(Dazul) Na plachtění se mi líbí, že pro to, abych se s lodí dostal přesně tam kam chci, musím zpravidla plachtit jiným směrem – pokud mám dost trpělivosti (a nic jiného nezbývá), dokřižuju nakonec k cíli. Fakt je, že to co se líbí mě, nemusí se líbiti jiným. A tak se ani moc nedivím, že si na moji „výzvu“, že hledám parťáka na poslední plachtění a odvoz střediskového vauriena ze Slezské Harty, ozývá v podstatě jen Pajtáš. A ten je skoro stejný pako jako já, takže jsem jásám a těším se na příjemnou akci.
Pajtáš několikrát opakuje Romanova slova, o tom, že na placetnici je nejhorší, že nemá brzdu. Přesto, když mne střídá u komidla a hlavní plachty, jede jako by měl za sebou letošních šest dnů plachtění, tak jak jsem je absolvoval v těchto cca dvou týdnech já. Dokud fouká – a dnes fouká slušně – napadá mne, zda nemá Pajtáš jen obyčejné štěstí, ale na večer, když odbočíme do zátoky u Rázova, foukat přestává. A …..? Pajtáš nemá žádné štěstí. On to jen nezapomněl. Jede úplně skvěle. Chytá sebemenší zbloudilý vánek, jede si klidně na motýla a neustále udržuje vauriena v pohybu. Dneska mám skvělého parťáka. Má na přídi napasovaný svůj lodní pytel vedle mého a je připraven plout kam nás vítr zanese a tam přenocovat.
Je to prostě úžasný víkend – plachtíme, stavíme provizorně stan v děsném větru, prozkoumáváme tufitový lom, procházíme se po asfatlové cestě, která se z vody vynořuje aby se do ní po dvěstě metrech zase zanořila, nocujeme pár metrů od zakotvené plachetnice, ….
A ještě důležitá „maličkost“! Děkuji za sebe i Pajtáša Hejkalovi ze skautského střediska (přístavu) vodních skautů Tamatea z Vrbátek za pomoc z naložením vauriena na přívěsný vozík – bez něj bychom to nezvládli. Je milé a povzbuzující, že stále platí ono staré pořekadlo „skaut všude bratry má„.
(Pajtáš) K výše popsané části mého života ve dnech 18. a 19. 7. 2015, které jsem prožil s Dazulem, se musím především ohradit proti pasážím, že jsem pako, když jedu s Dazulem plachtit. No, přece nejsem pako (to za prvé)!
Život je krásný i v tom, že jak jde kolem nás a události, které nás potkávají, můžeme každý vidět jinak – a po svém.
Byl to týden jako každý jiný, až tedy na to, že dny šíleně ubíhaly, a když se týden při středě lámal, s hrůzou jsem zjistil, že ještě nemám splněný ani jeden dobrý skutek. A protože v tom denním stereotypu – do práce z práce, najíst, spát, vstávat … nebyla ani ta nejmenší perspektiva změny, při které bych mohl kamarádovi podat sklenici vody (či jiného nápoje), svázat mu tkaničky u bot či zašít zip u spacáku před pískáním ranního budíčku, natřít záda opalovacím krémem nebo pastou na zuby, nezbylo mi nic jiného, než abych rezignoval a přijal Dazulovu nabídku a jel s ním vyprostit plachetničku ze spárů Slezské Harty (to za druhé).
První dvě hodiny po nalodění a vyplutí byly naprosto hektické. Loď byla strašně malá a všude, kam ses podíval nebo vrtnul, zoufale chyběl prostor. Všude byly nějaké ruce, nohy, otěže, ráhna a kladky a pina, ta měla nejméně pět metrů a byla absolutně všude. Na palubě i v podpalubí vládl chaos, jak mezi posádkou, tak mezi krysami, které jinak – jak je známo – opouští loď jako první, ale tentokrát to z výše uvedených důvodů – jaksi nestihly. I zželelo se mi těch ubohých tvorů a tvrdě a nekompromisně jsem na žádost zbytku posádky převzal kapitanát a postavil se za kormidlo. Vše jsem ještě jistil tím, že Dazul šel přes palubu ( za třetí).
Co se týká chvály, na počínání daného kapitána v následujících téměř dvou dnech – byl bych velmi opatrný! Při bližším pohledu, můžeme zjistit, že již téměř nemá vlasů, jak je mu za jeho pojetí yachtingu, umývána hlava! Daný nezodpovědný chvalitel je buď naprostým nováčkem mezi jachtaři, nebo je oním Jackem, ze známé písně „Když se malý Jack narodil…“, která mimo jiné pojednává o tom, že je dotyčný pořád v rauši. Ať je to tak nebo tak, je třeba říci, že se tomu kapitánovi nejvíce dařilo, když s plachtami „ na motýla“, za úplného bezvětří „plul“ – neznámo kam (to za čtvrté).
(to za páté)
Chtěl bych touto cestou poděkovat neznámým kamarádům a známým, jejichž lenost či zaneprázdnění mi dovolily strávit nádherný víkend na Slezské Hartě. Diplom dostanete až příště (to za šesté). :-)
Nesestříhané video z této pohodové víkendové akce:
Ahoj kluci.
Tímto do celého světa prohlašuji, že moje pomoc s lodí je zanedbatelnou maličkostí proti radosti, kterou mi Dazul a Pajtáš udělali.
Libor Vykopal – Hejkal