(Dazul) Před časem jsme se s Hovíkem domluvili, že zkusíme připravit Okresní SEtkání Vůdců – OSEV, jehož jediným cílem bude, aby se ti, kteří budou mít zájem se seznámit s ostatními dospěláky, kteří jsou podobně postižení a věnují svoji energii vedení oddílu. Jedno zda se jedná o oddíl světlušek nebo oldskautů.
Na našem okrese pracuje celkem 27 oddílů (od světlušek po oldskauty) v 5 skautských střediscích (Vsetín, Valašské Meziříčí, Lidečko, Kelč a Rožnov pod Radhoštěm). Některé střediska mají přes 300 členů, jiné jsou třeba poloviční.
Na začátku jsme si s Hovíkem sami pro sebe jasně definovali:
- že si chceme ověřit, zda o námi deklarovaný typ akce je aktuálně zájem (protože víme, že podle sebe nemůžeme odvozovat většinový názor).
- Za úspěch budeme považovat, pokud se OSEVU zúčastní vůdcové oddílů alespoň ze 3 skautských středisek.
- Nebude se jednat o žádnou vzdělávací akci, ale o setkání na které si budou moci vzít i vlastní děti (zajistíme hlídání)
- Zajistíme financování celé akce tak, aby nikdo nemusel (mimo své dopravy do Kateřinic a zpět) obětovat ani korunu
Kdo ví, jak se typ „nezávazné“ akce organizuje, zná nástrahy, které je potřeba řešit, i procento úspěšnosti, že se u konkrétního „problému“ s třemi proměnnými rozhodnete skutečně nejlépe. Výhodou spolupráce s Hovíkem je, že si všeliké zapeklitosti plně uvědomuje a taky se nebojí rozhodnout. S takovým parťákem se spolupracuje fantasticky.
Počasí je nádherně slunečné a ranní námraza zůstává jen na zastíněných místech. Rukavice netřeba. V našem DBCB jsem po sedmé ráno, ač je sraz až v 9:00. Je potřeba v klidu a bez stresu vyzkoušet projekci případných prezentací přes dataprojektor – obraz i zvuk. Blahořečím si, že jsem si na to vyčlenil dost času, protože než zjistím, že nějaký zlomyslník nebo opravdu výjimečně hloupý člověk otočil podstavec, na kterém je obtížně přístupný dataprojektor, o 180 stupňů a proto se mi nedaří vycentrovat promítaný obraz na plátno, trvá to skoro půl hodiny : -( Když ale přichází první účastníci akce, je z mé strany připraveno vše jak jsem si představoval.
Hovík přiváží velký hrnec guláše, který si ohřejeme na dnešní oběd (a podle velikosti hrnce i na ten nedělní) a přepravku s chleby, knedlíkem, cibulí, sýry, … Hlady tedy určitě neumřeme.
Neformálně zahajujeme akci v krbovně. Fakt si moc vážím všech, kteří si dokázali ve svém nabitém programu udělat čas a potkat se se „stejně postiženými“ na ostrůvku pozitivní deviace, který zde, v Dětském bezbariérovém centru Březiny, tenhle víkend jistě bude.
Domlouvám se, že ještě dopoledne podnikneme procházku nahoru na Prženské paseky, k rozhledně. Že jde malý Myšák, je pohoda, protože jde po svých a je samostatný, ale devítiměsíční Mates je transportován v terénním kočárku, což je při zdejším stoupání příležitost se prostřídat v tlačení : -)
Na zdejší rozhledně, která není vyšší než komín přilehlé hospody, jsem prvně, narozdíl od rozhledny Maruška, kterou lze odsud ve vzdálenosti cca 7,5 km na obzoru vidět. Rozhledna nevysoká, vítr o to silnější. Dnes bych to tady s paraglide ani kite rozhodně neriskoval.
