25.6.2016 – Předtáborovka

(Dazul) Pro předtáborovou víkendovou výpravu na které se připravuje tábořiště pro skautský letní tábor ŠESTKY se už dávno vžil výraz „předtáborovka“. A já byl oslovený Tomem a Ditou, abych jim na předtáborovce pomohl posekat louku s bubnovou sekačkou, která je několikanásobně výkonější než křovinořez. Rozhodoval jsem se okamžitě a předvídatelně (s podmínkou, nebude-li nějaký problém).

Pátek večer beru z práce auto s tažným zařízením + přívěsný vozík. Daří se mi na vozík samostatně naložit naši ADÉLU (typ bubnové sekačky), zajistit ji proto pohybu. Přidávám desetilitrový kanystr s benzinem a nějaké drobnosti, aby se ráno nezdržoval a mohl vyrazit bez otálení.

Před 7:00 nabírám Zdendáša (Flegyho), který spolehlivě čeká na autobusové zastávce. Druhé auto je naplněno zcela – Denis veze Ferdu, Slona, Lilu a Marťu (v podstatě převažuje družina Žab).

Na tábořišti v Čermné jsme se Zdendášem podezřele o cca hodinu a něco dřív než druhé auto. Než dorazila opožděná pětice, podařilo se nám dostat docela těžkou sekačku z cesty dolů na táborovou louku. Předcházela tomu menší výměna názorů o rizcích, ale pomocí dvou na sebe navázaných lan se nám tento kaskadérský kousek ve dvou podařil realizovat.

Při sečení druhého pruhu táborové louky se mi podařilo useknout hlavu užovce hladké, kterou jsem v prvním okamžiku považoval za vretenicu – zmiji obecnou. Docela mne to vzalo. Z louky jsem před sečením sice vypudil čtyřnohou lesní zvěř, ale tohoto plaza se vypudit nepodařilo :-( Možná, že se jednalo o nějakého nemocného jedince. Ani jsem nepoznal, zda to je samec (had) nebo samička (hadice).

Mým úkolem na dneční výpravě je posekat trávu na louce. Místy se v ní ztrácím. A protože mám necelých 180 cm, bez přehánění můžu trdit, že jsem sekal dvoumetrovou trávu. Vyloženě jsem se těšil na otočku ve východním cípu louky, protože ten byl kolem deváté hodiny ranní ještě ve stínu. Vychutnával jsem si chvilky tepelné pohody a poté se na delší periodu pražil na slunku. Nejdřív jsem vnímal kapičky potu, ale po třetí otočce se kapičky změnily v souvislý čůrek, který mi stékal po spáncích …

Než přijíždí zybytek výpravy, nechávám se dvakrát střídat Zdendášem. Louka má asi 80 metrů na délku a 20 metrů na šířku. To není ani pětina hektaru, ale nerovnosti, zapomenuté kusy dřev a místy podmáčený povrch, neumožňují tábořiště posekat bunovou sekačkou dřív něž za tři hodiny nonstop sečení.

Těším se, až si vlezu do Budišovky! Budu se tam rochnit aspoň půl hodiny. Smyju ze sebe všechen pot, schladím se a dopřeju si vodní relaxace. Nemám s sebou teploměr, ale pokud tu není aspoň 30 stupňů celsia, tak fakt nemám žádný odhad.

Denis se snaží křoviňákem sekat terén na který je bubnová sekačka krátká, ale po chvilce to vzdává. Říká, že došla struna, ale já vím dobře, že nechce přiznat omyl oddílové rady ve výběru značky STILL (každý přece ví, že HUSQUARNA by nezklamala :-) ).

Ferda, Zdendáš a Denis koupou latrinu, Slon, Lila a Marťa dělají zbytečnou práci – shrabují posečenou trávu. Na místech, kde ji shrabou, vyroste za 14 dnů další tráva. Kdyby za těch 14 dnů shrabávali suchou trávu, zabralo ba jim to něolikanásobně méně času a navíc na louce nevyrostla tak vysoká nová tráva.

Práce se daří a je vidět, že se neflákáme. Po obědě Denis zavelí „Jedeme na znrzlinu!“ Potěšeně se zvedám, ale Ferda mne uzemňuje informací, že já tu zůstávám, abych hlídal :-( Co bych pro ŠESTKU neudělal, že?

Odpoledne ogaři z lesa přináší dva temké kmeny, ze kterých budou vyrábět konstrukci latriny. Napadá mne jak by to asi měli udělat, ale mlčím, na to si fakt musí přijít sami. A oni to bez větších problémů zvládají. Koneckonců – není to první latrina, kterou staví.

Úderem 17:00 beru Zdendáša a vyrážíme k domovu. Nepochybuju, že tenhle sice ne úplně stachanovský tým vše zdárně zvládně a expediční jednotka jejich práci vyhodnotí také kladně :-) Bylo mi ctí!

Podívej se na krátké nesetříhané video z téhle akce:

https://youtu.be/AQVZStuCIxI

A ještě pár fotek: