(Dazul) Přestože na zvadlo k PŘEDTÁBOROVCE nikdo z dospěláků nereagoval, potkáváme se v pátek večer na tábořišti: Miris, Natka, Uhlík, Pepa, Myšák a já.
Doby, kdy se polovina táborových dnů stavělo a druhá polovina bouralo, jsou nenávratně pryč. Délka táborů se obecně zkracuje, a tak je snaha během jednoho víkendu – PŘEDTÁBOROVKY – na tábořišti připravit pro tábor co nejvíce. Platí přímá úměra – čím víc pracantů na PŘEDTÁBOROVKU vyrazí (a čím lépe se akce připraví), tím více práce se udělá. Bývá zvykem, že na tuhle akci vyráží ti nejlepší z oddílu – pracanti a srdcaři, na kterých oddíl stojí : -)
Protože s Myšákem přijíždíme na oddílové tábořiště už v 16:00 (zbytek má sraz v DBCB v 17:30), začínáme sběrem odpadků (hlavně plechovek od piva), které v „chill roomu“ nezvaní návštěvníci během roku zanechali. A že tam těch plechovek bylo minimálně 50!
Louka je posečená, seno začíná hospodář, který nám sečení zajišťuje, balíkovat. Louka za remízkem, kde obvykle stává tee-pee, už je poseta roztroušenými válci sena, ale ta kde budou stát stany, zatím ne : -(
S Myšákem, než dorazí ostatní, děláme práce, na které máme nástroje. Vysekáváme mačetou vysokou trávu kolem jídelny a nářaďáku, odšroubováváme podsady z pláště za kterým jsou uskladněny podsady a krokve – abychom se dostali ke kolečkám a sudům, ….
Taky pomáháme válet balíky sena dohromady, aby se pak mohly snadněji a rychleji nakládat na vlečku, se kterou je bude po třiceti kusech odvážet na své hospodářství.
Myslel jsem si, že stačí balíky sena naválet do hloučku, ale protože dnes večer má přijít pořádná bouřka, přiváží hospodář na vozíku několik plachet, kterými hodlá seno přikrýt. Ale nejdříve je potřeba jej poskládat na tři patra, aby plachty za přikrytí vystačily.
Zbytek dnešních pracantů přijíždí za šera po osmé hodině. Vytahujeme křoviňáky a sečeme, dokud je aspoň trošku vidět. Bude-li zítra celý den pršet, taky toho nemusíme už moc naséct.
Jestliže jsem si myslel, že jsme s Myšákem před příjezdem ostatních zabezpečili nocležiště dost kvalitně proti dešti a plachta, kterou natáhli Miris a spol. před tím než jsme ulehli, to ještě posichrovala, jsem při prvním nočním dešti ze svého omylu vyveden : -( Už při prvních kapkách občas nějaká zabloudí na můj ksicht, ale po té, co se spouští největší slejvák a stroboskopická bleskosláva, se mění kapky na regulérní drobný pramínek. Přikrývám se stanovým dílcem, přes který voda neproniká a pokouším se usnout. Spánek je to sice přerušovaný, ale po šesté ranní už se cítím dostatečně vyspinkaný.
Snídaně téměř ve spacáku a před osmou, i když pořád ještě prší, pokračuji v nocí přerušeném kosení vysoké trávy podél potoka. Beru to od kuchyně až po nahnuté molo. Budeme jej potřeba opravit a vůkol pokosená tráva práce na něm určitě usnadní.
Od mola mne Pepa posílá vyžínat kolem latrín a okazuje mi i místo, které je potřeba vyčistit, aby se tam mohla vykopat jáma na další latrínu. Při té příležitosti se mi vybavuje, jak jsem nedávno ze střediskového účtu platil jednomu z oddílů pronájem mobilního wc za cca 6 tisíc. Tím, že si ŠESTKA wc nepronajímá, ale od prvního tábora si latríny sama kope, ušetřila jen za pronájem minimálně 150 tisíc + se členové oddílu naučili kopat i stavět : -)
Sobotní ráno taky přijíždí na tábořiště další auto – s ženskou posádkou: Verikem, Leničkou, Bebi, Liškou, Lišákem a Verikovou mamkou Mirkou.
Než si s Myšákem odskakujeme domů (přijíždí k nám vzácná návštěva z Pardubic), stíhám ještě pokosit další plochu mezi kuchyní a potokem, a Myšák se zapojuje do kopání latríny.
Když v 10:00 za drobného deště vyjíždíme, je nutno Myšákovy hroudy bahna, které sebou tahá na nohách (tvrdí, že to jsou jeho tenisky) razantně odlehčit.
Na tábořiště se vracíme druhý den ráno (vyjíždíme z domova v 6:06). To už je počasí diametrálně odlišné od toho včerejšího. Je azurově, velmi teplo a pohodově. Nic nenasvědčuje tomu, že by to dnes snad mohlo být jinak.
Miris, který na sebe už předevčírem vzal dobrovolně funkci organizátora prací, mne vysílá udělat nové nožičky stojanu na lavory, ve kterých se na táboře po jídle umývají ešusy. Vhodné trámky ani desky nemám, a tak si pomáhám kulatinou z listnáčů. Kvituju s povděkem kvalitní oddílové vybavení, kterým ŠESTKA disponuje – od motorové pily, křoviňáku po sadu aku nářadí (vrtačky, bruska, pilka, …). Zvažuji, že k sobě vezmu někoho z mladších ogarů, aby si vyzkoušel vyměřování, řezání a šroubování, ale všichni už mají co dělat, takže pokračuji v příjemném tempu sám. Myšáka si Miris stahuje do party k sobě – dávají se na rozebírání mola a stavění nového, pevnějšího a bezpečnějšího.
Ogaři sundávají kůru z čerstvě pokácených silných olší a dalších náletových dřevin, které se na stavbu mola hodí. Taky kopou drážky na uložení kůlů a vykládají je kameny, čistí dno tůňky dřív, než se na Expedičce postaví hráz a hladina se o půl metru zvedne, zatloukají kůly, … Jediné zranění, kterého si všímám si přivozuje Uhlík, který se nechtěně pohladil kladivem po ukazováčku pravé ruky. Starší biologická sestra Lenička jej odborně ošetřuje, ale zraněného neopouští úsměv. Je to držák : -)
Cérky hrabou a nakládají na vozík trávu a vykartěné křoví kolem táborového kruhu pod tůňkou. Zánovní vozík zapůjčil Denny a auto s tažným Miris půjčil od Fanty – oba by na předtáborovku zřejmě vyrazili taky, ale jsou v Praze na Verčině svatbě.
Oběd připravují Verik a Lenička na ohništi před táborovou jídelnou. Vaří rýži, vidím taky sklenice se zeleninou – asi bude rizoto : -)
Stojan na umyvadla je umístěn ve stínu vrbových větví, a tak se nemusím opékat na přímém slunci. V pátek jsem se byl 3x schladit v tůňce, dneska tomuto pokušení úspěšně odolávám. Zato Myšák je ve vodě skoro vždycky když se podívám jak pokračuje práce na molu : -)
Sundávám ze střechy „chill roomu“ svoji a Myšákovu celtu i naše ponča, kterými jsme kryli bok konstrukce. Slunko sice praží od časného rána, ale kapuce mého ponča je pořád zaplněná dvěma litry napršené vody – vodu vylévám, a dávám vše dobře vysušit na louku. Za týden budeme ponča i celty balit na PUŤÁK, je nezbytné, aby bylo vše dokonale suché.
Za vydatné pomoci lazara Uhlíka, dávám na své místo kovový sud na vodu pro táborovou sprchu a plastovou bečku na vodu do umývárky. Snad to nějací nenechavci nechají na místě. Pro jistotu ale odnáším dřevěný žebří dostatečně daleko.
