(Dazul) Kdo jiný než já, kdy jindy než teď? Tak nějak si pamatuju jeden z mnoha burcujících sloganů po 17.listopadu 1989. A vybavil se mi i dnešní ráno, když jsem vyrážel spolu s malým Myšákem (4 roky) na velkou pracovní akci do DBCB. Dnes prvně jako ten, kdo tuto akci neorganizuje, ale jde jen makat :-) Proto si také můžu dovolit s sebou brát Myšáka, který už od včera nedočkavě vyzvídal „kdy pojedem do Březin?“
Musím se pochlubit – jsme tam první! Ale aby to bylo férové, musím dodat, že Dita ze svým pošťáckým vozem vjíždí skrze bránu na parkoviště v těsném závěsu : -)
Jakmile jsme vystoupili z „tereňáku“ (jak říká Myšák našemu autu), zamířil nejmladší účastník dnešní akce na opačnou stranu než je srub DBCB. Moje zmatenost pominula ve chvíli, kdy jsem zjistil, že objevil a obdivuje sněženky, které vykvetly za branou.
Včera večer, když jsem se přes DBCB protahoval, viděl jsem, že Dita a Štěpa vaří v kuchyni kyselicu. Palec nahoru, protože doposud se hlavní chody na všechny předchozí brigády vařívaly doma a přivážely ve várnici. Takže prvenství! Pokud ta kyselica bude chutnat tak dobře jako včera voněla, zachrochtám si blahem.
Přislíbil jsem, že si vezmu na starosti kolňu ve které se přes zimu hromadily a odkládaly rozličné věci, které zapříčinily v naší hospodářské budově pohyb značně obtížný.
Pro neznalé připomínám, že hlavním architektem i stavitelem kolně v DBCB byl Fanta, tehdy 16-17 letý, dnes vůdce oddílu. Půdorys i konstrukce kolně je téměž identická s oddílovým „srubem“ v Dinoticách (pod kterým je taktéž autorsky podepsán Fanta). Zlí jazykové tvrdí, že to je s podivem, my optimisticky naladění realisté tvrdíme, že to je samozřejmé – a sice, že kolňa i srub stále stojí.
Zahajuje se společnou snídaní v krbovně. Dokonalý servis a chutná krmě. Převaha „jedničkářů“ včele s Mazánkem (Chlebák, Sirka, Hadiprd, George, …). Přijeli už včera. Nemýlím-li se, bylo to devět párů pracujících rukou. To ŠESTKAŘI byli zprvu v defenzivě. Ale postupně jsme naštěstí získali mírnou převahu – Dita, Denis, Fanta, Tom, Martin U., Zdendáš, Lila, Marťa, Myš, Lenička, Martin, já + Myšák.
Dobře nasycen i naladěn jdu čistit ten audiášův chlév : -) Začínáme vystěhováváním stolů a lavic, skříněk, barak, raftů, vest, lodních pytlů, helem, sekačky, vozíku, rozličných papírových beden, překližek, velikánských papundeklových tabulí, šuplíků s nářadím, petrolejových a benzinových kanystrů, vidlí i lopat, polních lopatek, hrábí, vojenských beden, krumpáčů, ….
Hned na začátku akce se odehrála úsměvná příhoda. Dva statní jedničkáři se pokoušeli odnést jakousi bednu, ale nešlo jim to. Bedna na ně byla asi moc těžká. Martin, který viděl, že se s tím trápí, beze slova přišel, sám zvedl onu bednu a vynesl ji z kolně ven. „Hoši, víte jaký je rozdíl mezi Jedničkou a Šestkou? No – na to na co nestačí dva „jedničkáři“, to zvládne v pohodě jeden „šestkař“ : -)“
Fak je, že ogaři z 1.chlapeckého oddíli žádní stachanovci nejsou, ale bez nich bychom tu kopu práce dělali sami o poznání déle. Takže i když byli občas terčem našich rádobyvtipných poznámek, jsme jim vděční, že nám přijeli pomoc. Ogaři – díky! Pokud se vám podaří pořídit tu chalupu vedle střediskové Bařinky, určitě vám příjedu helfnout.
Naše skupinky, která má za úkol uklidit kolňu a nejbližší okolí má značně proměnlivý počet členů. Ale na počtu přece až tak nezáleží – víme ? : -) Práce se nám daří, hromada vynesených věcí před budouvou přibývá.
Zamést podlahu, rozbalit a pořádně smotat rafty, nakreslit skautskou lilii na nové vodácké vesty, obnovit lilku na pádlech a helmách, začít pečlivě skládat a urovnávat naše drahocené vybavení do regálů v kolni …
Myšák mezitím trhá květinky – rozkvetlé podběly i nerozkvětlé devětsily. Jeden květ podbělu mi přináší a přemýšlí komu by dal ten zbytek. Kývnu k ohništi, kde je Lila s Marťou. Můj sotva znatelný pohyb vnímá a vidím na něm jak přemýšlí zda se má odvážit či ne. Asi po dvou minutách odhodlaně vyráží k hloučku pracantů u ohniště i s kytičkou podbělů v ruce. Ale vrací se smutný s tím, že ty holky tam už nejsou : -(
Když je osazenstvo svoláváno na oběd, Myšák přichází ze srubu a Myš jako jeho správná momentální opatrovatelka hlásí, že má Míša před jídlem ruky umyté. Jsem příjemně překvapen. Funguje to jako za starých časů, když byli Pája i Zdendáš malí a pohybovali se mezi staršími členy oddílu. Vždy se našel někdo, kdo se o ně postaral – když jsme Irča nebo já nebyli zrovna nablízku. Vůbec musím Myšáka moc pochválit – vydržel si sám hrát, pomáhat s méně náročnýma prácema či samostatně prozkoumávat srub a okolí. Občas jsem jej (zaujet prací) ztratil z očí, ale když jsem se na něj zeptal, okamžitě jsem dostal zprávu, kde je. Když jsme po čtvrté odpoledne odjížděli domů, dokonce trošku pofňukával, že chce v Březinách být ještě.
Jedničkářům jede autobus kolem půlpáté a tak se DBCB výrazně vyprazdňuje. Ale zdá se, že to není až takový problém, protože se toho zvládlo udělat poměrně hodně. Martin dokonce stihnul udělat žebřík do kolně – na předchozích brigádách se na něj zatím nikdy nedostalo. Zdendáš udělal ledkové osvětlení nad stoly v krbovně, Tom makal na úpravě poslední půdy, Fanta opravil poničené zavírání přístřešku na popelnice a chemickou kotvou spravil uchycení radiátorů, Lila s Marťou zlikvidovaly zřejmě všechny pavučiny, Myš s Ditou řádně vycídily kuchyň, podařilo se vymalovat spálňu, …..
Zdá se, že se zbývající pracanti ještě tradičně potrápili s úklidem. A zdá se mi, že větší zapojení družiny Šneků a světlušek s vlčatama by neškodilo. Ale můj osobní dojem u celé akce (jak jsem ji vnímal okem pouhého brigádníka) je pozitivní. Uvidíme na podzimní akci, zda pozitivní trend vydrží : -)
Fotky z dnešní akce – od Myši, Martina a Dazula:
