18.5.2024 – Další našlapaný den : -)

(Dazul) V případě kateřinické ŠESTKY se občas stírají rozdíly mezi skautským střediskem (samostatný právní subjekt s IČO) a normálním skautským oddílem (bez právní subjektivity) – ale léty ověřený „syndrom Svatoplukových prutů“ nás utvrzuje, že společně toho umíme zvládnout mnohem více. Dnešek je toho čirou ukázkou : -)

Díky Hanny naše ŠESTKA už několikrát spolupracovala s „B.F.P., Lesy a statky Tomáše Bati, spol. s r.o.“, která hospodaří na cca 3000 ha lesů kolem nás. Dle mého zcela subjektivního soudu, hospodaří dobře, už jen proto, že v menším celku (ve srovnání se státem, potažmo LČR, který obhospodařuje cca 55% lesů v naší republice) se vždy lépe počítá a obtížně se „schovávají“ rozličné „šméčka“ jako za „legendárního“ ministra zemědělství Palase („oranžová“ ČSSD) – pro pamětníky cituji jednoho z obchodníků: „vyberte si KTERÝKOLIV pozemek v majetku LČR a já jej směním“.

Už jen díky tomu, že jsme se loni na téhle akci neplánovaně potkali po letech s Judy (která jinak bydlí u Vyškova), a skvělé atmosféře tehdejší akce, zařadil jsem tuto akci do aktivit, která bych rád stíhal. Jenže – protože se ŠESTKA opět vrací k celoročnímu plánování, stalo se, že se letošní DEN OTEVŘENÝCH LESŮ (který ovšem neplánují „baťovci“, ale „Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR“) sešel s DĚTSKÝM DNEM, který ŠESTKA (společně s obcí Kateřinice, MAS, …) organizovala v areálu Dětského bezbariérového centra Březiny … Patálie! Mnohé patálie ale mají svá řešení. Například takové, že proběhnu obě akce ve stejný den, ale každá v jiný čas, aby mohli potenciální zájemci stíhat obě. Tohle je zprostředkovaná „light“ verze času, který bylo potřeba věnovat na to, aby bylo možno s finálním termínem DĚTSKÉHO DNE dále pracovat.

Protože mne po loňském ročníku DNU OTEVŘENÝCH LESŮ oslovil ředitel „B.F.P., Lesy a statky Tomáše Bati, spol. s r.o.“ Ing. Jakub Zapletal s tím, abych letos zkusil pro ně akci „natočit“, rozdělujeme se jako rodina ráno na tři skupiny: Irča jde se svým cca třicetičlenným týmem doladit DĚTSKÝ DEN, který začne ve 13:00, já vezu Kubu, Nika a Káju k babičce a pak s Myšákem jedeme na Lazy. Myšák dnes bude operátor dronu : -) S radostí Laďovi, který dostal od ředitele pokyn aby mi byl na akci „k ruce“, oznamuji, že je malý Kuba u babičky a nebude jej muset hlídat, když bude stroj ve vzduchu : -)

Závory na lesní cestě jsou otevřené a tak šetříme čas na dopravě k místu konání téhle pohodové (z pozice návštěvníka) akce. Taky směrovky k místu konání jsou na rozcestí vzorově umístěny.

Na cestě, od Mirisa na Lazy, před námi běží dva zajíci. Než stačíme vytáhnout mobil, jeden to vzdává a odbíhá si odpočinout mimo lesní asfaltku. Ten druhý je ale hodně vytrvalý, a běží před naším autem dalších 200 metrů, až za křížek Zdeňka Kutějového.

Náš vůz Škoda Yeti, ve stylové lesácké barvě, parkujeme na stejné louce jako loni. Centrum DNE OTEVŘENÝCH LESŮ je ale o půl kilometru dál, za rozcestím Kuželek – když jedu do práce na kole, tady odbočuju na Píškovů.

Připravené aktivity pro děti mají baťovci roztažené na cca 200 metrech, takže jsou účastníci rovnoměrně „roztroušeni“ a navzájem se neruší. Využíváme toho, že jsme tu před zahájením akce a Myšák vypouští dron, aby pořídil první „univerzální“ záběry krajiny z výšky 30 metrů. Výš je už velký vítr, a tak bude muset stačit video i z téhle výšky.

Procházíme si jednotlivá stanoviště, abychom věděli, co bychom měli zaznamenat a co by si mohl Myšák vyzkoušet, až budeme mít „splněno“. Od Ladi vyzvídám, že „Lesy Baťa“ hospodaří na cca 3000 ha, což je 3000x větší plocha „lesa“, než máme my. Ale protože za ty roky už vím, co obnáší starosti na hektaru lesního pozemku, tak nějak tuším, že když ty mé starosti znásobím třítisíckrát, že to fakt není žádná sranda : -)