Před půl dvanáctou jsme zpět v DBCB a ihned se dává ohřívat guláš. 11:45 se už servíruje formou samoobsluha : -) Guláš, knedlík i cibule chutnají skvěle. A zbytek smaženého květáku, který náš Kuba nedojedl, do sebe dostávám jen tak tak.
Do servistýmu se při umývání nádobí dobrovolně zapojuje i náš Myšák. Mezitím si kofeinově závislí dopřávají kávu a všichni si povídáme při polední siestě. Ale po druhé hodině už probíhá sebeprezentace jednotlivých středisek i přítomných oddílů. Dozvídáme se kolik má které společenství lidí, co se mu daří a co ne, zjišťujeme jak kdo svoji činnost financuje, jakou má podporu od místního zastupitelstva (spolu s Lidečkem vycházíme jako Kateřinice velmi dobře), kdo má klubovnu ve svém a kdo je odkázán na pronájem, kde jezdí na tábory, ….
16:30 se jdeme provětrat ven a společně hrajeme pod Hovíkovou taktovkou jejich oblíbené hry typu „Přenos energie“, „Na blbečky“, … které jejich oddíl tak hezky charakterizují : -).
.
SMS od Aleny si čtu až po třech hodinách. Ve víru dění jsem se na mobil nestíhal dívat (zvuková upozornění mám trvale vypnuté). Jak se mi to bude hodit, mám volat Zetovi. Volám zpravidla na Alenino číslo, protože má mobil se zřetelným hlasitým hovorem a to Zetovi vyhovuje, protože jej nemusí držet v ruce. Alena mne v legraci připravuje na to, že se mnou bude chtít Miloš probrat, jak odstranit Putina. Během téměř půlhodinového hovoru skutečně dojde i na nápad nenásilné aktivity, ale její efekt považuji vzhledem k dědičnosti odolných žaludků i DNA komunistů a kágébáků na carském trůnu, za neúčinný. Ale nápad s ukrajinsky vytištěnými návody her a hříček pro jednoho, dva i více dětí, které tráví mnoho hodin na cestě v autě či vlaku diskutujeme dlouze. Od origami, pozorovacích aktivit i slovních hříček podporujících výuku češtiny. Mám svolení pro tyto účely použít cokoliv z tisícovek her, hříček a nápadů, které popsal ve svých knihách a publikacích. Slibuji, že jeho nápad za pár hodin proberu s přítomnými vůdci oddílů a dám mu za pár dnů vědět.
Při povídání o našich aktivitách „Ukrajina“ a výměně zkušeností i žhavými informacemi, tento nápad tlumočím ostatním. Za podnětné považuji zaměřit nabídku takových aktivit primárně na předškoláky a děti do cca 2.-3. třídy, protože ostatní si většinou vystačí s mobilem. Můj návrh, aby se výběru první desítky vhodných her zapojili děcka z oddílů a do středy mi poslali nápady, aby bylo z čeho vybírat, zajistit překlad do ukrajinštiny, vytisknou ukázkové kartičky a otestovat to třeba ve vsetínském tranzitním centru pro uprchlíky, asi není dostatečně přesvědčivě presentován, ale třeba se Zetův nápad realizovat podaří. Dokážu si představit, že to pak nabídneme třeba Člověku v tísni, který by z něj jistě dokázal zužitkovat lépe než parta skautských vůdců na Valašsku.
V 18:30 už hoří do tmy před DBCB oheň a my kolem něj opékáme na večeři špekáčky, které pak v teple u krbu konzumujeme s hořčicí a chlebem.
Na stole přibývají talířky s nakrájenými buchtami, dortem, brambůrky, sušenky, … Za pomocí žhavých uhlíků z ohniště zapalujeme před osmou hodinou oheň v krbu, a i když naše řady prořídly, vytahujeme kytary a povídání zpravidla veselých historek prokládáme písničkama. Registruji skleničku s vínem, ze které sice v mezerách mezi písněmi usrkávám, ale ani před půlnocí ještě není prázdná. Usuzuji z toho, že se buďto jedná o nějaký pohádkový artefakt typu „ubrousku prostři se“ anebo mi ji někdo průběžně nepozorovaně doléval.
