(Dazul) Tradičního podzimního setkávání Tuláků, což je parta z osmdesátých let minulého století (jakýsi první pokus o roverský program, kterého jsem se aktivně účastnil) jsem se pravidelně účastnil, pak pár let neúčastnil (většinou se kryla s mými dalšími oddílovými aktivitami), a nyní si už dokážu zase tuhle akci do svých aktivit úspěšně začlenit.
Cca 14 dnů před tímhle víkendem přichází od Leška, nejstaršího z nás, a hybatele těchto setkání, mail:
Ahoj všichni. Tradičně opakuji loňský email: Tak se rok se dvěma sešel a je tu zase 1. víkend v listopadu. Proto slavnostně oznamuji termín 1.11.-2.11. setkání „starých“ (mladých) kamarádů. Program je stále konstantní. Sejdeme se na základně (U vychopňů) kolem 18:00. Kusalíno je díky Luborovi zabukované a Sama o zamluvení stolu – pokud tam bude zase nějaká akce. Sergej se může opět pokusit splnit slib, že zatopí dopředu😁. Děkuji předem všem a těším se konečně, že se uvidíme – bohužel bez hlavního stratéga našich sněmů, ale můžeme zavzpomínat. Lešek PS: Ještě poprosím, pokud jsou adresy špatně nebo o někom víte, že má jinou dejte mu a mně vědět. Přidal jsem letos Fuka a jestli víte o někom dalšími z Nesuna a Paniky, kdo má případný zájem se zúčastnit pošlete mu dál.
Doma se naakumuloval na tento čas střet několika akcí – Oddílovky, SE(tkání)ČIN(ovníků) a Tulácká slezina. Nakonec hlavolam řešíme tak, že po dobu Oddílovky hlídám nejmenšího Kubu já a ostatní děcka jsou s Irčou na oddílovce, po 18:00 si babička vyzvedává děcka v DBCB a vyváží je nahoru na paseky, aby je pohlídala, než se Irča pozdě v noci vrátí ze SEČINu, na kterém v DBCB zůstala. A já odjíždím na Vsetín, abych se u Vychopňů setkal s Leškem, Radimem, Kadajčou, Fukem, Luborem (a jeho synem Matoušem), Seržim, Samem a Bačou.
Lešek si nejdříve dělá pořádek v mailových adresách těch, které obesílal, protože některým to poslal na starou nedunkční adresu, některým informaci o dnešním sněmu neposlal vůbec. Z této organizační aktivity si odnáším ponaučení, že je dobré neměnit mailové adresy, telefonní čísla ani manželky.
Nic neplánujeme, jen klábosíme a trousíme historky z doby, kde jsme se neviděli, sdělujeme si kde kdo byl (nabyl jsem pocit, že jsme takto pokryli skoro celou zeměkouli), vzpomínali na odešlé kamarády – Juru a Fifu (jehož smrt je obestřena záhadami, zemřel někde v USA).
Necelou hodinu po zavíračce platíme, loučíme se s Bačou, Seržim, Samem, a vydáváme se na noční výstup na Kusalíno. Ne, že bych se při tom nepotil : -(
Kopec se mi zdá každým rokem trošku prudší a o trošičku delší : -) Letos vnímám změnu – část lesa ve svahu je nedávno vykácená. I přes noční mlhu a vlhkost pronikavou vůni zelených smrkových větví a pilin vnímám. Ale hezčí by ty stromy vypadaly nastojato : -(
Ve 23:40 vstupujeme do chalupy. Sundáváme lavice, zatápíme s kamnech, vyskládáváme na stůl, co kdo přinesl, ladíme kytary.
Že na spánek máme ještě dost času, víme všichni a tak využíváme čas, abychom si toho co nejvíc pověděli, protože se třeba další celý rok neuvidíme. A tak poctivě doplňujeme střípky do příběhu našich životů.
Dochází samozřejmě na staré songy za doprovodu dvou kytar a foukací harmoniky. Některé fláky jsem nehrál a nezpíval i pár desítek let. Pěkně jsme si zabékali : -)
Rád bych zaznamenal i pro mne (jako boomera) novou věc – Kadajčův zpěvník. Ten už není ručně psaný či v jiné papírové podobě, ale skládá se z opěrného stojánku, tabletu a aplikace s texty písní a akordy.
Uvědomuji si, jak může tahle situace vypadat pro nezasvěcence směšně – parta chlapů, která má za sebou krizi středního věku, sedí bez bab, ve světnici valašské chalupy, hraje a zpívá songy, které pochytila před 30-40 lety, na stěně stará tulácká vlajka, znak Královské noci, bizoní (kravská) lebka … Ale pocity a vnitřní rozpoložení při takovýchto nevšedních chvilkách jsou obtížně přenositelné, výsostně individuální, a zažírající se pod kůži – ať je člověk ředitelem střední školy, majitelem minipivovaru, penzionu, úspěšné malé firmy, učitelem, … Navíc člověka podvědomě utvrzují, že „ty roky stály za to“ : -)
Ve 4:30 si odcházíme lehnout – většina z nás do podkroví, které je příjemně vytopené.
Ráno, je pro mne o 3,5 hodiny později, kdy si balím spacák a vyklízím svou pozici z velké palandy. Skoro všichni ještě spí, přesto u kadibudky stojím frontu : -)
V 11:30 bych měl být doma a vystřídat moji maminku, která nám hlídá děti (Irča ráno vyrazila zpátky na SEČIN), takže chvilku před 10:00 vyrážím do údolí k autu, zatímco ostatní ještě „sněmují“ : -)
V návštěvní knize Kusalína je zanechán tento zápis z Tuláckého sněmu 2024:
Vážím si víc a víc takovýchto setkání, a vůbec bych se nezlobil, kdyby se mi poštěstilo se ještě dalších padesáti účastnit : -)