(Dazul) Tradiční hodnotící akce letošní plavby po polské řece Bug proběhla za účasti 83% lodí. Dvě lodě dorazily už před polednem s tím, že před AFTERPARTY vyrazí ještě na hřiby. Jak průvodce po místech, kde rostou se s nimi vydal náš Myšák. Za cca hodinku se vrátil s polovic naplněným košíkem, ale bez osazenstva ostatních dvou lodí.
Na dnešní akci jsem měl v plánu mít vytištěnou publikaci 1000 KM PO POLSKÝCH ŘEKÁCH – S PAPUČAMA, což je jakási pomyslná kronika našich úžasných plaveb z let 2012-2019. Když jsem tuhle extrémně malonákladovou knihu avizoval, netušil jsem její rozsah, kusový náklad ani pořizovací cenu. Vzhledem ke zdržení při ultraamatérské sazbě ŠESTÁKU č. 152 z letošního tábora (48 stran, prakticky se 3x přesázel, …) jsem nestíhal 1000 KM PO POLSKÝCH ŘEKÁCH připravit pro tisk do konce srpna a tak se knihu vytisknout nepodařilo :- (
Až dva dny před AFTERPARTY se mi podařilo „knihu“ dosázet – aktuálně má 246 stran a cca 425 fotografiemi. Když si ji necháme barevně vytisknout a svázat lepenou vazbou (v2) v Polsku, mohla by nás při 10 kusech vyjít cca 260-300 Kč/kus. Zájem o výtisk projevil Roman, Hanýsek, Ještěr, Pad, Šárka, Pajtáš + Dazul (někteří chtějí více výtisků a tak to vychází přesně na 10 ks).
Zatímco hřibaři bloudí v okolních lesích, Šárka s Irčou využily čas a dělaly korektury na černobílých pracovních výtiscích. Ale poctivě přelouskat 246 stran není žádná sranda a tak se jim to dnes nepodařilo. O to víc obdivuji jakéhosi státního zástupce, který údajně nedávno dokázal na své dovolené během víkendu přečíst kolem 20 000 stran nějakého rutinního spisu. Před pár desítkami let jsem se v rámci sebevzdělávání snažil proniknout do tajů rychločtení Davida Grubnera, ale evidentně jsem totální žabař. Stejně tak Irča a Šárka. Ještě se musíme hóóódně učit a trénovat žaludky.
Pajtášovi jsem stihl před začátkem dnešního symposia ukázat sousedovu indiánskou potní chýši ve verzi 21. století – s plechovým barelem uprostřed. A taky dostavěnou garáž, kterou před rokem pomáhal obětavě osobně stavět (spolu s ostatními kamarády).
Když jsme se vrátili z obchůzky, všichni ostatní už seděli u stolu, koštovali burčák a cpali si břicha grilovaným masem. Ale Pajtáš i já jsme už takoví – přidali jsme se. A nebyl to špatný gurmánský zážitek. Mimo maso se pojídalo vše ostatní, co jednotlivé posádky sem na hřeben vynesly
Při počátečním rokování jsme se dohodli na:
- termín příští „polské vody“ je 1.-9.8.2020 – bude-li mít kdokoliv z přítomných i nepřítomných zájemců o účast s tímto termínem problém, obešle do pondělí 30.9.2019 účastníky BUG 2019 mailem a navrhne jiný termín – změna termínu se odhlasuje (1 loď = 1 hlas)
- příští rok pojedeme (odhlasujeme si prostřednictvím mailu začátkem října 2019) – záměrně volíme řeky, kde k vůli nízkému stavu vody nehrozí, že by nešla sjíždět o pár desítek kilometrů níže:
- Wiepr
- Černa Hanča
- Mala panew – veďme ji dál v patrnosti pro případ změny stavu vody oproti letošku
- nebo jinou řeku, kterou do 30.9.2019 někdo se zájemců o plavbu navrhne
Promítli jsme devítiminutový video sestřih z letošní plavby po Bugu, nesestříhanou hodinovou verzi i krátké sestřihy z Bóbru a Kwisy, Warty, Pilice, Sanu i Drwęcy.
Končili jsme před 22:00, kdy jsme mimo jiní stihli okoštovat dvoulitrovku burčáku, cabernetu sauvignon a irsai oliver : -)