(Dazul) Práce na stavbě táborové KUCHYŇO-ZÁSOBÁKU-NÁŘAĎÁKU-JÍDELNY započala minulý měsíc, nezbývá než ji dokončit.
Tenhle víkend je diametrálně jiný než minulé „stavění“ – počtem lidí, kteří přišli pomoc i mizerným počasím.
Přestože má Burák naloženy trámy už ze včerejška, je v 7:30 u kolně v DBCB a nakládá se svým bráchou Danem a za pomocí Pepy, Nika a mne, desky a trámky. Na tábořišti nám poslouží víc než v DBCB.
Zjišťujeme, že to těch nejníže uložených (bez přeložek) se už pustili brouci a jsou vhodné tak akorát ke spálení : -( Ležely tu už několik let, dobře nám tak, že jsme je nedokázali dobře (s přeložkami) uložit nebo využít.
Nejsme schopni naložit úplně vše, protože vozík už je docela dobře zatížený. Necháváme vytahané desky před kolňou s tím, že je Burák s Radkem, kteří pojedou z tábořiště zpátky do Kateřinic ještě pro neosamované desky, naloží. Pro jistotu na ně upozorňuju Jaxu, která je před DBCB a vyvěšuje nějakou vývěsku či informace k velké střediskové hře BOJ O TERITORIA, která se zde bude konat. Chci předejít nedorozumění, aby se v prostoru dočasně vyházených desek někomu něco stalo.
Na tábořiště přijíždíme postupně, všichni jsme vyrazili po vlastní ose. My co jsme už tady, vyskládáváme lešení, které Raďoch půjčil od svého tchána, pytle s betonovou směsí, ztracené bednění na posílení patek, …
Pepa si bere na starosti lidi, kteří s ním jsou sázet poslední řadu bříz (které musí nejdřív někde šetrně vykopat – je to plevelný strom) a dokončit dřevěnou ohrádku kolem více než 300 vysazených smrků z minula (aby nebyly omylem posečeny).
Nemýlím-li se, počítám je tu celkem 10 aut – zpravidla naložených nářadím, materiálem, bagáží a 2,5 člověkem. Skoro jako na srazu „motorových skautů“ :- ) Nicméně to je logisticky i ekonomicky nejvýhodnější varianta, započítám-li i čas potřebný na obstarávání cesty vlakem, obvyklé zpoždění vlaků, výluku a cestu z nádraží na tábořiště pěšky + přepravu trámů a desek z nádraží.
Začínáme zpevňováním patek. Dle mne by ty z minula stačily, ale byl jsem verbálně přehlasován a oddílová pokladna bude lehčí o další tisíce. Nezdá se to, ale tisícikoruny za materiál se neustále vrství, i když leckdo z dospěláků pomohl zůstatky z vlastního, benzinem, nářadím, … : -( Naši práci jsme si zvykli taky nepočítat.
Usazení a betonování ztraceného bednění kolem měsíc starých patek trvá několikanásobně déle, než jsem čekal, i když ve finále je nezakopáváme, abychom vyrovnali výšku, ale řežeme na potřebnou míru diamantovým kotoučem. Zkušenosti ze stavby našich rodinných domů se nám hodí i při takové „drobnosti“ jako je zkracování ztraceného bednění : -)
Zatímco jsou práce v plném proudu, vyjíždí Burák se svým těžkotonážním přívěsným vozíkem (na přepravu aut), posílený Raďochem, pro neosamované desky na pilu do Kateřinic. Jen jízda tam a zpět jim zabere 3 hodiny a nějaký čas bude potřeba i na ruční naložení cca 300 dvoumetrových desek. Budeme jimi zaklápět střechu kuchyně.
Betonování patek pokračuje, ale když jsou ty krajní hotové, začíná Miris řezat první cca pětimetrový trám 14×14 na správnou délku, vysekávat osazení a vrtat díry pro nasazení na zabetonovanou šroubovici.Tedy přesněji napsáno – na roxor vyčnívající z betonu Fanta navařil kus šroubovice, aby se mohl rošt z trámů k patkám přišroubovat.
Stejně jako minule má jídlo na starosti Horka. Upustili jsme od grilování stejků a zvolili levnější, ale chutnou krmi. Jediný menší zádrhel je, že Horka přijíždí na tábořiště až po poledni (nákupy zabraly víc času, než zřejmě plánovala) a pak teprve začíná vařit, takže všem pořádně vyhládlo. Ale jídlo dobré!
