(Dazul) Nechci, aby to vyznělo nějak nepatřičně, ale tahle akce nepatřila mezi stěžejní a nebyla ji věnována nějaká zvýšená oddílová energie. Alespoň tak jsem to registroval. Byla to taková rutinní sobota, kterou organizačně za ŠESTKU nesla na svých bedrech Hanny. Však to taky oznámila teprve před cca měsícem : -) Abych ale vše uvedl na pravou míru – „Baťovci“ pořádali akci pro veřejnost – DEN OTEVŘENÝCH LESŮ, a ŠESTKA na závěr „procházky“ zajistila několik aktivit.
Na webu byla tahle akce anoncována: „B.F.P., Lesy a statky Tomáše Bati, spol. s r.o. Vás 18. června 2022 zvou na akci ,,Den otevřených lesů„, kdy si můžete užít příjemnou procházku lesním prostředím s ukázkami lesní techniky a každodenní práce lesníka. Celou trasou Vás provede a ukázky bude komentovat lesník naší společnosti. Trasa je v celém rozsahu bezbariérová. Na závěr je pro Vás nachystáno občerstvení ze zvěřiny a zábavné hry pro děti.“
Za ŠESTKU se na „závěru akce“ podílelo relativně dost lidí z oddílu a tak je vhodné i tuto akci zaznamenat, protože za deset let se na ní může klidně zapomenout, neb bude přebita akcemi náročnějšími – tábor, puťák, vícedenní výpravy, … Je škoda, že většina obdobných akcí nebyla dříve i nyní zaznamenána, protože je faktem, že akce tohoto typu jsou kořením oddílové činnosti – dávají příležitost ukázat co umíme, nabízí možnost se potkat (což u tak velkého oddílu jako je ŠESTKA, není úplně automatické), prakticky si ověříme akceschopnost našeho společenství … „Baťovy lesy“ nám historicky vždy vycházely vstříc a je přirozené, že z naší strany je snaha oplácet stejnou mincí : -)
Mimochodem, víš, že Baťové měli ke skautům dlouhodobě kladný vztah? Např.: „Se skautským hnutím pak spolupracoval Baťa v Anglii natolik, že pro ně vyráběl v šedesátých letech i WayFinders s vestavěným kompasem.“ A taky Tomáš Baťa ml. (*1914 +2008) obdržel „po revoluci“ skautské ocenění. K legendárním patří i „setkání“ ŠESTKY s panem Baťou při výrobě prvních oddílových podsat na pasekách (na cestě která „dycky patřila Hurtíkom“) – v červnu 1998 : -)
Původně jsem měl jen hlídat doma Kubu, ale po té, co Miris provokativně telefonoval, zda se nechci přijet nechat zmalovat, jsem naložil Kubu, Káju a Myšáka (Nika jsme nepřemluvili, byl ponechán doma) a vyrazili jsme za maminkou Irčou na druhé paseky. Pod Mirisovou a Dančinou dřevěnicí už bylo zaparkováno minimálně 20 aut + lesní stroje (vyvážečka, traktory, …). Většinu poutníků tu vyvezl přes Baťovo malý autobus, takže se nemuseli unavovat šlapáním do kopce. A tady už měli připraveny lanové aktivity (mákl si na nich Miris – smekám), tahání klád, malování na dřevěné placky, střelbu ze vzduchovky, malování na ksicht, kofolu, guláš, párky, pivo, …
Hanny si k sobě na tuhle akci přitáhla Mirisa, Danku, Marka Pola, Natálku a Šneky: Jirku, Janka, Žaby: Natku, Světlušky: Lišku, Báru, Vlčata: Míšu i Benjamínky: Irču. Slunko pálilo jako divé a celá akce probíhala v takovém pohodovém a klidném tempu. Podvědomě mi hlavou běžely sekvence Michalkovova filmu „Unaveni sluncem“ : -)
Považuji také za vhodné zaznamenat, že jsem na této akci pochytil praktickou inspiraci – „vystavená“ čtyřkola měla na rámu připevněnou úplně stejnou plastovou bedýnku (dokonce ve stejné černé barvě) jako mám na naší čtyřkolce připevněnou já. A taky v ní vozím motorovou pilu. Ale bedýnka je menší, než motorová pila, a tak pilu vozím našikmo. Jenže tady byla lišta motorové pily prostrčená skrze jedno vylomené žebro bedýnky, takže ležela při jízdě rovně a nehrozilo, že v divočejším terénu vypadne. Zítra jdu ve své bedně na čtyřkolce taky vylomit jedno žebro!
Kuba po obědě nespal a začal být kolem třetí hodiny docela ošterný, tak jsem přibral ještě Myšáka, zamával ostatním a vyrazil zpátky na naše paseky, aby mohl náš nejmenší zalehnout.
Marnost nad marnost a vše je marnost – Kuba neusnul ani po flašce sunaru, hongání a zpívání : -( A tak jsem si alespoň snesl z podkroví paraglide křídlo, vykuchané o záložní padák, zkontroloval, že by mělo po 17:00 ideálně foukat a poprosil telefonicky Irču, bude-li to možné, aby dorazila do 17:00.
S nepatrným zpožděním Irča dorazila a já s Myšákem obratem vyrazil – na svah nad DBCB. Po dvou letech opět zahopkat na místní meze. Irča mi při odjezdu klade na srdce, že „Myšák létat nebude!“. To je přece jasné, doby, kdy jsem si prvorozeného Páju přivázal na záda a letěl s ním ze Snoza, jsou už fakt víc jak čtvrt století za mnou a já mnohem citlivěji vnímám pud sebezáchovy svůj i dotčených.
Myšák má za úkol se pokusit zdokumentovat zkušební let. Vysoká tráva se sice ke startu nedoporučuje, ale přiznám se, že ne vždy jsem se držel všeobecných doporučení. A dneska byl zrovna ten den, kdy jsem svůj zdravý rozum upřednostnil před všeobecným doporučením.
Jen po dvou či třech nezdařených startech (nechtělo se mi scházet na start níže pod hřeben) jsem se odlepil až na „křížáka“. Záložák (ještě pořád není předpisově sbalený) netřeba při letu do cca 40 metrů nad terénem (má smysl jej v případě problému vyhazovat v minimální výšce 50 m – dřív se nestačí rozvinout). A tak si hlídám, abych při tradičním „rodeu“ nenaskočil na podvečerní termiku.
Vše proběhlo v pohodě, jen druhý zvažovaný let jsem nezkoušel, protože Myšák měl fakt žízeň a to byl ten pravý čas k návratu domů. Padákový kluzák jsem tedy uložil do auta nesbalený, a vzorově jej poskládal až doma, na posečené louce před naším barákem.
Pak ještě dvě hodiny sečení křoviňákem, abych dočistil místa, kde se nedá sekačkou dostat, a šel jsem příjemně „unaven sluncem“ vytvořit tento kronikový záznam : -)