(Dazul) Že bude stavba nové táborové kuchyně-jídelny-zásobáku-nářaďáku náročná, to jsme tušili. Pro jsme na ni vyčlenili 3 víkendy. Díky počasí a nepředvídaným okolnostem se mimo plán uskutečnil, hlavně díky Mirisovi, i další „pracovní“ víkend v době, kdy jsem byl s rovery na expedici Serra de Tramuntana na Mallorce. Takže tenhle víkend byl čtvrtý, kdy se fakt makalo.
Ač už od prosince bylo v plánu oddílových akcí na zadní straně ŠESTÁKU uvedeno, že akci mám na starosti já, stejně tak to bylo uvedeno na publikovaném zvadlu, ozývali se lidi Mirisovi, což se mně osobně nijak nedotklo, ale jemu to dost vadilo (soudě dle jeho reakcí).
Jak je vidět na krátkých sestříhaných videofilmech z předchozích víkendů (a samozřejmě i tohoto), klíčovou pracovní silou byla účast rodičů, a to nejen těch, kteří se podílí na vedení ŠESTKY či jsou členy OLDSKAUTŮ. Někteří přišli pomoc na oba dny všech čtyřech víkendů, jiní se protáhli jen na jeden den – moc nám to pomohlo.
Patří k dobré tradici, že skautští vůdcové a vůdkyně pracují s „cizími“ dětmi ve svém volném čase, zdarma a mnohdy na úkor vlastní rodiny (i když pro mnohé z nich je oddíl taky jakási rodina, kterou si sami vybrali), což není žádné skuhrání a stěžování si na dobrovolnickou aktivitu, která má smysl a přináší spoustu obtížně přenositelných pozitivních okamžiků. Je to jen pokus o uvedení do souvislostí s tím, že se občas vyskytnou v činnosti vůdců náročné období, jako je třeba „stavba táborové kuchyně“. ŠESTKA akci tohoto typu zažívá ve své 28 leté historii teprve podruhé (stavbu DBCB nepočítám, ta běžela v jiném režimu) – prvně když jsme mýtili a zvelebovali střediskový pozemek v Dinoticách (o který žádný oddíl neměl zájem) a pak na něm stavěli oddílový „srub“. A druhá akce je právě tato – stavba táborové kuchyně-jídelny-zásobáku-nářaďáku, která bude mimo tábor sloužit pro uložení stanových podsad. A tahle „stavba“ je několikanásobně větší než oddílový „srub“. Pro vůdce, který je odpovědný za běžnou oddílovou činnost to znamená další (velké) starosti mimo těch běžných. Ten ve finále řeší jak a z čeho se zaplatí hřebíky, vruty, beton, desky, trámky, fošny, doprava materiálu, jídlo pro brigádníky, … Ještě že aspoň ta práce je zdarma : -) : -)
Fakt je, že společenství ŠESTKY, do kterého zahrnuji mimo registrovaných členů 6.K a 6.OS i neregistrované členy, aktivní rodiče a sympatizanty, má obrovský potenciál, který zvládne i takto náročnou aktivitu. Samozřejmě, že i zde je spousta těch, kteří se jen vezou a trochu méně těch, kteří táhnou káru jménem ŠESTKA společně s ostatními. A právě tohle „pevné“ jádro bylo na víkendech „STAVBA TÁBOROVÉ KUCHYNĚ“ vidět. Potěšitelné bylo, když jsem na této víkendové akci napočítal více než 25 (asi 28) malých i velkých lidí, kteří přijeli na tábořiště ŠESTKY pomoc.
Při pohledu na počet aut, které na tábořišti přes víkend parkovaly, mi naskočila písnička Wabiho Daňka „… ještě bednu vercajku, a teď už můžem jet, my jsme trampi motoroví, náš je celej svět!“ Jen jsem místo slovo „trempi“ (historicky „zdivočelí skauti“) vyměnil za slovo „skauti“ : -)
Miris (bývalý rádce Šneků) a staří členové jeho družiny (někteří také později rádcové Šneků) dorazili na tábořiště už v pátek v podvečer, ti ostatní v sobotu ráno a dopoledne. To už tady tepal čilý ruch a práce jela naplno. Tom s Vadymem vyráběli na zemi podle šablony 19 chybějících krovů, Miris, Denis, Rex začali dělat podlahu z nových fošní, Pípa s Burákem stavěli golema, Natka s Evičkou, Leničkou, Kubou a Pepou zbavovali neosamované desky kůry, já byl vyslán pořídit kůly na 2 krovy, ….
