(Dazul) Stejně jako nejde plout s plachetnicí na kde jaké větší louži, nebo startovat na paraglide z každého kopce, ani snowkitingovat nelze dost dobře úplně všude. Zvláště když člověk nepatří k těm, kterým je v tomto ohledu naděleno od Pána Boha. Přesto jsem i ve svých letech nepoučitelný a čas od času to s kite zkusím na méně osvědčených místech, či kite spotech. Zvláště pokud jsem limitovaný časem či se mi nechce jet autem skoro hodinu na prověřený kite spot Veselský kopec.
Matematický model předpovědi větru na windguru.cz hlásí, že dnes mezi 10:00 a 13:00 bude foukat severní vítr cca 6-9 m/s s nárazy přes 20-25 m/s a tak vyrážím už v 9:00 na Chladnou, kde to sice není školní spot, ale několikrát jsem si zde užil kilometrové „kajtění“ po úbočí z poloviny holého kopce.
Dnes to bude letošní premiéra a tak roztažení a navázání kite bude trvat o chvíli déle, i když se nevyskytnou žádné komplikace. Než z paměti vylovím dříve obvyklé rutiny, chvíli mi to trvá. A když vítr nepředvídatelně odfukuje kite, jsou dvě ruce málo na současné rozmotávání šňůr a přidržování zmítajícího se vrchlíku draka.
Naštěstí je skoro deset čísel sněhu a tak můžu zadní kraj kite zatížit drobnými kusy a hromádkami. Když mi tu chybí další ruce, musím si poradit alespoň takto.
Nespěchám, ale při mínus osmi stupních si ani nemůžu dovolit postupovat příliš pomalu. Chlad ale naštěstí zatím nehraje žádnou negativní roli, protože jsem se docela dobře oblékl a osvědčené outdoorové termo prádlo funguje dle předpokladu.
Včera večer jsem si nechal nabít videokamerku, abych se pokusil dokumentovat nějakou parádní jízdu, která mne dneska nepochybně čeká. Pokud mne tedy nepřekvapí nějaký brutální nárazový vichr a já nezvládnu kite ukočírovat jak bych si představoval. Už jsem několikrát kite ze stromu sundával a tak takovéto hypotetické situace rozhodně nehodlám podceňovat. Ale jak se zpívá v oddílovém songu: „… kdo sa bojí, sere v síni, ale na Bařince, tam sme jiní …“ : -)
Prognózy a předpovědi jsou fakt jenom prognózy a předpovědi : -( Evidentně fouká a povědomý svistot větru to potvrzuje. Ale vrchlík se mi nedaří zvednout i když se snažím sebevíc. Ale poučen z předchozích neúspěšných hodinových pokusů v letech minulých, to tady na Chladné vzdávám už po necelé čtvrt hodince : -(
Kite nerozvazuji, jen smotávám šňůry na hrazdičku a vrchlík překládám jen tolik, abych jej napasoval do zavazadlového prostoru terénního auta. Ušetřím si minimálně čtvrt až půl hodiny na dalším spotu.
Trapéz si ani neodepínám, při řízení mi vadit nebude, ale lyžáky raději sundávám, v botaskách se řídí bezpečněji. Vyjíždím do Loučky, kde je mezi asfaltkou a železniční tratí asi 300 metrů široký a 2 km dlouhý lán pole, kde jsme prvně našeho kite Twister (10m2) zkoušeli. Z Chladné to je necelých 9 km a je tam výrazně méně terénních překážek, takže by tam mohl foukat příznivější vítr.
Zajíždím přes propustek kousek na pole, abych nezavazel na hlavní cestě. Zdá se, že tu fouká stabilnější vítr, takže tu asi půjde kite zvednout snadněji než na Chladné. Ale lyžáky si ještě nepřezouvám, vytahuji kite a v teniskách jej nesu asi 100 metrů do pole, abych jej nejdříve cvičně nafoukl a zvedl. Jde to! Ale je to nějaké vlažné, bez tahu, v otočkách se kite trochu vyfukuje. Nevadí, zkouším to znovu – nahoru to jde, ale při manévrování v letovém okně se mi nedaří dostat kite do tahu. Takže tady experimentování zkracuji na 7 minut a odcházím zpět k autu, kde pěchuji částečně nafouknutý vrchlík zpět do zavazadlového prostoru : -(
Zkouším si na Windguru.cz ověřit, že je na Veselském kopci příznivý vítr, ale aplikace hlásí ztrátu signálu. Vyjíždím tedy trochu naslepo, ale zkušenost mi říká, že tam bude foukat výrazně lépe než zde. V nejhorší pojedu těch dalších cca 40 km zbytečně. Ale tamní „náhorní planina“ je o skoro 200 výškových metrů výš a je vyhlášeným školním spotem. Veselský kopec je zpravidla tutovka.