Líbí se mi, že je tahle akce připravená vyváženě – jak pro děti, tak i pro dospělé. Třeba já jsem se obohatil o informaci, že dneska už se používají i akumulátorové motorové pily. Vím, že jsem 100 let za opicama, ale až dneska mám možnost si ošahat motorovou pilu STIHL napájenou z dobíjecí baterie. Moje HUSQUARNA na benzin mi spolehlivě slouží už osmnáctým rokem, ale až jednou doslouží, třeba pořídím něco takového. Jen zatím nevím, kde budu v lese dobíjet tu baterku – zatím mi stačilo dolít olej a benzin z kanystru, aby pila mohla fungovat celý den : -)

Nechci zde vypisovat všechny stanoviště, které měli organizátoři pro návštěvníky připravené, protože jich bylo fakt hodně a připouštím, že jsem ani nemusel všechny navštívit. Protože mimo vnímání nových informací a zážitků je dnešní den přímo předurčen, abych se zde potkal s dávnými známými a přáteli, se kterými se nevidím i několik let. To, že se potkáváme právě na DNU OTEVŘENÝCH LESŮ je známka, že nás něco stále spojuje : -) Třeba z lidí, kteří prošli kateřinickou ŠESTKOU, jsem se tu dnes potkal s Judy, jejími dvěma ogarama a mamkou Věrou, s Tomem, Evou a jejich Janíčkem, Martinem + Gabčou a jejich bábetkem, a taky Šárkou – mamkou od Fialky. Leničku a Natku, které byly na kreativním stanovišti, Hanny, Míšu a Laďu nepočítám. Andrejka se taky před lety oddílem protáhla : -)

Procházka s průvodcem byla taky skvělá. Vyvážečka, traktor, kůň nejsou pro nás z pasek až tak vzácné, ale ten vehykl, který dělá záhon a zároveň se z něj sadí duby, vidím prvně. Zřejmě to není mašina konstruovaná do valašských kopců, ale i tak to je obohacující zážitek.

A taky ten „harvester“, který umí uchopit vzrostlý smrk, uříznout jej, odvětvit, nakrátit, uložit kládu k ostatním, a odřezané větve přemístit na obrovskou hromadu. To, co jsem dělal při kůrovcové kalamitě v našem lese půl dne, tahle mašina zvládne během pár minut. Zatím jsem to viděl jenom v televizi, dneska ale prvně na vlastní oči.

Když se vracíme z procházky a máme natočeno asi vše, co jsme potřebovali, Myšák si jde na vymodlený párek s kofolou a pak poctivě obíhá všechny stanoviště – od střelby lukem po poznávání dřevin. Jak dojídám opravdu vynikající srnčí guláš, a dopíjím půl litra kofoly i já, přichází Míša hrdě se zaslouženou taškou s logem „baťových lesů“ naplněných potřebnostma – což je důkaz, že poctivě absolvoval vše připravené. Je evidentně spokojený. Takže já jsem spokojený taky : -)

Ve 12:50 se začínáme přesouvat do Březin, kde by měl za 10 minut začít DĚTSKÝ DEN, který ŠESTKA, spolu s ostatními organizuje. Kája, Nik a Kuba už jsou připravení před babiččiným domem, takže je jen rychle nakládáme a pár minut po 13:00 parkujeme za závorou „na baťovém“ u Dětského bezbariérového centra Březiny.

Tady už je vše připraveno a areál DBCB se začíná velmi pomalu zaplňovat příchozími. Byl jsem příjemně překvapen, když jsem leták o dnešním DĚTSKÉM DNU akci našel nalepený na dveřích vsetínské školky „Turkmenská“, kde jsem ráno vezl našeho Kubu. Dala jej tam se svolením Irča – a ne zbytečně, protože mezi účastníky vidím i starší Kubovu spolužačku. Taky pár klientů Auxilia, které iniciovalo před cca 20 lety vznik PARAWESTERNIÁDY – akce s obdobným zaměřením jako je ta dnešní, a se stejnou organizační náročností jako je DĚTSKÝ DEN.

Jako velmi pozitivní hodnotím, že vjezd na vydlážděné parkoviště je uzavřen páskou – míst vyhrazených k parkování je dost (zvláště za otevřenou závorou u lesa). A parkoviště před srubem je volné pro zastavení a vysazení méně mobilních návštěvníků, či případnou krizovou situaci.

Stejně jako ráno v lesích za Lazama, vytahuje Myšák dron a pořizuje pár záběrů areálu z ptačí perspektivy. Pak dáváme stroj i ovladač dobít, abychom mohli za cca hodinku opět natáčet.

Protože Irča, jako hlavní organizátorka DĚTSKÉHO DNE je pořád v akci, dohodli jsme se, že malého Kubu dnes hlídám já. Myšák, Kája a Nik dozor nepotřebují a tak je až do večera nárazově potkávám na aktivitách, které zrovna zkouší. Já procházím aktivity, které Kuba chce. Dle předpokladu si vyhlédne trampolínu a lodě. Než stačíme obojí 5x zopáknout, je pomalu konec akce : -)

Konečně si dnes užívám nerušené chvilky na lodi spolu s vnukem Honzíkem a synem Kubou – dělí je od sebe 1 den, jsou každý jiný, ještě před rokem či dvěma si spolu moc nezahráli, ale dnes se snaží pádlovat jak jen to jde, a působí dojmem „sehrané“ dvojky. Mám pocit, že kdybych s nimi jezdil hodinu v kuse, bude jim to málo : -)

Celkově na mne tahle akce působí jakousi až rodinnou atmosférou. Pohoda, klid, úsměvy, radost z toho, že se můžeme potkat.

