(Dazul) Je známo,že naše akce mají 3 základní fáze: plánování, samotná akce a hodnocení. Těžko říct, která z těchto fází je nejoblíbenější, ale fakt, že na dnešní „hodnotící“ akci přijela Sojka na otočku až od Brna (cca 120 km), dává tušit, že i tahle akce v tradičním složení má přinejmenším svůj půvab.
Na společné setkání jsem se moc těšil a i náš malý Myšák, když jsem jej ráno vezl do školky, hlásil: „Tatínku, večer budeme mít velkou návštěvu. Přijede Roman s Aničkou, Hynýsek ….“
Odpolední účast byla hojná (79% účastníků akce), pochutiny skvělé, nálada výtečná a radost s opětovného shledání fantastická :-)
„Zlatým“ bodem sestkání byla premiéra setříhaného (8 minut) dokumentu z naší skvělé prázdninové akce:
Mimo to jsme probrali vybuzené vzpomínky a za cinkotu skleniček vína i burčáku jsme si prohlédli nesetříhanou, půlhodinovou verzi z letošní 120 kilometrové plavby po Sanu:
Aby mělo naše „hodnotící“ setkání spád, podívali jsme se na retrospektivní sestřihy (téměř) všech „polských“ vod. Ze Wdy sestřih neexistuje, z následující vody taky, ale z Bóbru a Kwisy už ano:
V roce 2015 jsme sjíždeli Wartu:
V loňském roce 2016 to byla Pilica:
A malým překvapením na závěr byl trochu pozapomenutý sestřih naší první společné akce v „základním složení“ z roku 2008, Je z dílny našeho prvorozeného syna, který tehdy jako šestnáctiletý sestříhal naši plavbu na plachetnici Tynés při pobřeží Černé hory (LODNÍ DENÍK je stažení zde >>>)
Pája tehdy ignoroval pro mne stěžejní část plachtění na Tynés a tak jsem pár chybějících záběrů z TYNÉS 2008 použil v inspirativním „pětiminutovém“ videu o potápění:
Nevím s určitostí jak ostatní, ale já se na další polskou řeku v srpnu 2018 už teď těším úplně moc. Troufám si tipnout, že ostatní taky :-)
Pajtášovy fotky z dnešní akce:
