(Dazul) V poslední době nějak málo chodím, málo jezdím na kole, ještě míň běhám a vůbec dělám velmi málo pohybových aktivit. Mnohem míň než bych si přál. Oč méně se aktivně hýbám, o to více se mi první prázdninový měsíc podařilo vystřídat méně tradičních aktivit :-).
Hned začátkem měsíce jsem přepravil střediskového vauriena na Slezskou Hartu a mohl aktivně vyzkoušet 1. samotářské plachtění a 2.potápění (v podstatě taky samotářské, protože pod vodou je každý sám za sebe). Oba „sporty“ (slovo sport vyloženě nesnáším) si dopřávám většinou jen jednou ročně, právě o prázdninách. Plachtění na vaurenu díky tomu, že jako skautské středisko máme svoji vlastní plachetničku a potápění díky Murzílkovi, který má patřičné vybavení a rád spojí potápění s plachtěním – já dovezu plachetnici on zase neopren, automatiku, naplněnozu láhev, žaket. závaží, ploutve, …
Díky aktivitám v Dětském bezbariérovém centru Březiny jsem si o prázdninách vyzkoušel také plavbu na nafukovacích člunech – v rámci tréninku s našimi dětmi na olskautskou vodu v Polsku.
A neplánovaně jsem si znovu vyzkoušel i aquazorbing, když jsem instruobval osmdesátiletého Vulkána, kterak s aquazorbem zacházet a dával mu základní bezpečnostní minimum při této aktivitě.
A v pořadí 5. netradiční aktivitou tohoto měsíce je můj oblíbený paraglide. Ač jsem se při něm podruhé narodil, považuji jej za královskou disciplínu svých aktivit. Je to fantasticky přirozená směska adrenalinu, nevyzpytatelnosti, opojení i duševního orgasmu. Kdo tvrdí, že nikdy nechtěl létat, buď bohapustě lže a nebo už jen zapomněl na svá mladá léta a úžasný dětský svět fantazie, kterým si zákonitě musel projít.
Dnes by to šlo! Dívám se na údaje z meteorologické stanice Maruška a vidím, že vítr je mírný ale stálý, vane příznivým směrem – téměř čistý sever. Ideální stav na to si v klidu párkrát slétnout z kopce v Ratiboři i někomu dopřát, aby si bezpečně paraglide vyzkoušel. Protože mám aktuálně seznam zájemců o vyzkoušení prázdný, není třeba nikoho obvolávat a vyrážím v sám.
Moc by se mi líbilo, kdybych si tu dnešní podvečerní pohodu dokázal zaznamenat, abych si to mohl pouštět jak budu nemohoucí. Nejstarší typ GoPro kamery už mám dávno mimo provoz a při letu se mobil špatně drží v ruce :-( Nevadí, nevadí, Dazule si poradí! A tak zkouším náhradní nouzové řešení. Dotykový mobil Z3 lepím na kevralovou přilbu šedou páskou, která prý udrží i slona. Nevýhodou je, že se mobil opírá displejem o kevralovou přilbu a tak se nekontrolovaně sám zapíná a vypíná. Pomoci trsu trávy a lepicí pásky se mi snad daří vyřešit i tento problém. Jestli se to skutečně podařilo se dozvím až po přistání :-)
Po dvou pohodových letech skládám vrchlík, sedačku i helmu do kulibatohu a vyrážím směrem k Dětskému bezbariérovému centru Březiny.
Děcka jsou sice ještě na táboře, ale v duchu starých tradic dnes bouraly tábor, naložily podsady a veškeré táborové vybavení na náklaďák a ten poslaly je klubovně. Oldskauti, starší členové oddílu kteří nejsou ná táboře a rodiče pomohou náklaďák vyložit, podsady poskládat do přístřešku a táborové vybavení nanosit do klubovny.
Dnes budou táborníci z ŠESTKY spát pod širákem nebo velkou kuchyňkou plachtou. Zítra ráno uklidí zbytek tábořiště, slavnostně sundají státní vlajku a pošlapou s bágly na vlakové nádraží v Čermné …