Práce na molu probíhají ve stejném tempu, jen místo Myšáka a cérek je nyní ve vodě Lišák, který pokračuje v čištění dna Budišovky. Při vanařích a po potní chýši je tůňka exponovaným místem, nikdo nemá zájem, aby si v ní kdokoliv pořezal, podřel či propíchl nohu.
Od vytyčení kruhu pro postavení podsad a stožáru upouštíme, protože do něj zasahuje hromada poskládaných balíků sena a taky proto, že nám hospodař slíbil, že za 10 dnů, než se na tábořiště vrátíme z putování po Orlických horách, louku ještě jednou poseče. Pokud bychom kruh vyměřili a zatloukli kolíky na stavbu stanů, nemohla by se zde tráva séct.
Říčka Budiškovka, která naším tábořištěm protéká, má do dravého vodního toku hodně daleko, ale přesto se meandr u tůňky každým rokem zahryzává víc a víc do louky. Taky je krásně vidět, co znamená „Tichá voda břehy mele.“ : -)
Protože mám stojan na umyvadla zrekonstruovaný, a rekonstrukci dalších stojanů bych dnes nestihl, jdu se přidat k Mirisovi, aby se postup prací trochu urychlil. Miris dělá převážně ve vodě a já mu ze břehu asistuji.
Staré podsady (ano poznávám ty historické kousky, které jsme vyráběli v roce 2001 u nás v garáži, před prvním tábořením ve VVP Libavá) i po těch letech ještě dobře poslouží jako dobrá podlaha mola. Myslím si, že (alespoň mezi oddíly vsetínského střediska) žádný oddíl takto úsporně s materiálem nehospodaří. Základem je dobré uskladnění mezi tábory. Mám ze ŠESTKY radost.
Kruh pro táborový oheň je zasazený na břeh Budišovky, mezi mohutné vrby. Když je plácek posečený, vypadá tenhle flek skoro jako by vypadl z Foglarových knih. Kontroluji stožár opřený o největší z vrb – před pár lety jsem jej řezal a opracovával s Rexem. Stožár bude použitelný i pro letošní tábor. To taky potěší : -)
I když je tůňka ještě bez hráze (ta čeká až na Expedičku), předvádí Myšák jak lze kolem mola plavat po cca 15 metrovém úseku. Až bude hráz opět postavená, bude se dát plavat i 30 metrů : -)
Poslední etapou při stavbě nového mola je připevnění žebříku, po kterém se vylézá z tůňky na molo. Musí být pevný, aby vydržel nápor všech táborníků i případnou velkou vodu, která si dokáže poradit i s ledabyle uchyceným žebříkem. Práce se trochu komplikuje, když Miris zjišťuje, že dno není v těchto místech dostatečně rovné a je nezbytné jednu nohu žebříku prodloužit.
Odřezky z olšových kmenů odnáším ke stromu u potní chýše – určitě se hodí při nažhavování kamenů na ini-tipi. Prohlížím, zda jsme tu někde něco nezapomněli, zálibně se kochám pohledem na nové molo, a jdu Mirisovi alespoň trochu pomoct s nakládáním věci do přívěsného vozíku. Předtáborovka se chýlí ke konci : -)
Z tábořiště odjíždíme (Bebi, Liška, Myšák a já) před pátou, s tím, že pomůžeme v DBCB vyložit vozík. Po čtvrt hodince čekání před srubem se s Mirisem telefonicky domlouváme, že nemá smysl, abychom na ně čekali (právě jsou ve Valmezu) a vyrážíme domů. Akce se vydařila, já z ní mám velmi dobrý pocit a Myšák, pro kterého to byla jeho první předtáborovka, taky. Díky všem za milou společnost : -)
Sestříhaná verze (5:03) videa z PŘEDTÁBOROVKY 2024:
Nesestříhaná verze (9:14) videa z PŘEDTÁBOROVKY 2024: