(Dazul) Že valašskomeziříčtí skauti slaví letos 100. od založení prvního skautského oddílu samozřejmě vím – především proto, že vsetínské středisko Junáka bude oslavovat 100 let příští rok (a ti zasvěcenější ví, že skauting se šířil z Prahy po kolejích a protože Valmez je Praze blíž, holt tam dorazil dřív než na Vsetín). Že si slavnostní vernisáž nenechám ujít bylo jasné, pracuju přece už čtvrt století ve Valašském Meziříčí a mám to tudíž přímo pod nosem.
Výstava je kousek od náměstí, v přízemí zámku. Už na první pohled je vidět, že si s ní valmezští sourozenci dali fakt hodně práce. Pamatuju výstavu, kterou jsme dělali k 75. letům skautingu na Vsetíně a musím říct, že Valmezští ji mají přece jen lepší (mimo sborníku, který se nám tehdy podařilo vydat). Myslím, že za vsetínské středisko jim už nyní můžu poděkovat za inspiraci a motivaci abychom se zdarma poučili na jejich chybičkách – rádi se pokusíme jejich vloženou energii využít za rok :- )
Živá muzika k dobré vernisáži patří „jako k velbloudovi hrb“ (řekli by klasikové Š+G). Garderóba muzikantů se sice vymyká ústroji, kterou bych na vernisáži od filharmoniků očekával, produkovaný repertoár se také trochu vymyká obsazení klasické cimbálovky, ale už počáteční zážitek ze sóla, který klarinetista vystřihl v Ryvolově Jarním kurýru dává tušit, že tohle rozhodně nebude promarněný čas. První plusové body! To mi nemusí nikdo ani říkat, že muzikanti jsou hodně mázlí skautingem a trampingem. Vokály trošku zanikají v hovoru promenádujících se návštěvníků, ale nijak si nezadají s poctivou instrumentací. Kdyby tohle ogaři natočili pořádně ve studiu a vydali na CD, tak si je Čechomor i Ciment budou zvát jako předkapelu.
Panelů je několik desítek, profesionálně zpracovaných v jednotném designu – je mi jasné, že si je ani nestačím důkladně přečíst. Prolétávám aspoň rychločtením a ukládám do paměti nové informace. Že byl skvělý herec Radek Brzobohatý (nezapomenutelný vypravěč z televizního seriálu Záhada hlavolamu) ve Valmezu skautem a členem ŠESTKY samozřejmě vím. Ale že byl Valmezák a skaut i jeho kolega František Hanus (a dokonce před válkou zde vedl i 1. oddíl), to jsem fakt netušil. A díky jeho budovatelským filmovým rolím jsem si jej mylně zařadil úplně jinam.
Potkávám známe skauty od Horního Lidče po Ostravu, seznamuju se krátce s náčelníkem oldskautů, skautským archivářem Moravskoslezského kraje, potřesu levicí s otcem mého kolegy ze zaměstnání o kterém jsem jen tušil, že skautoval ze Valmezu, … Taková koncentrace skvělých lidí je opravdu velmi příjemný zážitek.
Málem bych zapomněl – po srdečném vstupu valmezské paní místostarostky při zahájení vernisáže, dostává slovo za vsetíňáky i Pajtáš. Ten nezapomíná zdůraznit, že na Vsetín dorazil skauting z Valmezu, potvrzuje to citací dobových dokumentů, upozorňuje na pasáž o polní lopatce, kterou tehdy Valmezští skauti věnovali Vsetínským a oficiálně předává náš dar – mašlí ovázanou dvacetikarátovou zlatou polní lopatku. Naštěstí se nesnaží přítomné utvrdit, že je to tatáž lopatka jako v roce 1920, ale za to prozrazuje nám známý fakt, že se jedná o skutečnou kouzelnou polní lopatku, která splní každému, kdo ji správně drží, jakékoliv přání – ovšem pouze tehdy jestliže přitom nemyslí na tančícího velkého bílého medvěda! My ze vsetínského střediska víme, že to funguje, vždyť jsme díky této legendární polní lopatce (a vymazání velkého bílého tančícího medvěda z našeho podvědomí) dokázali zdarma získat do našeho vlastnictví od vsetínského zastupitelstva Skautský dům se zahradou a od kateřinického zastupitelstva pozemek na kterém stojí (i díky vsetínskému zastupitelstvu) Detské bezbariérové centrum Březiny. Moc přejeme valmezským bratřím a sestrám, aby se díky naší zlaté polní lopatce (a prozíravým členům zastupitelstva Valašského Meziříčí) dopracovali po třiceti letech svobody konečně k vlastní klubovně – investici, která se Valmezu několikanásobně vrátí.
Odcházím z vernisáže se skvělou náladou a nadějí, že se s Valmezáky budeme potkávat častěji : -)