(Pad) Sopky – kapitolu z knihy CVOCI Miloše Zapletala měl Dazul vytištěnou v autě, že ji dá skautům ŠESTKY tábořícím na letním táboře u Budišova nad Budišovkou. Překvapilo mě, když mi Dazul řekl, že se tam popisuje putování po sopkách Nízkého Jeseníku v okolí přehrady Slezká Harta, kam jsem s ním po roce opět vydal plachtit. Sopky? Tady na Moravě na Bruntálsku? Celý víkend jsme pak plachtili kolem největší z nich – Velký Roudný 780m.n.m a vůbec celé se to točilo kolem sopek, ale nepředbíhejme.
Plachetnice byla od minulého víkendu zakotvená na břehu přehrady u tábora vodních skautů, takže stačilo jen hodina, naše dva lodní pytle do přídě, natáhnou plachty a odrazit. Dazul zkušeně ovládal plachty, zatímco já jsem pod jeho velením ovládal kormidlo na zádi. Nezkušeně jsem si oblékl jen plavky a triko s krátkým rukávem, takže jsem se během prvních pár hodin pěkně spálil nohy.
Dazul v jednu chvíli i s mobilem skočil do vody, aby se vykoupal a udělal pár záběrů plachetnice z vody. V tu chvíli moc nefoukalo, takže plaval kolem loni a chvílemi odstrkoval plachetnici. Když jsem ho pak viděl, jak se s obtížemi drápe zpátky na palubu, nechal jsem si sám na koupání zajít chuť. Když jsme křižováním projeli úžinu u Roudna, tak jsme přistáli v zátoce Rázové, kde jsem se šli podívat starého tufitového lomu – Rázovské tufity – fenoménu, jaký v Evropě najdete už jen v Italii u Vesuvu. Zdejší vrstva tufitů – žhavých úlomků hornin sem byla vyvržena při erupci sopky Velký Roudný, které ztuhly, když napadali do vody, před milionem let. Kámen v lomu se těžil pravděpodobně už ve středověku, najdeme ho třeba na Bruntálské zámku, ale údajně putoval až do Vídně. Kousek od romantického lomu stála hezká dřevěná chata z r.1968, jejíž majitelé ochotně pozvali zvědavého Dazula k posezení. Mimo jiné vzpomínali na natáčení historického velkofilmu Johanka z Arku z r.1999, kdy na břehu přehrady vyrostly kulisy francouzského města Orleáns.
Když jsme pak odpoledne znovu odrazili, museli jsme se hned vracet, protože se nám uvolnil ocelový stěh na přídi a kosatka bezmocně vlála ve větru. Podařilo se nám to provizorně spravit, a tak jsme pokračovali dál kolem barokního kostela sv. Jana Nepomuckého, který jako jediný zbyl ze zatopené vesnice Karlovec do zátoky Mezina. Tam jsme zakotvili, pytle schovali do blízkého lesíka a na lehko vyrazili k dalšímu bývalém vulkánu Venušina sopka. Po cestě byli krásné výhledy na přehradu s dominantou Velkého Rudného. K Venušině Sopce 654m.n.m jsme dorazili asi po 3/4hodině.
Jedná se o nenápadný zalesněný vrcholek, na jehož vrcholu je plochý kráter, ale o dost zajímavější jsou pak boční krátery s lávovými jeskyněmi, které jsme si se zájmem prohlédli. Jinak sopečnou činnost připomíná pouze červenohnědé zbarvení půdy. Když jsme vyšli z lesíka kolem vrcholku sopky nabídli se nám hezké výhledy na nedaleký Bruntál a hlavně na dominantu v dálce Praděd 1491m.n.m, nejvyšší horu Moravy nádherně nasvícenou večerním sluníčkem.
Po návratu jsme si v lesíku u břehu přehrady připravili spaní – hamaky natažené mezi stromy a povečeřeli ohřáté hotové jídlo z balíčku bojové dávky potravy. Dlouho do noci pak byla slyšet živá hudba ze zábavy z vesnice okolí přehrady, což mě ani nevadilo. V síti jsem spal po téměř po třiceti letech (naposledy při akci vsetínských skautů „všechno špatně, zpátky na stromy“ v devadesátých letech), nebylo to příliš pohodlné, neustále jsem se převracel a sledoval kolik je hodin.
V neděli jsme vstávali před šestou ranní a kolem sedmé hodiny už brázdili vody Harty. Kromě pár rybářů, kteří se občas přemísťovali na loďkách s elektrickým pohonem jsme byli na vodě jediní.
Chvíli jsme čekali na správný vítr a poté již křižovali zpět k úžině u Roudna, kterou se na nám podařilo projet docela rychle a po 4 hodinách plavby jsme zakotvili v blízkosti našeho auta. 100kg vaurien nám pomohli na přívěs naložit dva cyklisté a po jeho upevnění nás čekala už jen 100km cesta zpátky na Valašsko. Doma jsem se dočetl, že v okolí Bruntálu jsou celkem čtyři sopky staré asi milion let – Velký a Malý Roudný, Venušina sopka a Uhlířský vrch. Jedná se o čtvrtohorní stratovulkány. Tak teď už vím, že když budu chtít jachtit pod sopkami, nemusím jezdit na moře do Italie.
Sestříhané video (cca 5:57 minut):
Nesestříhané video (13:39):
Fotogalerie:
