9.-15.8.2014 – S TŮLAVÝMA PAPUČAMA NA POLSKÝCH ŘEKÁCH BÓBR A KWISA

(Dazul) Jet s OS Tůlavé Papuče na vodu znamená garanci nezapomenutelných zážitků. Složení Roman+Anička, Hanýsek+Klamerka+Vítek+Čita, Pajtáš+Šárka a Irča se mnou – je již skvěle osvědčenou esencí „středního“ věku :-)

Před dvěma lety jsem zde popisoval své pocity z první „polské“ vody – v totožném složení >>>. Po návratu z této akce se mi zdá, že se téměř vše (nebo přinejmenším mnohé) opakuje – jen o pár set kilometů blíž, s pár sty dnů navíc. V našem věku se už prostě nemění ani vrtochy, smysl pro zvláštní druh humoru, ani přátelství :-)

A tak se raději omezím spíše na faktická data. A doplním je fotografiemi i „oldskautskou videokronikou„.

 

9.srpna 2014 – sobota

Odjezd na letošní „polskou vodu“ trochu „zkomplikovala“ moje žena, která se chtěla účastnit hodnotící akce MARY KAY v Ostravě – akce končila až v 16:00.

Samočinně (v duchu staré pravdy „jeden člověk může změnit celý svět“) se rozběhla zprvu poměrně náročná, ale na konci velmi jednoduchá logistická akce jak to provést „aby se vlk nažral, ale koza zůstala celá“ (slovy tety Kateřiny).

Hanýsek, Klamerka, Vítek, Čita a Šárka (která se jistě neurazí za toto pořadí) vyrazili už dopoledne přes Krkonoše k řece Bóbr. Jejich úkolem bylo zajistit „předmostí“ pro naši výpravu. Druhá skupina ve složení Roman, Anička, Pajtáš a já jsme vyrazili pár minut po 15:00 směr Ostrava, kde jsme naložili Irču a pokračovali po dálnici téměř k místu, kde jsme si naplánovali začátek plavby po Bóbru.

Shledání v jediném kempu, který jsme tuhle vodu využili bylo šťastné i když se ještě před shledáním Romanovi podařilo trochu znejistět Hanýska, když využil jeho nepřítomnosti a přemístil mu auto mimo dohled, aby si myslel, že mu jej někdo čornul.

Večer v kempu Jaskolka ve vesnici Marczow byl příjemný už jen proto, že žádná z místních lam nikoho z nás nepoplivala.

 

10.srpna 2014 – neděle

Dnes odrážíme! Auty odvážíme z campu k řece (je to něco přes 2 km) lodě, pádla, lodní pytle a osádky lodí.S Hynýskem se vracíme zaparkovat auta zpátky a společně absolvujeme trasu ještě jednou pěšky.

Konečně plujeme. Bóbr je velmi klidná řeka. Na můj vkus až moc klidná.

Hanýsek má „oko“. Když budeme my dva fotit naprosto totožnou situaci, jeho fotky budou vždycky lepší. Ne proto, že má dražší optiku, ale proto, že má „lepší oko“. Sudek taky fotil obyčejnou

Plavající ještěrku jsem ještě neviděl a soudě podle reakcí ostatních, neviděl ji nikdo z nás. Rozhodli jsme se ji zachránit a podali ji pomocné pádlo.

Táboříme na vysokém břehu pískového jezera u vesničky Rakowice Wielkie. Voda tu je jako kafe a tak si musím jít zaplavat.

Večer sedíme na roztažené celtě, pod ochraným dýmem Irčiných tyčinek proto komárům, popíjíme víno a příjemně plkáme. Je mi moc fajn.

 

11.srpna 2014 – PONDĚLÍ

Voda je teplá i ráno a tak hups do ní! „Plavu si ani nevím jak, vždyť ….“

Pádlujeme přes pískovcové jezera, do kterých se v tomhle úseku Bóbr rozlil. Na délku mají 7 km a tak žádnou velkou rychlost nevyvíjíme. Za to podkáváme dvě plachetnice a mořské kajaky, které využívají tuhle rekreační oblast k zácviku svých osádek. Nás naštěstí nikdo zacvičovat nemusí.

Začíná pršet. Vplouváme pod hustou korunu vysokých vrb abychom byli před deštěm chráněni. Funguje to.

Dnešní tábořiště nacházíme na krásně vypasené louce od koní. Ale koně nikde. Dokonce na louce nejsou ani žádné kobylince. Ny ty narážím až v lese. Tady mají dobře vychované koně.

Trochu nám poprchává a tak stavím z pončopláštěnky stříšku na pohodlné vaření.

Večer poleháváme na celtě, popíjíme víno a klábosíme. Zase mi je skvěle.

 

12.srpna 2014 – ÚTERÝ

Ranní vstávání je do zatažena a vlhka. Ale neprší. Jen stany ne úplně osychají a tak je balíme navlhlé.

