Aby se do naší dědiny zatoulal televizní štáb, není přiliš běžné. A tak, když bylo jasné, že díky titulu VESNICE ROKU 2014 se bude k Kateřinic vysílat přímý přenos předvolební debaty VOLBY 2014, je tu šance se podívat na ten mumraj kolem zblízka. Že to bude asi trochu jinak vypadat na televizní obrazovce a jinak naživo, mi je pochopitelně jasné, ale proč si to „neošahat“ osobně?
Příjemné je, že Fialka i já dostáváme místo do publika, mezi starosty, řediteli škol a ostatnimi zástupci „spolků“ z naší dědiny. Než odbije osmá večer a začne přímý přenost, je naplánována autogramiáda Václava Moravce a Zuzany Tvarůžkové i setkání s premiérem. Je pozitivní, že starosta Vojta chce mimo obecního úřadu, školy a kostela ukázat premiérovi Sobotkovi i naše Dětské bezbariérové centrum Březiny (DBCB).
Dnes tedy končím v práci velmi brzo, takže už v 15:30 přejíždím most přes Bečvu k Ratiboři. Volá Fialka s tím, že je potřeba být od 16:00 v DBCB, protože ochranka premiéra potřebuje vše v předstihu projít.
Dnes mají družinovku ŠNECI, takže musíme dát jejich rádci Ferdovi důležitou informaci o pravděpodobném zvýšeném pohybu osob v DBCB. Za přítomnosti Filaky poučuju ŠNEKY, že se zde staví pánové z ochranky premiéra aby povedli rekognoskaci srubu a okolí. Zvlášť je upozorňuju na to, aby si nepletli pojem „ochranka“ a „sebranka“. Je to něco úplně jiného, i když připouštím, že v ojediněnlých případech to může být jedno a to samé.
Společné čekání na ochranku mne přestává bavit, protože už půl hodiny na hřišti za Obecním úřadě probíhá setkání a autogramiáda s Václavem Moravcem. Je to možná vůči panu premiérovi nespravedlivé, ale tahákem dnešního dne je pro mne osobně VM protože mám pocit, že mi jsou jeho názory a postoje bližší. Fialka dostává zprávu, že se pan premiér zdrží a dojede nejdřív za půl až třičtvrti hodiny. Vyrážím proto na setkání s V.Moravcem.
Prší a prší. Na hřišti jsou postavené velké stany (pronájem kolem 25 tis.) a pod nimi je sucho. A fronta jak za socialsmu na banány. Akorát dnes tu všichni stojí v řadě na podpis obou moderátorů přímého přenosu – Zuzany Tvarůžkové a Václava Moravce. V ohybu řady stojí Honza Meliš – Brůča – taťka od Delfínka, hned mne zdraví a zve abych si vystál frontu vedle něj. Jestli něco bytostně nesnáším z dob kdy jsem stával ve školní jídelně na oběd, tak je to předbíhání v řadě. Nepamatuju se, že bych v dospělosti nekalým způsobem „předběhl“. Brůča jako by to na mně viděl, kontruje, že to 100% nikomu nebude vadit, když budeme stát spolu. Okolní pohledy mu dávají zapravdu a tak „předbíhám“. Dělám to taky proto, že každou chvilku můžu být povolán do školy na setkání s premiérem – starostovi jsem slíbil, že se tam příjdu (a budu se chovat slušně).
Ve frontě dvě asistentky nabízí hrnečky s logem České televize a nápisem „moje volba“. Oba moderátoři se na ně podepisují. Taky se podepisují na svoji fotografii pohlednicového formátu, která tu je volně k mání. Ještě tu asistentky nabízejí i jakési placky vyvedené v podobném stylu jako hrneček. Hrneček mi bude stačit, ostatní s díky odmítám.
Když se dívám na ten ansábl kolem, uvědomuju si, že náklady na takovýto přímý přenos musí být astronomické (alespoň z mého hlediska) – můj amatérský odhad je něco mezi půl a jedním milionem. Klobásky zdarma pro lidi na hřišti u velkoplošné obrazovky (údajně přišlo sledovat přímý přenos na hřiště 150-200 lidí), hrníčky, placky, fotografie na autogramiádě Václava Moravce a Zuzany Tvarůžkové, nabobtnalý tým mobilního studia (režisér, kameramani, kulisáci, zvukaři, … – mzdy, odvody), přenosové a osobní vozy, najmutá ochranka kontrolující detektorem a zabavující kapesní nože, …. Tak už na vlastní oči vidím, jak se rozptylují koncesionářské poplatky. Trochu jim závidím. Takhle by se mi to v naší firmě taky líbilo, jenže jsme v jiné pozici – musíme si na takové věci nejdříve vydělat – což se ne vždy zadaří.
