(Dazul) Klíčová část tradiční velké podzimní pomoci DBCB připadla na sobotu. Předpověď počasí dávala tušit, že s účastí to asi nebude moc slavné, přesto jsme už v 7:00 za vytrvalého deštíku ve trojce (Tom, Marťa a já) nakládali na pile desky a trámky, bez kterých se dnes neobejdeme. Investovali jsme do nich cca 12.000 Kč + 1.250 Kč do vrutů.
ŠESTKA si svoji včerejší oddílovku protáhla přes noc, takže děcka už jsou ve srubu u společné snídaně. Připojujeme se. Deny využívá toho, že jsme všichni pohromadě a oznamuje nám, co by rád, abychom dnes společnými silami zvládli. Je toho tedy požehnaně.
Abych nezapomněl, jsme posíleni o 2 tatínky a 1 maminku. Paráda! Do deště vyráží všichni chlapi a starší cérky. Začínáme s vyklízením přístřešku na podsady. Postavili jsme jej před sedmi lety aby nám naše dřevěné stanové podsady déle vydržely. V kolni ještě visí „fotoplánek“ :-) V jeho levém okraji je vidět jak se tehdy podsady „skladovaly“.
V mezičase se nám podařilo podsady uskladnit na tábořišti v Dinoticách, na tábořišti v Budišově a zbývající část v DBCB. A tak Deny přišel s vizí, že v přístřešku uděláme místo palet pořádnou dřevenou podlahu, nehezké OSB desky vytrháme a místo nich uděláme stěny z prken. Do takto opraveného přístřešku přestěhujme z kolně plachetnici, tím v kolni bude víc prostoru na uskladnění …..
Dita si organizuje dění ve strubu, Deny práce venku. Ale nejvíc v zápřahu je Tom. Jako zkušený tesař je pernamentně oslovován: „Tome, může to být takto? Tome, potřebujeme zkonzultovat …., Tome, jak bys to udělal? …“ Do toho všeho dělá s Marťou největší dnešní piplačku – vyrovnávání cihel pod trámky na podlahu.
Jakmile přichází Zdendáš, vrhá se na dodělání LED osvětlení ve srubu.
Všichni mají co dělat, nevidím nikoho, kdo by se flákal. To se mi na šestkařských „brigádách“ líbí. Málokdy je potřeba někoho honit do práce. Docela často slyším „Už to mám hotovo, co je potřeba dělat teď?“ Společně nám práce ubývá a je opravdu vidět.
Oběd je vynikající (jak čočková polévka, tak kuře s hranolkama nebo rýží) a naražený sud kofoly ubývá tak rychle, že když si jdu kolem třetí naplnit kelímek, je prázdný :-( Ale to je asi tak jediné mínus této akce :-)
Je zbytečné vypisovat co všechno se nám společnými silami podařilo zvládnout (upřímně – mnohem vic než jsem ráno odhadoval). Ten, kdo s námi nepracoval by to stejně nedokázal ocenit.
Kolem páté se začínají ti mladší houfně vytrácet a v 19:00, když odjíždí z DBCB já, pořád tu zůstává Deny, Dita a Rex. Ale mně těch poctivých 12 hodin dneska fakt stačí … :-)
