi kraji nové kuchyně – na 20 metrech to dělá víc než půl metru! Za ty roky si na to všichni zvykli a tak tomu nechtějí věřit.

Zkušební vrt končí zjištěním, že příruba jamkovače, na kterou se nasazuje vrták, je uchycena jen jedním ze čtyř šroubů. A navíc je jeden šroub střihlý, takže až seženeme šroubky, musí příruba udržet jen na třech šroubech : -( Nakopal bych si do hader, že jsem si toho při přebírání v půjčovně nevšimnul : -(

Díky Burákově schopnosti improvizovat a Mirisově vyřídilce se podařilo nejen potřebné šrouby sehnat, ale i zapůjčit náhradní jamkovač od místního – Dušana.

Jakmile jsou vyvrtány první dvě díry, startuje Pípa centrálu a společně s Honzou a Liborem míchají beton, aby mohli parky betonovat. Nejnáročnější je držet výšku patky (uřezat odpadní trubku, ve které tuhne nadzemní část betonu) i lajnu vyčnívajících roxorů.

Jakmile se práce na patkách v režii dospěláků naplno rozběhla, dávám pokyn k výsadbě smrčků. 15:35 vynáší Uhlík s Myšákem krabici s 300 sazenicemi z potoka a jdou s ní k cestě.

Tady si pomocí provázku rozměřují kde budou sadit smrčky i to, kde budou kolem nich stavět „ohradu – plot“.

Před šestou hodinou už víme, že nám na všechny patky nevystačí beton i odpadní trubky. Startuji tedy svůj vůz s vozíkem a jedu do nejbližšího obchodu, který je v sobotu večer otevřený (UniHobby ve Valmezu), dokoupit chybějící materiál.

Je to hodina cesty autem do Valmezu a hodina zpátky + nákup a překládání pytlů s betonem, na vozík. Zpátky na tábořiště se vracím až 20:30.

To už jsou všichni po večeři (grilovala se krkovička), ale něco na mne ještě zbylo. Stany, žďáráky i hamaky jsou připravené na noc, ale my postáváme a posedáváme kolem ohně.

Mám s sebou v autě kytaru, Radek taky, ale z nějakého mně neznámého důvodu je nevytahujeme. Ale je tu příjemně i tak.

Noc je nádherně hvězdnatá, což vyniká v kontrastu s akorát plápolajícím ohněm.

Po desáté se zvolna rozcházíme spát a já jdu ještě při čelovce omrknout, co se chlapům podařilo vybetonovat. Na zítřek zbývá ještě 9 patek – tedy přesně třetina.

22:15 zaléhám do svého spacáku, který jsem si rozložil v mezeře mezi uskladněnými podsadami. Je tu závětří, nebude tu padat rosa, vidím odsud na louku – prostě strategicky výhodná pozice : -)

 

.

27.dubna 2025 – neděle

Dnes potřebujeme dobetonovat 9 patek, dosadit cca 150 smrčků, udělat plot kolem sazenic, složit odkůřené kůly a zbavit kůry asi 15 doposud neodkůřených.

Stavíme všechny vozíky tak, aby na ně šly kůly dobře položit a pořezy je zbavovat kůry. Do práce se dává Natka s Mirkou.

Radek, Miris a Bourák vrtají poslední díry na patky, Pípa, Libor a Honza pokračují v betonování.

9:10 mám instalovanou fotopast, která by nám skrze mobil měla monitorovat tábořiště i uskladněné podsady a přivezené kůly.

Má to jednu nevýhodu – zatímco dole fotopast skrze mobil signál vysílala, když ji pracně upevním do větví, nemá signál pro přenos : -( A tak stahuji do mobilu měřič signálu pro mobil, abych našel místo, kde je signál nejsilnější, ale free verze NetMonster nefunguje jak jsem očekával a když se pokouším koupit placenou verzi, nedaří se platba odešla : -(

A tak fotopast sundávám a pokusím se aplikaci na měření signálu zprovoznit doma a započatou práci dokončit při květnové akci KUCHYŇ.

Dívám se ze stromu na betonované patky pode mnou a představuji si, jak tam bude stát kuchyně + jídelna + nářaďák se střechou : -)

Vypadá to, že betonu se včera nakoupilo skoro přesně, zbude-li nějaký, tak to bude maximálně 1 pytel. Zato na trubkách jsme ušetřit mohli – těch ve finále zbude kolem 5 metrů.

Na desátou svolává Horka dělný lid ke svačince – tak velké jablka by mi stačily i na oběd. Přesto si některé tasemnice ještě opékají chleba.

Po jedenácté dobetonovávají chlapi poslední patku a můžeme smotat stavební provázek podle kterého se odměřovala výška a lajna.

Ve 12:00 m je dobetonováno, a Pípu napadá, že by se mohly oranžové trubky trochu zamaskovat, aby tak nerazily. Vydává se s pilou k latrínám, kde spadl smrk, ořezává tam větve a patky jimi přikrývá. Vypadá to rozhodně lépe : -)

Máme jamkovač, máme dostatek odpadní trubky, máme čas – a tak přesvědčujeme Raďocha, abychom udělali „stálou“ díru na táborový stožár. V hloubce 80 cm Miris naráží na vodu, ale díra je KG trubkou vyztužena a může sloužit roky.

