23.6.2018 – Předtáborová výprava

(Dazul) Tradiční PŘEDTÁBOROVÁ VÝPRAVA, kde se připravuje oddílové tábořiště na stálou část letního tábora, začala už v pátek večer, ale mně se podařilo dorazit až v sobotu ráno (děkuju Radkovi za páteční čištění tlakové nádoby na vodu a zapojení vodního filtru k vrtu). Že je tato akce řazena k opravdu důležitým a požívá patřičné úcty, dokazuje i to, že Pája vyrazil na předtáborovku přesto, že dopoledne slavnostně  promoval (ano, už mu můžeme vykat a říkat pane inženýre :-) ).

Na tábořišti už bylo vše rozběhnuté – jedna parta shrabovala seno a druhá parta mýtila křoviska pro novou táborovou jídelnu. Ještě než jsem došel k centru dění, vyhoukla na mne z auta Kája! Bez afro dredů a s hubou od ucha uchu. Překvapení – ještě před minutou bych tvrdil, že jsou s Vítkem ještě v Austrálii. Ale zdá se, že jejich skoro roční cesta po Asii je zdárně zakončena a o to milejší je, že se potkáváme na předtáborovce. Mimochodem, moje motivace jet na „předtáborovku“ byla letos o to větší, že to byla jedna z příležitostí jak se potkat i se svými vlastními syny pohromadě :- ) 

Můj velký obdiv patří Marti, Marco Polovi, Ufovi, Pepovi a Karenině, které jsem viděla hrabat seno od mého ranního příjezdu až do předčasného odjezdu ve 20:00. Už tuším, co je myšleno tím, když někdo o někom řekne, že „mu hrabe“. Já hrabal jen pár hodin a fakt mi z toho „hrabalo“ :- )

Protože na tábořišti nebyl žádný vozík, Deny rozhodl, že se k převážení shrabané trávy využije Bukova dodávka. Buk neprotestoval a tak jsem mu pomohl oblepit interiér nákladního prostoru igelitem a vystlat starou plachtou. Snad se mu pak bude dodávka dobře čistit. Trávu jsme pomocí vidlí a hrábí naskládali do dodávky, Buk pro jistotu auto i zavřel a odváželi jsme náklad pár set metrů po proudu Budišovky. Tam se tráva vyházela – neměla by tak v době tábora znepříjemňovat ovzduší na tábořišti.  

Když Deny, Pazič, Rex, Martin, Kečíbuz a Flegy dočistili a vyměřili prostor pro novou táborovou jídelnu, vyrazili na dřevo. Ochotný lesník ukázal Denymu, kde můžeme kmeny na jídelnu vytěžit – v lese bylo hodně polovyvrácených stromů, takže o dřevo nouze nebyla. Jen jsme jej museli dopravit něco přes kilometr do tábora. Tady opět sehrála klíčovou roli Bukova dodávka – přesto, že úložný prostor má necelé 2,5 metru, dokázali jsme přepravit i několik šestimetrových kmenů.

Deny dokázal ve svém osobáku přepravit také dva šestimetrové stromky – ovšem to se jednalo o extrém. Plně naložená Bukova dodávka s Rexem vyčuhujícím majestátně nad karoserii auta, inspirovala několik znalců polských válečných seriálů k nápadu natočit parafrázi „Čtyři v dodávce a Rex“.

Kája s Vítkem připravili oběd – to byla v podstatě jediná delší chvíle, kdy jsme spočinuli. Jinak se fakt makalo a bylo to za námi vidět. Naplánovaná práce na pátek – neděle se dokázala zmáknout za pátek – sobota a tak Deny po dohodě s ostatními rozhodl, že se pojede domů už dnes ve večerních hodinách.

I když jsem se na společný pokec u ohně těšil, přišlo mi to nečekaně vhod, protože mi Irča volala, že jede se všemi třemi dětmi do nemocnice, protože si Myšák asi vykloubil loket – a menší dva nemá kdo pohlídat (nakonec to byla komplikovaná zlomenina s operací na zlínské traumatologii a další logistické manévry s dopravou dvou menších ze vsetínské nemocnice domů, …).

Po 21:30 jsem vysadil Ufa, o pár kilometrů dál Pepu a vyzvedával naše dva nejmenší u Zdendáša (vyrazil z předtáborovky dům dřív). Další hodinku zabralo důkladné sprchování a uspávání. Chtěl jsem ještě stáhnout fotky z výpravy a sepsat tuhle zprávu o akci do „kroniky“, ale to už jsem fakt nedal….  

Mrkni se na osmiminutové (nesestříhané) video z dnešního pracovního dne:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *