(Dazul) Vánoční vzpomínání byl před let, kdy už jsme z vedení oddílu dávno předali, Irčin nápad. A ujal se. Dnes je to už tradiční akce na kterou se těším jak malý Jarda.
Jsem domluvený s Irčou, že letos nepojedu z práce přímo na hřbitov ke Spídyho hrobu, ale rovnou do DBCB, kde mi ona vysadí Nika a Káju a ona pojede do Valášku na Vsetín jen s Míšou, který tam má dnes vystoupení. Zpátky se i s Míšou staví za náma.
Avizuju v práci, že dnes vyrazím domů dřív, už v 16:00, abych vše v pohodě stíhal, protože na hřbitově je straz v 16:30. V 15:45 mne volá před firmu můj parťák. „My jsme ti chtěli popřát hezké vánoce a šťastný nový rok“ – a podává mi klíče od auta. Éééééé? Na firemním parkovišti stojí nablýskaný Land Rover se zlatou hvězdou na kapotě. Uáááá!!!
Čekal bych leccos, ale na tohle jsem připravený fakt nebyl. I když jsme dohodnutí, že staršího Land Rovera, který vyjede ty naše valašské kopečky i za horšího počasí, v lednu pořídíme, nečekal jsem, že by, zvlášť v tom předvánočním forfu, Milan dokázal tohle logisticky zvládnout. Zmáhám se na slabomyslné „To jste mne fakt dostali. Díky …“
Na parkovišti DBCB se k nám připojuje Dan s Toníčkem, Kikina je na hřbitově. Vedeme děcka do tepla, připravujeme stoly a zatápíme v krbu. Než dorazí ostatní, máme základní přípravu hotovou.
Děcka okupují otevřené podkroví srubu, kde se jim evidentně líbí nejvíc. Navíc nově opravená podlaha už nevrže a nezakopává se o mezery mezi prkny.
Vytahuju v „herně“ skládací koberec a další hračky, aby si Toníček, Kristýnka, Naty, Nik a Kája užili. My dospělí trachtujeme u krbu.
Děcka pobíhají všude po srubu a každý z rodičů občas odběhne zkontrolovat, zda je vše vpořádku. Když vyrážím já na pátrací výpravu po Nikovi, překvapivě jej nacházím na nově darované sedací soupravě (Kikinina maminka), kterak si prohlíží ŠESTÁKA. Na titulní traně je fotka jeho staršího „bráchy“ Zdendáša v propasi Velká peňažnica. To jsem zvědavý, zda se tam dolů podívám i s Nikem :-)
Zítra se konají klasické ODDÍLOVÉ VÁNOCE ŠESTKY, snad proto se nás průběžně schází jen šestnáct, ale o to intenzivnější tohle letošní setkání je. Tahle společnost se mi nikdy nemůže omrzet.
Fanta byl na prvním setkání „vůdcovek“ a tak nás seznamuje se svými rozporuplnými postřehy. Celým večerem se táhne téma „symbolický rámec„. S Raďochem to dost prožíváme, protože si nedokážeme vysvětlit jak jsme vůbec mohli ŠESTKU založit a vést bez znalosti „symbolického rámce“ a přesto už funguje skoro 20 let. Asi se na to budeme muset ještě sejít a vzít si víc vína.
Jsem přesvědčen, že se v tom 100% neorientuje ani Kikina, která jako jediná z přítomných má dokončené vysokoškolské vzdělání pedagogického zaměření. Tváří se sice jako že jo, ale ten výraz se učí na pajdáku už v prvním semestru :-)
Po čtvrt na devět jsou všchny děcka mimo Nika a Káji pryč. Oba prckové jsou už trochu ospalí a tak se loučím. Odvezu je domů a pokud bude Irča zvládat, ještě se vrátím.
Premiérová cesta Land Roverem domů na paseky probíhá bez nejmenšího problému. Ani jednou neproklouzávám a mé obvyklé odstaviště kilometr pod kopcem míjím jako by se nic nedělo. A přitom je pár centimetrů sněhu, pod ním uježděně hladká lesní cesta a nahoře fujavica jak v Mrazíku.
Irči je mizerně a tak se děcka snažím uspat sám. Všechy tři, protože Myšák samozřejmě ještě nespí a bezelstně mi hlásí, že má mokrou postel, protože si tam vylil hrneček s vodou ….
Jakmile se situaci daří konsolidovat, píšu zprávu Raďochovi, Mirisovi a Fantovi, zda ještě v DBCB jsou a zda má smysl se tam vracet. Odpověď nepřichází a tak střídavě uléhám do postele k Nikovi nebo Káji, kteří se střídají v pravidelných intervalech s pobekávajícími chvilkami „já chci maminkůůů“.
Cink – přichází mi odpověď na moje SMS. Ale místo ano či ne, vidím „zvukový soubor“. Že lze poslat formou MMS i zvuk, to samozřejmě vím, ale jen teoreticky. Nikdy jsem neměl potřebu to vyzkoušet. Ztišuju zvuk mobilu, abych neprobudil čerstvě uspaného Nika, Káju, Míšu a klikám na onen „zvukový soubor“:
Irča mi v polospánku souhlasně odpovídá, v mžiku jsem oblečený a kolem 22:00 jsem zpátky u hořícího krbu a zvonivé Raďochovy kytary. Téma „rámcový okruh“ se stále debatuje. Asi jsem o hodně přišel.
Radkova cinkavá kytara hraje jeden oddílový hit za druhým, hlasivky roztažené vínem souzvučí v obdivuhodných vícehlasech, které by nám mohli závidět i Rangers, Spirituál kvintet a CK Vokal. Už dlouho jsem si tak nezazpíval.
Zvývající babská část naší sleziny opouští srub v obavě aby Kikina předčasně neporodila :-) Vozem je po dědině rozváží Kecka.
Kolem půlnoci nás Fanta testuje, jak dlouho ustojíme bosky na sněhu (už fakt nevydržím co dřív) a zkouší i jiné poťouchlosti.
Půlnoční přípitek v podobě sklenic mléka zajišťuje Miris. Dívaje se na nynějšího vůdce ŠESTKY Fantu, prohazuje při tom cosi, že jej měl na družinovkách víc řezat, ale že je se svou prací celkem spokojen.
Pijáky půlnočního mléka, zbývající mužskou část letošního VÁNOČNÍHO VZPOMÍNÁNÍ, rozvážím po pasekách já. A když sjížďám z jedněch pasek, abych mohl vyjet na druhé, ani nedostávám saně, tak zkušeně jedu.