1.6.2019 – Čistíme vrt na Bařince

(Dazul) Dnešní dopoledne jsme si s Pajtášem vyhradili akci „VRT 2“ – rozuměj tím připevnění pumpy napevno a vyčištění vrtu v osmnáctimetrové hloubce. Tímto děkujeme dávnému vůdci Lvíčat – Leškovi, za zapůjčení kompresoru, hadic a kovového bazmeku na čištění vrtu. Rampa na středisku připravil elektrocentrálu, Mazan se Zuzkou hromadu dalších věcí, které bylo potřeba na Bařinku dopravit, takže jsme jeli docela solidně naloženi.

Na Bařince už nocovali lidi z 1.chlapeckého, 2. dívčího a 1. hovězského oddílu, takže se našlo dost ochotných rukou na vyložení a odnesení plně naloženého auta i přívěsného vozíku.

Pajtáš se odebral vrtat díry do studňáku, aby mohl přišroubovat pumpu na pevno a já se pustil spolu s Georgem do čištění vrtu. Ostatní se vrhli na opravu studánky, sečení trávy, řezání popadaných vršků stromů, uklízení kuchyně, opravy zatravňováků na chodníku před Bařinkou, ….

Počáteční potíže s rozjezdem elektrogenerátoru se podařilo Georgeovi vyřešit (na návštěvníka vsetínského gymnaziálního ústavu velmi slušný výkon). Stejně tak jsme vyřešili rébus se zapojením hadic a kompresoru. Jakmile začala se zelené hadice natažené do lesa pravidelně přerušovaně stříkat voda čerpaná ze dna vrtu, pocítil jsem úlevu a radost.

Po více než hodině nepřetržitého proplachování a čerpání vrtu se voda držela na stejné výši a bylo jasné, že i když budeme čerpat dál, přirozený přítok vody do vrtu je natolik silný, že nemáme šanci jej vyčerpat celý. Elektrocentrálu jsme tedy vypnuli, přenesli dolů k Bařince, aby mohl Pajtáš začít vrtat do betonového poklopu studňáku. George opravil odpadlé síto sacího koše zpětné klapky a opatrně jsme spustili černou plastovou hadici zpátky do vrtu. Spojování hadice do téčkové spojky jsem prováděl za občasného klení, hlavou zanořenou víc než metr ve studňáku. George mi držel nohy, abych tam nezapadl a podával mi i odebíral potřebné nářadí.       

K dokončení mé části dnešní mise zbývalo už jen vyčerpat cca 25 cm vody ze studňáku, aby nepřetékala do vrtu. Bazmekem zapůjčeným od Leška to nešlo, takže nastoupila ruční práce s kotlíkem přivázaným na provázku. Každý, kdo to někdy zkoušel ví, že vhodit kotlík do studny a čekat, že se naplní vodou a pak jej za provázek vytáhnout dost dobře nefunguje, protože kotlík pluje po hladině. Takže opět hlavou dolů do studňáku, Šárka mi přidržuje nohy, já spuštěný kotlík ručně naberu vodou a dávám povel k vytažení. George nahoře se snaží naplněný kotlík přiměřeně rychle a stejně přiměřeně opatrně vytáhnout, ale stejně mne téměř pokaždé nepotěší sprška studené vody na zádech. Voda stéká do rukávů a za krk. Je to takové nemilé osvěžení, které automaticky zvyšuje mé tempo v naději, že se voda podaří hodně rychle vyčerpat a já budu moc nahoře vykroutit staré oddílové triko.

Zatímco se Pajtáš pořád trápí u spodního studňáku s přišroubováním pumpy, odjíždím s přiděleným jedničkářem, kanystry a pet láhvemi dolů do údolí pro vodu. Díky tomu vím o vydatné studánce za potokem, která doposud unikala mé pozornosti. Nahoře na Bařince je nyní díky destrukční činnosti komanda ze 4. chlapeckého voda ve studánce zakalená a ve vrtu je aktuálně nízká hladina, takže samospád aktuálně nefunguje. Ale do zítřejšího rána bude vše určitě OK. Nicméně mimořádná dovážka čerstvé vody drobný problém rychle vyřešila.

Před jednou hodinou vydáváme s Pajtášem instrukce jak má George pumpu zavodnit a vyzkoušet čerpání vody z vrtu – jakmile večer nebo zítra ráno hladina ve vrtu dostatečně vysoko nastoupá. Nakládáme naše nářadí, máváme na pozdrav a odjíždíme k domovu.

Den je teprve v půli a ještě nás každého čeká několik aktivit – doma už se určitě griluje při narozeninovém posezení našich synů a večer v dědině na Kateřinickém BENEFIČÁKU hraje Fleret, ….      

https://youtu.be/ea_EfGOR8fE

[ngg src=“galleries“ ids=“117″ display=“basic_thumbnail“]