Pro jistotu zde zaznamenávám, že na místě, kde je nyní díra na stožár (kousek od místa, kde stál loni) se shodli i přítomní RS – k vůli nim jsme posunuli o cca 1-2 metry dál od věčně podmáčené louky.

Než bude oběd, pokračujeme v odkůření kůlů a uklízíme prostor, kde jsme pracovali, zakrýváme plachtami uskládané dřevo, sbíráme nepořádek.

12:30 má Horka připravený oběd – několik variant z toho kvalitního, co zbylo z minulého oběda a večeře (přece to grilované maso nevyhodíme). Já si dávám kyselicu.

Že se dá „na konári“ sedět, to vím, ale vegetit na něm se spacákem a karimatkou, to vidím nyní prvně : -)

13:30 se rozbíhají poslední dokončovací práce. Odpad sesbíraný po tábořišti a smotaný do starých plachet odvezeme do sběrného dvoru až za měsíc, při další akci – v neděli je sběrný dvůr v Budišově zavřený.

Zatím zatěžuji hromadu připraveného odpadu starými podsadami, aby ji nějaká malá vichřice nerozmetala po louce.

Posledňáčci, kteří to nezvládli ráno nebo před obědem, si balí své stany a přístřešky, aby je mohli naložit do aut.

14:25 pořizuji poslední fotky tábořiště a rutinně procházím okolí, zda jsme zde něco nezapomněli.

14:30 odjíždíme směr domů. Netuším, co mne čeká a těším se až všechno vyložím, uklidím a dám si oddych.

Ve své Škodě Yeti vezu Myšáka, Georgeho a Pepu. Zdá se mi, že pedál spojky je trochu volnější. Před Valmezem už nemůžu přeřadit a musím jet pořád na trojku. Trojka nebo neutrál : -(

Po vyložení věcí v šopě v DBCB nelze zařadit zpátečka a tak mne musí „na volno“ zatlačit, abych se dokázal s vozíkem otočit. V nejvyšším stoupáku k nám domů dostává spojka neskutečný záhul a produkuje smrad, Pepa s Myšákem musí vysednout, abych vyjel až na hřeben. Když vyjedu nahoru, na rovince auto zastavuje a už se mi jej nedaří rozjet. Takže posledních cca 600 metrů k domu mne musí i s vozíkem odtáhnout Irča. Vypadá to na rozpadlé ložisko spojky či co.

Ráno v 7:15 musím ve Valmezu v půjčovně vrátit jamkovač s vrtákem, takže se s Irčou domlouvám, že mne hned odtáhne do Valmezu, kde si půjčuju firemní dodávku, abych se měl jak do ráno VM dostat. Při té příležitosti zjišťuju, že na vrtáku jamkovače chybí závlačka, bez které nelze stroj používat : -(

Volám Mirisovi, který vrták umýval v potoce a jsem ujištěný, že on do něj závlačku dával. Takže zbývá možnost, že vypadla a je pořád ještě v mém, vozíku – doma. Další telefonát, tentokrát Myšákovi, který mi po 10 minutách posílá foto nalezené závlačky. Uff, alespoň jeden průšvih zažehnán.

19:20 posílám všem řidičům zprávu: „Dnes ráno jsem na tábořišti nemohl najít svoji zánovní vrtačku (nářadí se uklízelo, když jsem byl pro beton ve VM). Mám stejnou jako dvě oddílové, které jsme měli s sebou. Že vrtačka nyní moje jsem poznal, když se v záběru začala protáčet. Myslel jsem si, že jsem si vzal z hromady omylem oddílovou vrtačku, ale tahle byla nejzachovalejší. Ostatní už podle opotřebování nemohly být moje. Vzal jsem tedy tu „zkaženou“ domů, že ji odešlu zítra do servisu (mám ji v záruce do konce 1/2027), ale před chvílí jsem při kontrole výrobního čísla zjistil, že není moje – je oddílová. Mezi oddílovými vrtačkami, které jsme s sebou přivezli zpátky moje vrtačka tedy není. Zbývají 2 možnosti, které mne napadají: 1. někdo vrtačku u bourání kuchyně odložil tak, že jsme ji nenašli (a možná je ještě na tábořišti – přestože jsem jej před odjezdem kontroloval a svou vrtačku tam neviděl), 2. někdo ji dal k někomu z nás (asi včera večer) do auta – Miris ji v autě nemá, já taky ne. Mohl by ses do tvého auta podívat a potvrdit mi, že u tebe vrtačky taky není? Dazul“

Kolem 20:00 mám potvrzeno, že u nikoho v autě se vrtačka nenašla : -(

 

A ještě info, co tahle akce vyšla oddílovou kasu – nedorazila ještě faktura za 300 sazenic smrčků: víkendová akce KUCHYŇ vyšla celkem na 18594 Kč – z toho jídlo dělalo 6911 Kč.