Strýc Mikšíků před náma v řadě nabízí v srdečném hovoru Václavu Moravcovi kalíšek slivovice. Ten s díky odmítá. Usmívám se sousedově naivitě. Je mi jasné, že se moderátor profík před přímým přenosem neopije. Jenže soused je neoblomný, ale pořád slušný a tak po další minutě VM souhlasí, že si dá půlku kalíšku, když mu s ním jeho kolegyně ZT pomůže. Okamžitě má v ruce kalíšek plný. Soused lišácky komentuje, že půlka je pro něj a druhá půlka pro slečnu Tvarůžkovou. Ta už s úsměvem říká něco o tom, že už trénovala při natáčení v pondělí … Jeden z pohotových místních amatérských fotografů si nenechává ujít příležitost zmáčknout spoušť. Profesionální fotografka s dvakrát větším objektivem, která nestačila zareagovat, se naivně ptá Václava Moravce, zda si nedá ještě jeden kalíšek. Mile a s vtipem jí odpovídá a dává nonverbálně najevo, že si už opravdu nedá.
Že je Václav Moravec skvělý profesionál jsem nikdy nepochyboval. A jsem rád, že mám vizualizovanou vzpomínku na setkání s ním. Je to první (a pravděpodobně i poslední) „celebrita“ se kterou jsem se kdy fotil. Fialka mi při čekání na premiéra říká: „Ty se chováš skoro jak fanynka Justina Biebera na koncertě Justina Biebera.“ Nevím přesně, kdo je onen Justin B., ale tím se před ní nebudu shazovat a tak jí vyvětluju že „s Larry Kingem se v životě osobně nepotkám, ale s Václavem Moravcem se potkat můžu a tak to přece nepropásnu.“
Obě moderátorské hvězdy obdivuju i za ten výkon při podpisování a focení s davy kateřinčanů. Ani jsem netušil, že se tolik spoluobčanů dívá na ČT24. Myslel jsem si, že tuhle úchylku mám jenom já :-) Jsem zvědavý jak bude vše probíhat v přímém přenosu za dvě hodiny.
Nechávám podepisovat hrneček ČT s věnováním „Kateřinickým skautům věnuje … Václav Moravec“. Hrneček bude na poličce v klubovně, mezi ostatními oddílovými artefakty.
Doufám, že hrneček někdo „nesundá“ při nějaké divočejší hře na oddílovce nebo družinovce :-)
Odcházím si dát hrneček do auta, aby nepřišel k úrazu, a už někdo volá, že máme jít ke škole. Premiér tu zřejmě bude brzy. Připojuju se ke skupince učitelek, která se rychle rozrůstá o myslivce, seniory a zástupce dalších kateřinických spolků.
Premiérská kolona zastavuje u obecního úřadu a Bohuslav Sobotka mizí se starostou v budově. Až tam skončí, měl by se přijít podívat do školy. Pak do kostela a když vyjde čas, zajet i na dolní konec do DBCB.
Starosta má potřebu přestavit premiérovi osobně každého zástupce z kateřinických spolků i školy – a to je nás tady aspoň dva tucty. Ač je premiér Sobotka bezpochy velmi schopný, troufám si tvrdit, že si už na konci potřásání rukou nemohl vybavit jméno toho prvního, koho mu Vojta představoval. I když – stoletého pana Kubíčka, který je zaručeně nejstarší myslivec minimálně v naší republice, by si zapamatovat možná mohl :-)
Skupinové foto není moje oblíbená činnost a troufám si tvrdit, že i premér Sobotka by se bez něj dokázal klidně obejít. Ale asi by byla škoda nezachytit tuto návštěvu pro historii. Příliš často k nám premiér nejezdí.
Zatímco si jde premier a jeho suita do kostela poslechnout si a podívat se na první ze dvou kateřinických jedinečností – „Zvonky dobré zprávy“, přejíždíme s Fialkou k DBCB. Ve vstupu už čeká jeden ze členů premiérovy ochranky, který dohlížel, zda do budovy někdo neco nepřinesl, nedorazila to nepovolaná osoba atd. Fialka mne představuje, aby věděl, že jsem nepřišel jemu ani premiérovi ublížit :-)
„Základní školu a kostel mají skoro v každé dědině, ale takovéhle Dětské bezbariérové centrum Březiny je jenom tady, v Kateřinicích“ vysvětluju premiérovi za hustého deště cestou od parkoviště do srubu. Je milé, že deštník si snese sám a dává najevo, že pozorně naslouchá. Telegraficky informuju o tom kolik stavba DBCB stála a z čeho byla financována. Na jeho upřesňující otázku, zda to bylo z operačního programu SROP, souhlasně odpovídám a přidávám taky privátní názor, že kdyby těch 14,4 milionu bylo mých, tak ze ně na tomto místě postavím takové budovy dvě. Usmívá se, protože ví o čem hovořím. Ještě víc by se mi líbilo, kdyby i systémově vyřešil, aby se v budoucnu mohlo za stejné peníze vybudovat víc, ale jsem si vědom, že těch kočovníků po evropských dotacích, supervzdělaných radílků, lišáků všeho druhu, zlatoústých mudrců i kývačů a příživníků, kteří čekají na každou příležitost jak si z koláče něco odkrojit, má kolem sebe přehršel. Nezpochybňuji, že to má těžké a nesnadné. Aby to dokázal, musel by být prohanější než oni a přitom nepodlehnout pokušením, které na takové pouti zákonitě jsou. Nechtěl bych být premiérem.
Rádce Ferda není narušením družinové schůzky Šneků nadšen, ale zároveň ví, že by byla škoda se před panem premiérem nepochlubit tím, co v naší dědině skvěle funguje. A to „kateřiničtí skauti“ rozhodbě jsou. Fialka nenuceně táhne premiéra, aby se podíval na klubovnu ŠESTKY. Možná jej udivuje, že v klubovně nejsou žádné stoly ani židle. Protože vím, že je premiér jen o pár let mladší a má zřejmě podobné zkušenosti v životě za socialismu, vstupuju Fialce do řeči a komentuju rádobyvtipně: „Za nás jsme v klubovně mívali stoly a lavice na sezení, ale dnes už se sedí na podlaze na koberci, aby měli víc prostoru pro hry …“ Z profesionálně zvládnuté mimiky předsedy vlády usuzuju, že jsem se asi trefil a i jeho zkušenosti jsou podobné.
Do sálu odkud se bude vysílat přímý přenos debaty se už hidinu a čtvrt před zahájením usazují pozvaní lidé. Každý musí podepsat na zvláštní papír prohlášení kterým stvrzuje že nepronese do mobilního studia zbraň, kabát, …. Musím kmitat pro občanku, kterou jsem si nechal v autě – bez ztotožnění mne ochranka do studia nevpustí. Před vkročením do sálu mne urostlý muž ještě objíždí ručním detektorem a po té mne další muž odškrtává ze jmenovitého seznamu.
Jestliže jsem se domníval, že těch cca 50 minut do zahájení přímého přenosu bude trochu nuda, už po pěti minutách sezení mne Václav Moravec vyvádí z omylu. Úžasně kultivovaně se s diváky vítá, vysvětluje jak bude vše probíhat, nabádá nás k pokládání otázek premiérovi, představuje režiséra i jednotlivé hosty.
Na pódiu zve a představuje starostu Vojtu Zubíčka – obrovský potlesk doprovázený pozitivními komentáři z obecestva. Jako druhého zve na pódium pana premiéra Sobotku. Opět potlesk, ale výrazně slabší i kratší. „Prosil bych v přímém přenosu o VYVÁŽENÝ potlesk.“ povídá s úsměvem Václav Moravec a starostovi Vojtovi nebývá než se usmívat a dávat nerbální signály do publika, abychom nudělali dědině ostudu a zachovali dobré mravy.
Premiér nepatří do mého volebního šálku čaje, ale před rokem jsem mu fandil, aby se mu podařilo ustát puč v jeho partaji. K vůli tomu jsem si přelouskal i legendární Machiaveliho spisek VLADAŘ.
Filaku a mně usadila nějaká slečna patřící ke štábu ČT do nejvyšší řady na kraj. Máme úžasný přehled po celém mobilním volebním studiu a když se otočíme, vidíme i „zákulisí“, které je umístěno za sedacími schody. Irča, která měla mít místo v předsálí nakonec sedí hned za stojícím Václavem Moravcem. Chvíli před přímým přenosem ji tam spolu s dalšími dvěma ženskými posadili – asi někdo nedorazil a bylo potřeba volná místa zaplnit.
To, co bylo přenášeno v přímém přenosu je archivováno na webu ČT:
Loajalita ředitelky školy Šárky vůči starostovi mohla v jednom okamžiku působit až komicky – a Václav Moravec to ještě profesionálně odlehčil.
Pro televizní diváky jsou anonymní tváře obecenstva takovéto debaty neprosto nezajímavé. Soudím tak podle sebe. Jsem přesvědčený, že obsah debaty bych si více užil a vnímal doma v obýváku u televize. Ale mít možnost si stejou debatu prožít naživo je asi lepší. Třeba doma bych si po takovém pořadu neužil banketu i příjemného popovídání s pozvanými diváky :-)