Během večera se mimo jiné od valmezáků dozvídám, že ta dívčina, kterou jsme před hodně lety potkali při ohni na Chladné vodě při dvoudenní výpravě na Ivančenu, která tam tak skvěle hrála na kytaru a neméně skvěle zpívala, a kterou jsem si zapamatoval jako Slona z nějakého oddílu z Valmezu, je tatáž osoba, kterou nyní znám jako Lindu z party kolem vsetínských vlčat a světlušek, se kterou jsem si krátce zahrál a zapíval na Hanýskově potlachu, když slavil padesátiny na Bařince. Byl jsem ale ujištěn, že v tom mezičase fakt vyrostla a totálně změnila image, tudíž zas takový mešuge nejsem.
Po půlnoci už do krbu nepřikládáme, pomalu balíme kytary a Kikina se chystá na noc domů. Z Hovíkem krátce hodnotíme den, ujišťujeme se, že „zatím dobrý“ a jdeme zalehnout. Já se jdu uložit na koberec do šestkařské klubovny, abych svým občasným vrněním nerušil ty notorické nespavce.
Ranní snídaně je kolektivním dílem a než dosnídáme, přijíždí Irča i Jana s dětmi a dobíhá Hanny, která to vzala přes Veselou. Vzhledem k aktuální koncentarci 7 dětí, vidím Verika a Pepu, kteří na většinu z nich budou dohlížet, opravdu velmi rád : -)
Povídáme si o tom, co se kterému oddílu daří a inspirujeme se navzájem. A taky se znovu objevuje poptávka po Rádcovském kursu, protože se poslední dva termíny k vůli covidovým opatřením neuskutečnily a nic konkrétního se nerýsuje. Zájem je od všech středisek. A tak společně kujeme železo, dokud je žhavé. Rádcovák s kapacitou 20 účastníků se bude konat v našem DBCB o víkendu 24.-25.9.2022. Jako přednášející se mi na místě podařilo domluvit současné rádce Žab a Šneků (Verika a Pepu), kteří vedou své družiny fakt dobře a jsou ochotni se podělit o zkušenosti ze svých neúspěchů i úspěchů. Takovouto část Rádcovského kursu jsem vždy považoval za nejcennější, uvěřitelnější a důležitější než třeba nezbytné právní minimum.
Před podáváním guláše nás opouští Lidka a Tonda z Lidečka a my ostatní se po obědě zvolna pouštíme do společného úklidu. Kolem 13:00 jsme už doma : -)
Co k OSEVU 2022 ještě alespoň ve zkratce napsat? Za velmi pozitivní považuji, že se alespoň části víkendu účastnili samotní vůdcové středisek (Lidečko, Valašské Meziříčí a Vsetín) i šéf okresní rady. Včetně servistýmu (veliké poděkování Irči, Hanny, Kikině, Martinovi, Verikovi a Pepovi) se do OSEVU víkendu zapojilo 21 dospěláků či skorodospěláků a 8 malých dětí (dík Verikovi a Pepovi za hlídání a dozor nad většinou z nich). Za sebe považuji akci za vydařenou a moc si vážím těch, kteří ji absolvovali i se svými dětmi a děkuji za nezbytnou toleranci všem ostatním (především bezdětným, kteří na takovýto „rušivý“ prvek ještě nejsou uvyklí). Tuším, že osobní seznámení lidí z různých oddílů, kteří by se jinak zřejmě nepotkali, pomůže k neformální spolupráci napříč středisky (třeba při přípravě náročnějších projektů) nebo k nakopnutí nových aktivit. A třeba za čas vyhodnotíme, že by se mohl konat i OSEV 2023, na základně jiného střediska : -)