U města Boleslawiec nás čeká první skutečný jez. Nejdřív to vypadá, že budeme přenášet, ale po té, co se nám to s Irčou daří sjet, pouštějí se do toho postupně i ostatní. Sjíždíme si jej opakovaně – mně se to podařilo 3x.

Využíváme sluníčkového počasí, které se rozpoutalo na plné pecky, obědváme, sušíme navlhlé stany z rána, poleháváme i korzujeme po Boleslawieci.

Dnešní tábořiště je na trávou porostlé štěrkové loučce. Nad námi se tyčí prastarý ochraný val chránící pole před rozvodněným Bóbrem.  Poslouží nám jako divan na kterém se při západu slunka rozvalujeme, ucucáváme víno a hromadně meditujeme.

Nevím čím to je, ale je mi zase moc příjemně.

 

13.srpna 2014 – STŘEDA

Plujeme líným, ale silným tokem řeky Bóbr a konečně vidíme i nějaké stopy toho, že tu bobři skutečně žijí. Ale bobra samotného nevidět.

Na jezech „balonowych“ musíme přenášet. Už to máme s Irčou tak nacvičené, že neseme vždy celou pálavu, včetně tří napěchovaných lodních pytlů a loďákového obalu pálavy ve kterém jsou tři až čtyři petky s pitnou vodou. Je to docela makačka, ale většinou jsme první a zbývá nám čas na to, abychom pomohli ostatním – většinou Hanýskovi s Klamerou, Vítkem a Čitou.

Skoro dva kiláky většinou táhneme lodě po mělké vodě proudící v úžasně písčitém a štěrkovém korytě. Nohy se do „tekutých písků“ občas zapadají nad kotníky. Nádherný úsek ve kterém se mísí proudy ledové i teplé vody Bóbru.

Taky zažíváme asi nejnáročnější přetahování přes vodní elektrárnu, kde nám stašně hodní zaměstnanci dovolili přistát, pojist a vůbec nás nechat se volně pohybovat.

Hledání tábořiště se protahuje. Ne proto, že by nebylo kde postavit stany, ale už jsme zhýčkaní a chceme najít ještě hezčí a romantičtější místo než minulou noc. Podařilo se to i dnes.

Stavíme stany pod vysokými a osamělými borovicemi, s výhledem do otevřené rovinaté krajiny.

Posedáváme na celtě, vychutnáváme víno a povídáme si. Je mi moc hezky. Jaký je dnes vlastně den?

 

14.srpna 2014 – ČTVRTEK

Dopoledne doplouváme do Szprotawy. Tady sušíme lodě, vyfukujeme je a balíme. Holandský majitel campu Jaskolka pro nás přijede a převeze nás na řeku Kwisu.

Hanýsek a Irča pokračují s holanďanem do campu, aby vyzvedli naše auta a dovezli je k nám. Hanýsek s Klamerkou a Vítkem jedou po proudu najít vhodné tábořiště a my ostatní odrážíme na splutí řeky Kwisa.

Není moc náročná, snad jen nepatrně víc než Bóbr. Jediný jez si sjíždím sám.

Místo na postavení stanu našel Hanýsek skvělé. Zatímco Irča staví stan a uvaří, já vybíhám 8 km proti proudu k našemu zaparkovanému vozu, abych jej stáhl co nejblíž našemu dnešnímu tábořišti. Ani se moc nepotím, protože skoro pořád prší nebo mrholí.

Večer poleháváme na celtě, dopíjíme zbytek vína, vedeme rozpravy a mně je moc pěkně.

 

15.srpna 2014 – PÁTEK

Moc hezké místo našli Hanýsek s Klamerkou na postavení stanů. Včera večer jsem jej plně nedocenil, ale při dnešním ranním sluníčku oceňuju, že je kde pověsit spacák na ranní provětrání, orosené tropiko našeho stanu a zbývá i spousta místa pro lenošení a vyhřívání se.

Moderní technika i zprávy z domova hlásí, že se v poledne výrazně změní počasí a bude už jen pršet. Operativně měníme plán – vše naložíme do aut, vyrazíme na lehko a těsně před deštěm skončíme naši plavbu. Sbalíme lodě a pojedeme domů.

Všechno vychází dokonale. S Hanýskem odvážíme auta k mostu u vesnice Klicków, kde je první varianta ukončení plavby. Pokud bude počasí příznivé, poplujeme ještě dál.

Jez nad vodní přehrádnou podle mne jetelný je, ale nemám vestu a tak nebudu zbytečně riskovat. Ale samozřejmě, že mně to žere.

Ale peřeje u Osiecznice mi to všechno vynahrazují. Sjíždím si je 3x. Je to nejnáročnější, ale nejhezčí úsek celé naší výpravy po řece Bóbr a Kwisa.

Před oběděm přijížíme pod most u kterého máme zaparkované auta. Vytahujeme s Irčou umytou loď, abychom ji nechali osušit a začíná pršet. Na půlminuty přesně!

Tady balíme a vyrážíme směr domů.

 

Nesestříhaná 45 minut dlouhá verze bude uvolněna až po premiéře na „hodnotící akci“, která se uskuteční asi v říjnu.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *