(Dazul) Stalo se, že v době, kdy jsme Irča (za Benjamínky) i já (za Oldskauty) plánovali akce na další rok, nebyl znám plán oddílových akcí 6.K. V dobách, kdy jsem oddíl vedl, bylo našim zvykem během táborového rádcovského dne, kdy vládu nad během tábora převzali rádcové a vůdcové museli z tábora pryč, že vedení oddílu společně vytvořilo plán akcí do dalšího tábora, včetně termínů konání těchto akcí a rozebrali jsme si mezi sebou, kdo kterou akci zajistí. Za toho více než čtvrtstoletí existence ŠESTKY byla tato tradice celoročního plánu zavržena jako zbytečná a nahradila se operativním plánováním, které přináší jistě výhody, ale také několik nevýhod. Na jednu z nich jsme narazili při plánování akcí OLDSKAUTŮ a BENJAMÍNKŮ – tím, že plán ŠESTKY v té době (a ještě mnoho měsíců po tom) neexistoval, nemohli jsme celo oddílové akce typu vícedenní výprava či brigáda na oddílových základnách upřednostnit a námi plánované akce vsunout do plánu tak, aby s celo oddílovými nekolidovaly.
A tak se pochopitelně stalo, že v době, kdy byla naplánovaná víkendová PŘEDTÁBOROVKA, měli BENJAMÍNCI výpravu. Naše dohoda s Irčou je, že když bude mít s malošama akci, já budu v té době hlídat nejmladšího Kubu, který by tam působil jako extrémně rušivý element. Proto mi bylo líto, že na PŘEDTÁBOROVKU nebudu moc jet, ale vzal jsem to jako fakt, se kterým nic nezmůžu. Alespoň udělám nějakou práci na relaxační chatrči, kterou bych rád do podzimu zbudoval, a při takové činnosti je Kuba v pohodě. Ale při poslední celo oddílové radě, když doma hlídám Kubíka, zazvoní mobil a Irča se mne ptá, zda bych jel pomoc na PŘEDTÁBOROVKU aspoň od pátku do soboty a vzal s sebou za auto vozík, aby se odvezlo nářadí. Zpátky vozík vezme Kája, která pojede do Brna kolem klubovny. Ano, rád pojedu na PŘEDTÁBOROVKU. Takhle jednoduché to je : -)
V pátek odpoledne připojuju vozík za LandRovera a při kontrole světel a blinkrů zjišťuju, že mé nedobré tušení se vyplnilo – vozík, který jsem nechal u kolně ráno stát, aby jej mohly děcka naložit, než budeme v podvečer vyjíždět, nějaký nenechavec neodolal a musel poničit – vytrhnout jeden drátek v konektoru kabelu připojení. Naštěstí byla závada rychle odhalena a poměrně rychle opravena.
S mezizastávkou ve Valmezu (ukázka plastické mapy Jeseníků – trasy puťáku) a Vítkově (nákup jídla na večeři) přijíždíme na posečené tábořiště v 19:00.
Večeříme a pak se pouštíme do prvních prací na tábořišti – odhrabávání sena na postavení stanů, vyžínání trávy křoviňákem v místech, kde se traktor nemohl dostat, strom na nový stožár, udělalo se ohniště a rozdělal oheň, …
Dost lidí si na noc natáhlo hamaky a nad sebe celty, neboť jsme čekali déšť. Noc byla ale vlahá, bez hvězd a nakonec nesprchlo.
První byl na nohou zřejmě Pepa, který exhiboval cvičením i během k lomu a zpět. Než se Kája s Vítkem vrátili z nákupu, posnídal jsem z vlastních zásob (MRE) a začal křoviňákem vysekávat trávu a šáší v umývárce, podél potoka až k ini-tipi a slavnostnímu ohništi. To už ale konečně začalo pršet, ale já to moc nevnímal, a zjistil jsem to až když se mi zdálo, že se nějak moc potím a jsem úplně mokrý : -)
Po snídani se rozdělila práce pro „latrina team“, „golem team“, „hrabě team“ atd. Na mne připadl stožár a musel jet do Vítkova, abych v tamním železářství mimo kladky, oček, lanka nakoupil ještě i dvoje hrabě a dvoje vidle. Cena 1300 Kč mne trochu překvapila, ale nebylo jiné varianty, zvláště proto, že jsem pořídil až ve třetím obchodě, byla sobota a i tady za hodinku zavírali.
Do hladka očištěný stožár jsem měl za půl hodiny, navrutané očka a natažené lanko na vytahování statní vlajky za dalších 30 minut. Trochu náročnější bylo určení místa, kde bude stožár stát, protože každoročně se díra po něm zahrnuje a nijak neoznačuje, aby se mohla louka strojově séct. To je sice skvělé vůči traktoristovi, ale při hledání toho správného místa na díru pro stožár to zabere výrazně víc času.
Umístit totiž stožár, který představuje střed kruhu, ve kterém obvykle ŠESTKA stany staví, je docela věda, protože když se stany postaví doprostřed louky, nezbyde dostatečně velký prostor pro hry, když se umístí moc ke kraji, některé stany budou v pásmu, které se při deštích rychle rozbahní, …
Vzhledem k nářadí, které na PŘEDTÁBOROVCE máme s sebou, jsem rozhodl, že budu díru na stožár dělat systémem: zatloukání a vyviklávání. Kůlem o průměru 7 cm dělám asi půlmetrovou díru, kterou rozšiřuju vikláním, pak kůl vytahuju a do vyviklané díry zatloukám kůl o průměru 12 cm, vyviklávám, vytahuju, menší kůl zatloukám hlouběji a znovu vyviklávám, pak širší kůl, … Odskakuju si do lesa pro vyvrácený strom ze kterého odřezávám kůl o největším průměru – cca 15 cm a tím se snažím díru udělat na hotovo, aby do ní šel zastrčit dolní konec stožáru. To, co tu popisuji v jednom krátkém odstavci, mi trvá bohužel zhruba 3 hodiny a párkrát ještě navíc potřebuju na vytahování kůlu další tři pomocné ruce.
Než seženu dostatečný počet zdatných pomocníků na vztyčení stožáru, jdu ještě pomoc s přesouváním dvou latrín, respektive luxusních dřevěných dvojbudek, které dobře sloužily loňský tábor. To je taky týmová práce. Praxe egyptských otroků při přesouvání těžkých kamenných kvádrů pro pyramidy, byla zužitkována na maximum : -)
Vztyčování stožáru se pak odehrává bez problémů, i když drtívá většina „zvedačů“ se takovéto sofistikované operaci účastnila prvně. Žádní zranění a stožár stojí rovně! Úkol splněn.
Můj čas se naplnil : -( Loučím se s přítomnými, nakládám Leničku a vyrážíme k domovu. Ráno vyráží Irča na výpravu s Benjamínkama a já s malým Kubou a Vadymem budeme pracovat na relaxační chatrči : -)
Nesestříhané video z probíhající PŘEDTÁBOROVKY (7 minut):