Mezitím několikrát prší, naštěstí ne moc dlouho. Ale přesto děláme stříšku z plachty přes dodávku, se kterou přijel Raďoch a Šneci pak celtu vypínají tak, aby po bocích auta vznikl krytý prostor ve kterém může Horka vařit a pod který můžeme za deště ukládat aku nářadí.
Parta betonářů – Pípa s Liborem – avizuje, že pochybí beton. Volám proto Radkovi, aby cestou přes Valmez nakoupili v UniHobby dalších 12 pytlů, které by měly vystačit na dobetonování zpevnění všech patek.
Jakmile má Miris a spol. usazený první trám na patách, můžeme začít dělat na stojkách – sloupech – které jsme připravovali v prosinci a Obec Hošťálková nám je za příznivou cenu prodala. Touto kulatinou nahrazujeme řezané trámky, jejich cena by byla mnohonásobně vyšší.
Protože jsme kuláče v lese krátili na několik rozměrů – zprvu poctivě měřených metrem, později už od oka – je potřeba kůly zbavené kůry roztřídit na hromádky podle jejich délek. Musím spočítat, zda máme stojen dostatečný počet – minimálně 27, i když jsme řezali cca 10% počtu navíc.
Po úmorném roztřiďování (některé kůly, zvláště ty které byly odkůřené až dnes, jsou dvojchlapové) mne čeká první překvapení – stojek chybí. Pominuli že jsme jich v lese nařezali minimálně 30, tak do počtu 27 nám chybí 8 kusů : -( Napadají mne 2 varianty – buďto nám nějaké kůly pořezali návštěvníci DBCB nebo nám od nich někdo pomohl během měsíce, co byly uloženy tady na tábořišti. Nevím, která varianta je lepší : -(
Budeme muset použít některou z delších tyčí, protože ty stojky jsou nejkratší – řezali jsme je cca 2,7m , i když budeme potřebovat rozměr 2,3-2,5m.
Betonáři hlásí, že pochybí beton a tak vyrážím v 17:30 do Valmezu, kde v tuto dobu betonovou směs můžu koupit, abych v tamním UniHobby pořídil dalších 6 pytlů, které by už fakt měly stačit na dobetonování patek.
Míjím se s Irčou, která byla a ostatními pomáhat na akci DEN OTEVŘENÝCH LESŮ u Bati. Jede se podívat, jak je stavba kuchyně osazená do terénu a říct, kde se bude stavět golem. Myšák prý zůstává doma (na DNU LESŮ prý při natáčení dronem promrzl), ale Káju a Kubu veze se sebou.
Když se v cca 19:30 vracím, jemně mrholí ale přesvědčuju Pípu, aby chybějící patky dobetonovali ještě dnes, než bude tma, a ráno byl beton tvrdý.
Taky hledám mé víčko od ešusu, které jsem zapomněl na střeše auta a když jsem vyjel pro beton do Valmezu, muselo při rozjedu sklouznout do trávy. Ale oni jej, kamarádi nejmilejší, už našli – hezky lisované. Prý jsem si jej přejel autem sám : -(
A hledám taky Nikoho mobil, který prý nechal někde na hromadě desek před tím, než jej Irča stáhla domů, protože měl úplně mokré boty a chodil po louce bosky.
Přes lešení, které jsme dnes k jeho účelu nepoužili, je už přehozená plachta, aby se pod ní mohlo pracovat i za deště. Teď navečer se na lešení provádí malá sedací úprava – místo podlážek se dávají fošny a v mezeře která vzniká se rozdělává oheň.
Vytahujeme kytary a do cca půlnoci sedíme a povídáme. Už dlouho jsem si tak příjemně nezahrál a nezazpíval :- )
Na místě pro slavnostní oheň, u tůňky, si už po setmění rozdělávají svůj vlastní ohník Šneci. Když se tam jdu před půlnocí zvědavě podívat, sedí u něj jen Uhlík s Jirkou.
18. května 2025 – neděle
Ze spacáku vylézám v 6:30. Neprší a paprsky slunce vypadají nadějně – než začne znovu pršet, můžeme toho stihnout hodně.
