(Dazul) Už jsem se účastnil několika celostátních Sněmů Junáka a dokonce jsem organizoval X. Valný sněm Junáka na Vsetíně, ale na krajského sněmu OLDSKAUTŮ budu prvně v životě : -) Protože se koná v Hrachovci a měli by se jej účastnit i lidé, které osobně znám, přislíbil jsem svoji účast. Ostatně, je dobré se čas od času potkat s lidmi stejné krevní skupiny.
Dneska to bude docela našlapaná sobota – když se ale s časem nakládá efektivně, zvládat lze mnohé, to jsem pochopil už při čtení foglarovek : -) A tak hned ráno, místo sečení trávy, jdu připevňovat plachtovou stříšku, aby bylo v podvečer, když k nám dorazí grilovat sestry z Brna a Vadym s rodinou ze Vsetína, pohoda a měli jsme příjemný stínek. Vždyť nás tady bude aspoň patnáct. A kdyby se mi neurvaly zteřelá poutka okrajů jinak zachovalé plachty, asi bych tento bojový úkol splnil. Tak jen Irči přináším pevný popruh, který nastříhá a našije místo poutek. Já se mezitím vydávám odzimovat molo, zamést venkovní koberec a roztáhnout bazén.
Ale v 9:50 už jsem v kulturním domě v Hrachovci a na stolek, který mi tam Bam připravil, rozkládám naše „knihy“. V tom množství kronik, almanachů, katalogů, … z Bamova držení se ztrácí : -)
Je nás tu jedenáct, což vzhledem ke 30 registrovaným klubům OS ve Zlínském kraji, není mnoho, ale všichni tušíme, že by to mohlo být i horší. Dvě třetiny přítomných účastníků krajského sněmu OS znám, ostatní si rychle podle domovenek zařazuji. Je přítomen i Mara – Marek Matýsek, místonáčelník oldskautů.
Iniciativně se hlásím za člena volební komise (spolu s Amphorou), protože člen komise nemůže být na sněmu volen : -) Program sněmu má úctyhodných 19 bodů k projednání, což mne trochu děsí, ale poměrně svižně to odsýpá.
Na takovýchto akcích považuji pro sebe za nejcenější to, co se děje mimo schválený program. To neoficiální. Ta seznámení, neformální povídání, sdílení zkušeností, inspiraci novými nápady, …
Třeba to, že má na uherskohradišťsku skauting úžasnou tradici a vysokou úroveň, jsem samozřejmě věděl, ale že tam mají i pár skvělých oldkautských společenství, to jsem se dozvěděl až dnes.
Abych nezapomněl, Vousův guláš, který jsme pojedli o plánované přestávce při rokování, byl doslova lahodný a díky němu můžu směle tvrdit, že krajský sněm oldskautů v Hrachovci i velmi dobře chutnal : -)
Doma už vše šlape na plné pecky – devět děcek je plně zaměstnáno svými aktivitami a šest dospěláků sedí venku pod slunečníkem a plachtou, cosi přikusuje a popíjí kafe. Za chvíli Irča vyráží dolů do dědiny na Kateřinický BENEFIČÁK, do jehož aktivit se letos prvně zapojuje i ŠESTKA.
Kuba, já a Vadym zůstáváme, ostatní se přesouvají veselit na BENEFIČÁK. Vadym dělá slíbenou stříšku na zvoničku k Valůškom a já hlídám malého Kubu, což je občas taky dosti náročná disciplína : -) Spolehlivá aktivita, která jej plně zabaví, je když může sedět jako spolujezdec na čtyřkolce. A tak přivazuji na přední rám křovinořez, do otevřené bedny na zadním rámu dávám strunu, nože, kanystr s namixovaným benzinem, popruhy, helmu se štítem, před sebe usazuju šťastného Kubu a spouštíme se lesními cestami ke Zdendášovi. Zdravíme se s Míšou, malou Emičkou a pak společně s Honzíkem a Zdendášem jdeme učit házet Kubu kameny do potoka. A protože nahoře na kopci potok nemáme, je to pro Kubu zábava minimálně na půl hodiny.
Před pátou už jsme zpátky doma – jízda na čtyřkolce do kopce je pro Kubu evidentně zajímavější než z kopce. O půl hodinky později už všechny děcka jezdí pod mým dozorem vytyčenou trasu a já se je snažím točit z ptačí perspektivy.
Volá Kikina, že mají právě poradu o programu tábora a zda bych tam na sobotu zajistil, stejně jako loni, plachtění na střediskovém vaurienu, padlebordu, baraky atd. Protože budu v ten čas hlídat Kubu (Irča s ostatníma děckama bude na táboře), musím vyřešit na těch pár hodin ostrahu našeho nejmenšího a pak by to bylo reálné. Třeba se s Irčou nějak domluvím a bude to logisticky zvládnutelné.
Před sedmou večer už gril pracuje naplno a chefmastera Irču po čase střídá chefmaster Vadym. Podává se burger, kuřecí, vepřové, losos, … Všichni se oblizujeme až za ušima. Taky jsem si nemusel v poledne dávat tolik toho Vousova guláše : -)
Už se stmívá, když s Vadymem dopravujeme jeho zvoničku-rozcestník k sůsedom, kilometr pod nama. Nejsou doma, patrně se ještě veselí na Benefičáku dolů v dědině. Opíráme půldenní Vadymovu prácu o kotec pro psa a už se zapnutýma světlama jedeme po lesních cestách zpátky nahoru.
A já to hned otáčím, abych stihnul FLERETY, kteří mají na BENEFIČÁKU vystupovat poslední. Aut je tam natěsnaných požehnaně a tak kvituju, že jsem z kopca dolů vyrazil na čtyřkolce – místo k zaparkování se hledá snadněji. FLERETI už jedou naplno. Nacházím dobré místo kousek od pódia a vzpomínám, kdy jsem jich slyšel prvně. Když s Vlastou Rédlem vyhráli Portu s písničkou Letiště (1986 ?), to už jsem byl nedobrovolně na vojně a poslouchal je z rozhlasového pořadu Radioporta. Ale úplně první písničku, kterou jsem od nich slyšel, byla legendární a nadčasová: „Teče Bečva, téče dolů korytem a jde to s ní z kopce, o tom není sporu a když přijde léto, tak do ní valmezští házejí duše a těla od traktorů...“ Ale teď tu spolu s ostatníma zpívám „Zafůkané …. >>>“
Hodinu před půlnocí jsem už zpátky doma na kopci. Noc je vlahá a já si až teď uvědomuju, že jsem měl na sobě pořád stejné kraťasy, ve kterých jsem byl na krajském sněmu OS, jezdil s děckama na čtyřkolce, dělal drobné práce kolem baráku i skotačil na muzice při FLERETOCH. Tož to sů dobré gatě : -)