Soudě podle toho, co vidím, je asi největší zájem o skákání na trampolíně v úvazku (atrakce za cca 9 tis.), paintball (v naší režii), střelbu ze vzduchovek (zajišťuje „sportovní střelba“), lodě (dvě pálavy a jednu baraku zajišťuje Pepa + dalších 6 lidí z oddílu). Ale plno je i u dalších stánků a stanovišť: barev přírody, fotokoutku, hasičů, kreativním koutku, lasování, malování na obličej, poslepu, staříčkem na vlastní kůži i vlněném tvoření.

Je milé vidět, že se tu je relativně dost lidí, kteří byli dopoledne na DNI OTEVŘENÝCH LESŮ na Lazech, a přijeli se podívat lidi z Valmezu či Vsetína, a v případě Máji i Káji s dětma dokonce až od Brna. Vlastně i Judy dorazila od Vyškova, Pípa z Jablůnky, Fialka z Lazů… : -) Radost, radost a radost!

Zlatým bodem DĚTSKÉHO DNE je „překvapení“, kdy z nebe prší bonbóny – letadlo, které několikrát přelétává nad naším areálem je shazuje. Každý bonbon je pro tento účel opatřen krepovým fáborkem, který jednak mírně brzdí pád bonbonu, a taky je lépe vidět, kde dopadá : -) Irča si sice přeje, abych natočil padající sladkosti, ale nejsem ukrajinský operátor dronu. Nicméně jsem miláček Boží a daří se mi to – ve videu z DĚTSKÉHO DNE to zanikne, a tak tady přikládám několika vteřinovou sekvenci, aby si toho někdo všimnul : -) :

U čepování limonády a piva dnes mají svoji premiéru vratné plastové kelímky s logem obce Kateřinice – vypadají moc hezky. A protože je zálohují 50 Kč, asi se žádný neztratil : -)

Večer se s Irčou dělíme o dojmy z téhle akce a utvrzuji se, že můj odhad cca 30 organizátorů, kteří byli na zajištění téhle akce zapotřebí, byl správný. Úžasné bylo, že se na dobrovolné bázi angažovala většina kateřinických spolků, že jen 2 aktivity se platily, jinak všichni věnovali svůj čas a energii zdarma – což je skvělé. Protože mne samozřejmě taky zajímají i ty věci kolem, které nejsou vidět, vím, že tahle akce byla dotována cca 20 tisíci (mimo energii a čas, který každý z organizátorů věnoval grátis) – což u akcí takového rozsahu a typu jinak nejde (není reálné vybírat 300 Kč od každého účastníka).

Všude žijí lidi – tedy i my. Každý z nich je jedinečným, neopakovatelým, unikátním jedincem, ve všech svých polohách a kombinacích dobra i zla. Samozřejmě i v poměru toho, jak se snaží navenek ventilovat své klady i zápory, a vědomě vytvářet svůj obraz, balancující mezi umírněcem a extremistou. Čím jsme starší, tím lépe dokážeme, na základě svých vlastních zkušeností, odhalit pózu přirozenou i vykalkulovanou. Každý z nás hospodaří s časem, který mu byl dán, podle svého. Někdo jej „investuje“ do své rodiny, jiný do kariéry a hmotného zajištění, další by se nezištně rozdal. Netroufám si tvrdit, že vím, která „investice“ je ta nejsprávnější. Kdo jsem já, abych vynášel takové soudy? Přiznám se ale, že mi není blízký žádný extrém takovéto „investice“ vyměřeného času. Podvědomě zřejmě inklinuji k diverzifikaci – tedy jakémusi rozložení rizik : -) Proč to píšu? Vždycky, když mi někdo při komentování mého návrhu řešení (v tomto případě ve skautské bublině) řekne: „No jo, ale vy jste z Kateřinic!“ (= to co jde u vás, u nás nefunguje), mlčím. Každý „investuje“ svůj vyměřený čas tak, jak chce on, a sám taky po letech sklízí plody. Určitě bych mohl „investovat“ lépe a mé „výnosy“ by mohly být vyšší, ale už jsem za druhou půli svého bytí, a když bilancuji, jsem spokojen. Koneckonců i jakýsi poutník z Tarsu říká: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval“ : -)

V neděli opět prší a Miris telefonuje Irči s dotazem, jak dokázala na sobotu zařídit tak úžasné počasí, když bylo mizerně před i po ní. Ta se s ním dělí o tajemství – na akce, které plánovaly pro Benjamínky, údajně nikdy neměly špatné počasí. A v rok dopředu naplánovaném termínu DĚTSKÉHO DNE, se měla původně konat výprava Benjamínků : -)