(Dazul) Jako bývalý nucený správce, který ŠEST roků spravoval naše Dětské bezbariérové centrum Březiny, jsem opravdu hodně usilovně makal na změně systému z „kočovníků po evropských dotacích“ na „zpátky ke kořenům“ (zadarmo a lépe než placení profesionálové). Jsem neskonale šťasten, že se nám společnými silami podařilo dokázat, že to funguje (= při hospodaření se dostat z červených čísel do plusu).
Pravidelné jarní a podzimní brigády (v drtivé většině) členů vsetínského střediska Junáka (a pochopitelně především ŠESTKAŘUM – registrovaným i těm, kterým ŠESTKA zanechala nepominutelné místo v srdci) patřily k velmi důležitým a hmatatelným milníkům vedoucím k vytyčenému cíli. Jako svolavatel a organizátor jsem samozřejmě NIKDY nemohl chybět – přicházel jsem první a jako poslední odcházel.
Správcování DBCB jsem před (dnes už) pár lety úspěšně předal Ditě + Denymu a tím pádem ze mne spadla ta tíha téměř každodenního výskytu v areálu DBCB. A taky svolávání a organizování jarní a podzimní pomoci DBCB. Protože „zvyk je železná košile“ nemohl jsem ve své účasti při pomoci DBCB chybět ani po té, co jsem správcování DBCB předal.
Dnes jsem ale prvně tento dobrý návyk trochu porušil – účastnil jsem se pouze začátku (a fakt se snažil svůj vymezený čas nepromarnit). Přesto jsem si tedy mohl vychutnat tu obtížně přenositelnou atmosféru společné snídaně všech nocujících pomocníků.
Tradiční parta 1.CH (mimo Coudyho, který se prý angažoval jako dýdžej (?) a proto nemohl tak brzo dorazit) už tlačila do hrdel pátý chleba, přesto byla nachystaná v montérkách.
V kuchyni se už činila Slon (u které jsem se konečně po x letech mohl na vlastní oči přesvědčit, že žije) s Ditou. Po srubu pobíhala v kraťasech část nocující družiny Šneků a rozespalá Šáša z družiny Žab mátožně bloudila mezi kuchyní a wc. Zbývající Žaby, které dorazily až ráno, netrpělivě čekaly na přidělení práce, která by jich byla hodna.
Protože byl můj čas dnes vymezen (musel jsem odjet na povinné školení pěstounů), nečekal jsem až všichni dosnídají a v budovatelském tempu hnal všechny volné ruce ke kolni, abychom společnými silami vynosili „bety“ poskládané u stěny. Mohl jsem tak alespoň prohodit pár slov s Cipískem a Očkem (a samozřejmě jsem náležitě přítomným mladším členům ŠESTKY připomněl legendární oddílové příhody s těmito nepominutelnými členy našeho společenství) – úplně moc rád jsem je zase viděl.
Zbývající část dne jsem trávil na školení s tématem „výchovné problémy dětí v pěstounské péči“ a nemám tedy zprávu zda se podařilo někomu z oldskautů na dnešní POMOC DBCB dorazit, přesto mám pocit – z toho, co jsem měl možnost vstřebat – že se dnešní sobota musela vydařit :-)
Za sebe – díky všem, kteří přiložili ruku k našemu společnému dílu.