Za cca hodinu už zapínám videokameru na přilbě, s připnutými lyžemi zvládám na první dobrou kite a okamžitě jdu do tahu – velmi svižně svištím na severovýchod. Téměř kilometrová jízda až k skoro v asfaltce vedoucí k břidlicovým štolám. Otáčím relativně v pohodě a se zvyšující se rychlostí jedu zpět ke startu.
Adrenalin je v akorátní hladině, ale mobil, abych něco natočil, si vytáhnout netroufám. Snad kamera na přilbě točí, protože tohle jsou ty opojné chvíle kvůli kterým se mi tady oplatilo cestovat. Slunko, skrze mraky, ozařuje zasněženou pláň jako by se tu profesionálové chystali dělat fotografie do katalogů cestovních kanceláří.
Na startu znovu otáčím až těsně u drátěné ohrady a nechávám se nechtěně snášet pár metrů po větru. Ale po chvíli se mi daří přetlačit vítr a „nastoupat“ na původní stopu. Vypadá to, že tu přede mnou nikdo nejel, takže orientace, kudy jsem před pár minutami svištěl, je snadná.
Asi po tři sta metrech mne nárazový vítr snáší tak pětačtyřicet stupňů od původní stopy :- ( Abych se vyhnul remízkům, ani se to nesnažím „nastoupat“ zpět. A tak mne to táhne skoro přesně na Veselskou rozhlednu, která je sice za cestou, ale představuje na téhle pláni neoddiskutovatelný orientační bod. Nedaří se mi otočka dle mých představ, a tak pokládám vrchlík náběžnou hranou dolů, aby mne nevtáhl do drátů ohrady, lemující asfaltku. Vrchlík sice ztrácí tah a sedá na zem, jak jsem chtěl, ale praštil sebou až za cestou. K drátům ohrady mám rezervu ještě pět metrů. Modlím se, aby tu právě teď nejelo žádné auto, protože když by se namotalo do šnůr a já se nestačil odepnout, asi by to neskončilo bez újmy na mém zdraví.
Rychle odepínám hrazdičku od trapézu, namotávám jednu stranu šňůr, abych minimalizoval tah kite, a na můj vkus pomalu přitahuji vrchlík přes cestu a drátěnou ohradu. Nevím, jak dlouho to trvá, osobně mám pocit, že šíleně dlouho, protože neustále periferním viděním kontroluji oba směry asfaltové cesty, zda nejede nějaké auto. Ufff. Vrchlík už je za ohradou na mé straně. Asi jsem se při tom i zpotil.
Vítr se mi zdá v častějších nárazech silnější a silnější. Vyhodnocuji si, že mi ty cca 3 km jízdy za kite dneska asi stačily. Jsem tu sám a kdyby se mi něco stalo, nemuselo by to skončit happyendem. Zpátky k autu to mám asi 300 metrů, takže kite ani nezvedám a nepokouším se o další jízdu, osamělý strom v takovýchto případech funguje jako spolehlivý magnet, zvláště když vítr fouká přímo na něj : -) V jedné ruce zmuchlaný kite a v druhé ruce lyže, takto se pomaličku přibližuji k zaparkovanému autu.
Když mám vše naloženo a přezutý do botasek sedím ve voze, nedá mi to a dívám se, co se mi podařilo na videokameru zaznamenat. Tušil jsem to – dvanáct záběrů po cca 15 vteřinách, ale ani jeden neobsahuje zvednutý kite a moji tříkilometrovu jízdu : -( Ale jinak je ta moderní technika v kombinaci s mrazem skvělá věc : -)