Abych dal najevo, že se už může pracovat, procítěně zpívám „Ej už je ráno, už je deň, …“ Nezaznamenávám slova chvály ani zatracení, takže jsem je buďto neprobudil, nebo byl můj operní zpěv na ucházející úrovni. Taky mne napadá cosi o sviních, pro které netřeba plýtvat perlami, ale to už balím své věci do báglu.
Při přenášení svých věcí v báglu z chillroomu, kde jsem spal, zkouším pomačkaný ešus vyklepat, ale nedaří se mi to : -( Škoda, tenhle ešus mi sloužil od roku 2011 – tedy 14 let. Přinesl mi jej tehdy Ježíšek, protože mi v tom roce po 35 letech dosloužil ešus, který mi pořídil tatínek, jakmile jsem začal chodit do oddílu (v roce 1976). Proč tu vypisuji ty roky? Aby bylo jasné, že mám k věcem, které mi poctivě slouží, silný citový vztah : -) Proto taky miluji píseň dvojice Svěrák-Uhlíř „Neopouštěj staré věci pro nové, i když barva šediví a prýská, byly kdysi lesklé, byly chromové a teď se jim na smetišti stýská.…“
Ještě nejsou všichni vylezení ze svých pelíšků, když pokračuji ve včera započaté práci – řezání osazení – „zámků“ na tenčí, horní straně stojek (kůlů). Osazení je 5 cm široké, 5cm hluboké – přesně na šířku malé vodní váhy, podle které každý z 27 kůlů „rýsuji“.
Na řezání používám aku prořezávací pilu DEWALT, kterou jsem si před nedávnem pořídil. Tohle je její premiéra a zdá se mi, že se mi s ní pracuje lépe než z motorovou pilou.
Moji práci přerušuje snídaně, kterou Horka „prostírá“ na rozkládacích schůdkách. Scházíme se u ní všichni a domlouváme se kdo bude co dělat. Já prosím Pípu, aby nařezané zámky na kůlech osekával o dočišťoval dlátem, aby bylo 27 stojen co nejdříve hotovo.
Přijíždí Burák, který jel na noc domů. Ukazuje na fotkách v mobilu jak stihnul ještě usmažit Verikovi karbanátky, aby měla sebou jídlo na kolej.
Práce se rozbíhají – Radek s Burákem staví první stojku, Miris s Liborem usazují další trám do spodního roštu, který bude vázat podlahu kuchyně, Fanta osazuje trám na protější straně, ogaři skládají z vozíku neosamované desky a utahují na šroubovici už usazené trámy, Pepa řídí zakrývání složených trámů, kůlů a desek plachtou, …
Občas mírně prší, ale práce nepřerušujeme. Než začne pořádný slejvák, snažíme se udělat co nejvíc, máme to sem na tábořiště 1,5 hodiny cesty autem.
Když mi k aku pile dochází nabité baterie, řeže zbývající stojny Pípa oddílovou motorovkou.
Přijíždí se podívat Dušan, Burák jej tituluje „kulak“, protože má od nás pronajatou louku na sečení. Přišel jen na kus řeči, ale chlapi jej ihned zneužívají, zda nemá nějaké matky a podložky, které při dotahování trámů k patkám pochyběly. Dušan je dobrá duše a ochotně chybějící matky a podložky přiváží. Je odměněn chutným lečem ze včerejška (zbylo k dnešnímu obědu). Shodujeme se, že Dušana nám seslalo samo nebe. Nadávám si, že jsem doma zapomněl láhev slivovice, kterou mám pro něj nachystanou : -(
Ten déšť přichází přestože podle meteo modelů by mělo začít pršet až v cca 14:00. Dneska už člověk nemůže věřit ničemu : -)
Přenášíme hotové stojny opřené o lešení na místa, kde by je měli Radek s Burákem postavit a zafixovat, protože potřebujeme lešení přesunout.
Já a Mik pracujeme ve starých oddílových bundách – já mám tu oldskautskou a Mik šestkařskou. Je milé, že tenhle prvek tehdejšího oddílového „stejnokroje“ z roku 2007 i po těch letech pořád slouží : -)
Když je všech 27 „stojen“ rozložených kolem dřevěného rámu podlahy, přemísťujeme lešení k už postaveným devíti „stojnám“, abychom rozměřili, uřezali kůl kterým stojny na jejich horním okraji svážeme.
Na pomoc si s Pípou voláme Jirku a Lišáka, aby nám pomohli kůl přidržet na osazení stojen – já pak obkresluji zámky, abychom věděli, kde máme do udělat zádlab a mohli čepy do zádlabu vsunout.
Nedaří se nám to napoprvé. A tak podélně ložený kůl opět sundáváme, zádlaby přímo na lešení pomocí dlát a kladiv rozšiřujeme. Je to piplačka.
Navíc je potřena některé stojny ve spoji na trámu odšroubovat, aby se trošinku pootočily a zádlaby na osazení dobře sedlo. Pak teprve je možno strojny opěr napevno přivrtat.
I když jsou zádlaby rozšířeny, stejně do nich čep obtížně leze. Musíme si pomoci perlíkem a deskou, přes kterou příčný „trám“ natloukáme.
Pět minut před polednem máme první „trám“ na tři stojny nasazený! To už ale leje poctivě a má přestat až v deset večer. Domlouváme se, že toho už moc neuděláme a práce dnes ukončíme.
Horka už má uvařený oběd – můžeme si vybrat: halušky nebo lečo, které zbylo ze včerejška. Halušky mám radši, a tak si nakládám opravdu poctivou porci.
Po obědě přestává na chvíli pršet, a tak rozebíráme lešení, ukládáme nářadí do aut, přenášíme kůly za chillroom, a celkově tábořiště uklízíme.
Horka nachází v potoce Budišovka, za bývalou kuchyní, malou červenou vodováhu. Je nám jasné, že ji tam, vhodil včera náš malý Kuba, když se tu v podvečer potuloval při návštěvě Irči. Okamžitě mne napadá, že když tak naložil s váhou, mohl stejně tak provést něco podobného s Nikovým mobilem, který si odložil u chillroom. A tak prohledávám potok proti i po proudu. Ještě že Budišovka má jen 18,6 km :- ) Ve vodě nic a ani na pravém břehu žádný mobil nevidím.
Prý se Kuba potuloval i kolem slavnostního ohniště a potní chýše, takže vyrážím na hledání i tam. Danka prohledává okolí tábořiště nezávisle na mně. Nic : -( Nikolas bude bez mobilu. Nový mu hned tak určitě nekoupíme!
Naposledy balíme na tábořišti plachtu, pod kterou Horka vařila a ukládalo se nářadí, aby nebylo na dešti. To už ale pomalu odjíždějí první auta. Kdo může, má přijet pomoc vykládat nářadí do kolně v DBCB a uklízet desky, které jsme před kůlnou včera při nakládání nechali.
Překvapení dne: desky jsou uklizené před naším příjezdem! Později píšu do střediskové mailové konference:
Chci tímto moc poděkovat těm dobrým duším, která u kolně v DBCB uklidili kousky desek, které jsme tam v sobotu ráno nechali po nakládání trámků a dlouhých desek.
Měli jsme v plánu to uklidit až naložíme další várku desek, a doložíme vozík dalšíma deskama z DBCB, ale vozík už byl přetíženým takže chlapi ke kolni už nezajížděli.
Ale v neděli v podvečer, k při návratu ze stavění táborové kuchyně, jsme přijeli vše uklidit – ale to už bylo před kolňou čisto, takže jsme jen uklidili dva laminátové kajaky.
Ještě jednou – moc děkujeme!
Když doma vykládám svůj a Nikolasův (nechal si jej na tábořišti, když ho Irča proti jeho vůli odvážela domů) bágl do předsíně, první co Nik dělá, že batoh prohrabává, zda tam jeho mobil není. Upozorňuju je, že jsem měl včera večer celý jeho batoh vyložený a mobil mezi spacákem, karimatkou, žďárákem a oblečením nebyl. Ale za pár vteřin drží Nik svůj mobil v ruce! Byl prý v boční kapse batohu, do které se mne nenapadlo podívat. To by mne zajímalo, kdo ten telefon z hromady desek u chillroomu vzal a podle Nikovi uschoval do kapsy právě jeho báglu : -)
Večer ve 20:24 rozesílám některým účastníkům odkaz na video z téhle víkendové pracovní akce, včetně originální písničky : -)
NESESTŘÍHANÉ VIDEO (5:27):
x