Na kůly jsem do lesa vyrazil s Lišákem. Nakonec jsme udělali dobrý čin – pořídili jsme potřebné kůly z dvou vyvrácených stromů, která by tu jinak (podle těch ostatních) stejně ztrouchnivěly. Dokázali jsme je stáhnout z lesa k polní cestě, ale na přesun kůlů do tábora jsme si pozvali posilu. Na Burákův vozík nám kůly pomohli naložit Rex a Pepa. Aby toho nebylo málo, spolu s kůly jsme se na vozíku nechali k táboru přepravit i my. A znovu mi v hlavě znělo: „… my jsme skauti motoroví, náš je celej svět!“ : -)
Složíme klády na tábořišti a já jdu na hodinku zbavovat kůry neosamované desky – Laďa jich na svém vozíku přivezl 110 kusů. Zjišťuji, že sekerou se to dělá velmi špatně, poříz je na to ideální, ale máme tu jen dva kusy : -(
Plynulost práce narušovala jen Danka, která každou chvíli svolávala dělný lid do postaveného party stanu na svačinu, oběd, svačinu či večeři : -)
Hodinu před polednem lezu s Vadymem na „pozednice“ a ke stávajícím dvou krovům, které jsou už usazené, začínáme vytahovat a usazovat další. Celkem jich ještě chybí 19. To dneska sice nestihneme, ale zítra už by tu mohly být všechny.
Kolem čtvrté (?) odjíždí domů Tom, který přibírá s sebou Vadyma, takže přicházím o parťáka. Střídá jej Pípa, který přechází ze stavby golema na stavbu střechy. Nemusím jej nijak zaučovat, protože ty dva krovy, které tu už stály z minula dělal i on.
Jedeme jak fretky a když večer po 20:30 slézáme, chybí nám dodělat už jen 5 krovů! Mám z naší práce dobrý pocit.
Nedělní ráno mi začíná smolně, při prvním fixování krovu se na utahováku projeví slabá aku baterie a když utahovák nahrazuji silnou aku vrtačkou, vyklouzne bit z torx drážky a zavrtává se mi do levého prsteníčku. Krve jako z prasete, ale jedeme dál, ošetřím to až doděláme zbývající krovy.
Pozoruji shora jak dole ogaři makají na podlaze. Nejsem si úplně jistý, že ji dneska dodělají. Líbí se mi ale, že Fanta nechává Nika, aby mu zavrtával vruty na místech, kde mu ukáže. Nik se cítí užitečný a Fantovi to trošku ulehčuje práci. Škoda, že na práci dole nevzali ogaři víc mlaďochů, kteří se mohli, podobně jako Nik něčemu přiučit a neudělali místo dvou part party tři. Nebo šli přidělávat latě na krovy.
Zkrátím to – jakmile odjede z takovéto akce první člověk, pracovní morálka se začíná hroutit a za chvíli mají potřebu odjíždět další. Tak jsem to za roky z pozice organizátora tisíců akcí vypozoroval. To samozřejmě nijak nepovzbudí organizátory, kteří nakonec mnohdy sami skládají nářadí a uklízejí vypůjčené oddílové vybavení.
Dnes se nás ale u kolně v DBCB sešlo 7, takže i ukládání nářadí do šopy bylo rychlé.
Nevím jak to je možné, ale po tomhle víkendu jsem přijel domů sežehlý víc než za 10 dnů na Mallorce : -)
Veliký dík za pomoc na PŘEDTÁBOROVCE:
- Mirisovi
- Fantovi
- Denisovi
- Rexovi
- Burákovi
- Tomovi
- Vadymovi
- Pípovi
- Dance
- Irči
- Myšákovi
- Nikovi
- Natce
- Uhlíkovi
- Leničce
- Kubovi
- Lišákovi
- Laďovi
- Hanny
- Mikovi
- Pepovi
- Evičce
- Haně F
- Michalovi F.
- Kačce
